Pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje v zahradách. Je třicet až sedmdesát centimetrů vysoká, fialové květy jsou uspořádány v lichopřesleny. Proti sobě stojící listy mají stříbřitý povlak a šíří trochu hořkou, kořenitou vůni. Pěstuje se na chráněných slunných místech. Na zimu potřebuje přikrýt chvojím, protože je choulostivá na mráz. Jiný druh, šalvěj luční (Salvia pratensis) najdeme na náspech, loukách a pastvinách. Do dálky prosvítají tmavomodrofialové květy, šířící aromatickou vůni.
Obsažený komplex účinných látek, zejména třísloviny, hořčiny a silice zaručuje adstringentní, desinfekční a antibiotické působení. Přípravky ze šalvěje regulují činnost potních a mazových žlázek, snižují pocení a působí desodoračně.
Ze šalvěje luční používáme květy, především na kloktání, ale i na přípravu šalvějového octa. Hrst květů vyluhujeme v octu, který potom používáme k masáži nemocných, kteří delší čas leží. Listy se sbírají před rozkvětem, v květnu a červnu. Rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů ve slunných, suchých dnech, proto sbíráme listy v takovém počasí, nejlépe v poledne. Sušíme ve stínu.
Mnohem léčivější je však šalvěj lékařská, kterou se zabýváme dále. Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou už u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo roku 1300, říká: „Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?“ Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova 'salvare' - spasit, vyléčit.
Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při chvění končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem.
Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uvolnění zubů. Kloktá se jím nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny (paradentóza a zvředovatění dásní).
Lidé se slabými nervy, ba i ženy s nemocnou dolní částí těla, měli by si dávat sedací šalvějovou koupel. Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený list.
Šalvěj je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček měli bychom pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje.
Způsoby užívání
Čaj: Jedna čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme.
Šalvějový ocet: Láhev naplníme až po hrdlo květy šalvěje luční, zalejeme přírodním octem tak, aby byl až nad květy a láhev necháme stát 14 dní na slunci nebo na teplém místě.
Sedací koupel: Dvě vrchovaté dvojhrstě listů na noc vložíme do studené vody. Druhý den se všechno zahřeje až k varu a výtažek přilejeme do vany.
Šalvějová mast: Obsahuje v masťovém základu výtažek z listů šalvěje lékařské. Mast je vhodná pro pravidelnou péči o pleť trpící náchylností k akné. Má zklidňující a čistící účinky, snižuje vylučování kožního mazu a omezuje pocení. Odstraňuje nepřirozené červené skvrny a zarudliny na pokožce. Šalvějová mast je vysoce účinná a lze ji doporučit v různé míře pro všechny typy pleti.
