Čím je tento člověk tak výjimečný?
Jeho výjimečnost spočívá v tom, že to byl on, kdo spustil ISLANDSKOU REVOLUCI, která vedla k nastolení Skutečné Demokracie na Islandu. Zmobilizoval jsem všechny dostupné kanály, které jsem měl k dispozici. Výsledkem byla dohoda o tom, že budeme spolu jednat osobně na Slovensku s tím, že se pokusíme tohoto pána přesvědčit o tom, že jeho účast na demonstraci v Praze dne 15. 3. 2012 je velmi žádoucí. Při výměně informací jsem najednou zjistil, že někteří členové NR se dozvěděli o tomto jednání a aniž znali o čem je řeč, pokusili se vstoupit do jednání. Bohužel, milí čtenáři, i mezi námi jsou tací, kteří jednají nerozvážně.
Protože se jedná o principy Skutečné Demokracie (pozor - neplést s přímou demokracií, která je jen odnoží stávajícího systému), považovali jsme za morální povinnost se do jednání s tímto pánem vložit právě my, tedy Skutečná demokracie (SKDE), coby spolu zakladatel Národní Rady. Na Slovensko jsme se tedy vydali ve složení: Já (Antonín Mareš), ing. Miroslav Gaydoš a Miloš Cach s naším ozvučeným autem, s kterým jsme udělali už značnou práci jak v Čechách, tak i na Moravě a dokonce před několika týdny i na Slovensku (také na Gorile).
Cestu naší republikou tam, přeskočím. Při vjezdu do Bratislavy jsem zažil něco neskutečného. Na každé křižovatce, na každém prostranství, kde byli lidé, jsme byli pozdravováni a vřele vítáni.
Výkřiky, pozdravy, troubení a jiné projevy sympatií nebrali konce. Cestou jsme se (to ještě na českém území) propojili s filmaři, kteří natočili známý film ČESKÝ SEN. Tito filmaři nás čekali v hotelu WEST, kam jsme dorazili asi s 1/2 hodinovým zpožděním. Nebyli jsme sami. I pan Hordur Torfa a lidé kolem něho se opozdili. Shodou okolností o stejný čas. Takže se objevili v průběhu jen několika minut po nás.
V duchu jsem si říkal, zdali toho pána poznám, zda mi něco řekne jeho vzezření, či zda mi napoví intuice, že je to on, až vejde v doprovodu dalších lidí do prostoru našeho setkání, tedy do příjemné restaurace, jakých už je málo. Mé starosti byly zcela zbytečné. Když vešla skupina lidí spolu s ním, bylo nad slunce jasnější, kdo z nich je onen pán, tedy kdo je pan Hordur Torfa.
Víte, jsou mnozí lidé, které potkáte a ani to nevíte, prostě kolem nich jen projdete. Jsou ale lidé, kteří jsou lidmi, kolem nichž se nedá projít bez toho, aby vás neoslovila jejich osobnost. Z tohoto člověka zářila přímo hmatatelná energie, pohoda a cosi, co bych nazval lidskou vznešeností. Tento člověk nešel přehlédnout, ani kdyby kolem něho byl obrovský počet jiných lidí. Jeho vstupem do místnosti vstoupila prostě osobnost a to se vším všudy.
Z pověření SKDE a NR jsem s ním začal vést jednání s pomocí slovenského tlumočníka. Předložili jsme mu naše překlady do angličtiny, které obsahovaly náš program co po té až se zhroutí tento systém. Jde o naše deklarace, petice, ale i o našich 17 požadavků. Zvláště ty ho zaujaly neuvěřitelným způsobem. Četl jeden bod za druhým a jeho verbální projevy nenechaly nikoho na pochybách o tom, že jednoznačně tyto naše požadavky (náš program) podporuje a je s ním naprosto ztotožněn. Vyprávěl nám, že začínali stejně. Stejně jako my požadovali pád vlády, stejně jako my požadovali moudré a poctivé lidi, které není možné zkorumpovat, do vedení. Jeho úžas nebral konce, když si uvědomil naše reformy, které máme připraveny pro školství, zdravotnictví, ekonomiku a mnohé další obory. Zvláště vyzdvihoval naší snahu o morálnost, kterou hodnotil nebývale vysoko. Zkrátka a dobře. Když viděl kdo jsme, a čím jsme, jeho rozhodnutí přijet do Prahy bylo jednoznačné.
Sdělil nám, že se musí vrátit na Island, jeho otec je těžce nemocen, a on musí za ním. Prohlásil, že na základě toho, kdo jsme, se rozhodně vrátí a v Praze bude a to za všech okolností. Program SKDE na něj udělal tak silný dojem, že prohlásil, že se musí za něj jednoznačně postavit a to před celým světem. Prohlásil, že dané slovo nikdy v životě nezrušil a nám na to že přijede do Prahy a postaví se za nás, toto čestné slovo dává. Víte, je mnoho lidí, kteří vám naslibují cokoliv, a vy víte, že to vnímají jako housky na krámě. Je ale opravdu nemnoho lidí jeho typu, kdy víte, že jeho slovo je zákonem a že není na světě nic, co by ho mohlo od daného slibu odvrátit, snad jen s výjimkou smrti.
Poté následovala debata, do které se zapojili i další naši účastníci i účastníci ze Slovenska. Vše bylo natáčeno a filmováno filmaři, kteří z toho připravují reportáž. Poté nás tito filmaři požádali o to, abychom uskutečnili cestu do města tak, aby nás mohli točit v místě, kde bude vidět i Hrad, který dominuje Bratislavě.
Stalo se, a čas, který nám zbýval do Gorily, jsme využili na toto filmování.
