.
   
pondělí 16. září
svátek slaví Ludmila, Kornélie , zítra Naděžda, Naďa
 
autor Lastura.cz

Senátor Tomio Okamura: Řeším přímou demokracii i sousedské spory

26.04.2013

Slovácko /ROZHOVOR/ - První mu tleskají, druzí jej nemají zrovna v lásce a třetí se posmívají. Na jednom se však shodnou asi všichni. Tomio Okamura (nezávislý) není běžným českým senátorem. Neustále pendluje mezi Prahou a Uherskobrodskem s částí Zlínska, kde leží jeho volební obvod.

popisek

Zajímá se snad o vše od celostátních témat po organizaci zabijačky v Luhačovicích. O víkendech dál brázdí obecní sály s besedami a informuje se na zasedání zastupitelstev. Bylo pro něj získání funkce senátora jen výtahem k vyšším metám? Stíhá se o svůj region řádně „starat„? „Dělám maximum pro to, abych naplnil činnost?

Bývám tu dvakrát až třikrát za deset dnů, ve zbytku času se věnuji jednáním v Praze. Za ty čtyři měsíce jsem stihl udělat celou řadu věcí, mám je vypsané tady na čtyř stranách… (skládá si popsané listy A4)

Dobře, vy jste po svém zvolení říkal, že sem zkusíte přilákat investory. Daří se vám to i přes současné nepříznivý ekonomický vývoj?

Ihned po svém zvolení jsem pozval do svého senátního obvodu pět největších japonských televizí, abychom propagovali cestovní ruch. Lidé regionu mají problémy s nezaměstnaností a sháněním dobré práce. Například v Luhačovicích a okolí jsou zaměstnaní převážně se smlouvami na dobu určitou a přes zimu práci nemají. Okamžitě jsem tedy začal konat a snažil se přilákat větší množství japonských turistů, aby naši lidé měli více příjmů. Bohužel mi někteří místní politici hází klacky pod nohy. Velmi mě zaskočilo, že když jsem požádal luhačovického starostu, aby přijal televizní štáby na radnici, tak to odmítl. Pracuji tedy ve velmi obtížném prostředí, kdy někteří místní politici nechtějí spolupracovat. Chci ještě podotknout, že to, co se mi za ty čtyři měsíce povedlo, by pro jiné státní instituce byla práce na roky.

Jak se svými voliči a obcemi v senátním obvodu komunikujete?

Mám v senátním obvodu 79 obcí a měst. Dal jsem si cíl, že ve všech do roka uspořádám setkání s obyvateli a starosty, abych od nich nabral konkrétní podněty. V této chvíli jsem byl v 35 z nich. Dnes od rána v Karlovicích, pak Pozlovicích, Uherském Brodě a Hřivínově Újezdu. Sám od sebe se ohlašuji na radnicích, aby mě přijal starosta, protože si chci jít pro konkrétní podněty.

Co tedy vedení obcí v současnosti trápí?

Nyní jednám s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Je problematické, že mnohé obce mají státní pozemky pod svým majetkem, tedy koupalištěm nebo hřištěm, a platí drahý pronájem státu. Rády by tyto pozemky získaly do svého vlastnictví. Jistě uznáte, že je to postavené na hlavu. Proč by měly obce platit státu? Jednám v tomto za obce Drslavice, Lipová u Slavičína, Slavičín, Traplice a Karlovice. Hned několik starostů mi přitom řeklo, že jsem po třiceti letech první senátor či poslanec, který za nimi přišel pro podněty sám od sebe. Hrozně se diví, že se zajímám i o malé obce. Sám jsem pak inicioval setkání se zastupiteli obcí Slavičín, Rokytnice, Brumov-Bylnice, Prakšice, Traplice, Jankovice, Bělov, Bystřice pod Lopeníkem, Košíky, Sušice, Topolná, Lopeník, Hřivínův Újezd, Drslavice, Vyškovec, Pozlovice, Spytihněv a Kaňovice.

Jakou máte návštěvnost ve vaší uherskobrodské senátorské kanceláři?

Do kanceláře v Uherském Brodě mi zatím přišlo šestadvacet lidí. To ale samozřejmě není celkový počet mých setkání. Dávám si i individuální třicetiminutové schůzky třeba v otrokovické cukrárně Baťov.

S čím se na vás lidé obracejí?

Přišel třeba starší pán z Uherského Brodu, který měl problémy s exekutory. Půjčil totiž své dceři peníze a ta mu je nechce vrátit. Pracovníci přerovského exekutora Vrány mu brali celý plat, takže si zase musel půjčovat od známých. Intervenoval jsem tedy u exekutora Vrány, jenž sice patří k nejtvrdším, ale zřejmě u něj zabralo mé jméno