Poté jsme již jeli na demonstraci Gorily. Jednalo se o její poslední projev, tedy o jakési završení demonstrací. Po různých peripetiích a dohadování se s policií, jsme se nakonec přeci jen do prostoru demonstrace dostali i s naším ozvučeným autem. Demonstrace začala uvítacím projevem a sérií písniček našeho českého zpěváka ZIGY HORVÁTA. Poté následovala série dalších projevů, které začaly sklouzávat do jakéhosi stereotypu a na některých lidech to bylo už vidět, že tyto projevy poslouchají již jen na půl ucha.
V této situaci vystoupil Hordur Torfa. Pochopitelně mluvil anglicky a jeho projev byl tlumočen do slovenštiny. To co dokázal udělat s lidmi, se jen tak hned nevidí. Najednou všude kolem, jakoby z ničeho, jakoby ze země, vyrůstala obrovská energie. Lidé doslova ožívali, najednou na všech tvářích zářil úsměv a měl jsem pocit, že lidé se začnou objímat. On totiž dokáže mluvit k lidským srdcím způsobem, který jsem neviděl desítky let, a věřte mi, milí přátelé, že na svých cestách v Česku, na Slovensku, v Evropě i jinde po celém světě, jsem už ledacos měl možnost vidět a zažít. Něco takového ale ne. To jsem ještě netušil, že to nejúžasnější má teprve přijít.
Krátce poté (po projevu několika řečníků) bylo oznámeno, že před shromážděné předstoupí politici, kteří našli odvahu mezi demonstranty přijít. Osobně se mi vybavila scéna na Letné s člověkem od policie v 89 roce, kdy se omlouval lidem za zásah a lidé tuto omluvu přijali. Tato představa ale byla zcela chybná. Politik, který vystoupil (za SaS) v podstatě neudělal nic jiného, nežli to, že vyzval lidi, aby šli příští den k volbám. Problém byl v tom, že to nevypadalo jako výzva, ale jako rozkaz s tím, že tyto demonstrace jsou irelevantní. Jinak řečeno. Naznačil lidem, že jsou hlupáci, neboť chytří přeci nechodí na demonstrace, ale volit.
Demonstrace dle mého názoru mohla mít cca dva a půl tisíce lidí. V davu se začal ozývat hukot. Temné hučení sílilo, začaly výkřiky. Řečník raději skončil. Po něm ale vystoupil další politik a po něm opět. Byli čtyři, nebo jich bylo pět. To už nevím. Poslední stačil říci jen jednu větu. Dav lidí se totiž nebezpečně rozhučel, vedle výkřiků, začaly létat vzduchem předměty, dav se hrnul k podiu a vypadalo to velmi kriticky. Dav lidí začal být nezvladatelný. Výkřiky, že nechceme politiky, ale že chceme vládu odpovědných lidí a podobně bylo slyšet ze všech stran. Všichni politici utekli. Pořadatelé si nevěděli rady. V tom okamžiku se postavil před dav Hordur Torfa. Rozhodným hlasem, který zněl zcela jasně a neochvějně začal mluvit k lidem. Pochopitelně anglicky a pochopitelně vše bylo tlumočeno. Rozhodné a jednoznačné vystupování a výzva k lidem v tom smyslu, že ZLO plodí jen ZLO a že člověk musí vše obrátit v DOBRO, chce-li uspět, zabraly. Postupně zklidnil dav a opět ho nabil pozitivní energií. Opět se lidské tváře proměnily, zloba ustoupila a zazářily úsměvy. To co dokázal, dokáže skutečně jen výjimečně silná osobnost. Pochopil jsem, že opravdu stačilo, aby se postavil před islandský parlament a začal zpívat. Jeho zpěv otevřel lidská srdce natolik, aby ty pak porozuměly lásce a pravdě a potvory, které na Islandu, stejně jako u nás, vylezly z kanálů, v hrůze utekly.
Poté se dav vydal na pochod Bratislavou s tím, že cíl je u sídla vlády. My jsme usoudili, že vzhledem k pokročilému času, se vydáme nazpět k domovu. Tak se také stalo. Rozloučili jsme se a vydali se do ČR. Po nějakém čase, který odpovídal době pochodu, se rozezněl jeden telefonát za druhým. Nechápali jsme co se děje. Nebudu zde popisovat jednotlivé zprávy, ale objasním celkovou situaci, která byla i Slovenkou televizí interpretována v rozporu s fakty. Na konci průvodu byli demonstranti obklíčeni policií. Byli vyzváni k rozchodu. To se ale nestalo. Demonstrace byla zcela pokojná. Doprostřed demonstrantů byly vystřeleny slzné granáty. Speciální oddíly začaly demonstranty tlouci obušky. Jiná skupina do nich začala střílet gumové projektily a to přesto, že je známo, že mnozí po těchto zásazích skončí na operačních stolech a někteří to nemusí ani přežít. Jiná skupina použila vodní dělo. Lidé co nám volali, byli domláceni, dezorientováni, někteří zřejmě také zatčeni. Tak takto vypadal poslední den pravicové vlády Slovenska.
Volby dopadly pro Fica (Směr), ale já věřím tomu, že být k dispozici systém voleb tak, jak ho navrhujeme (zespodu) to znamená bez politických stran, pak Slováci odmítnou všechny politiky a bude tam nastolena Skutečná demokracie po vzoru Islandu ještě dříve, nežli u nás.
Zpracoval Antonín Mareš, spisovatel, publicista a člen SKDE a také jeden ze zakladatelů Národní rady.
Více zde: http://www.narodni-rada.cz/news/reportaz/
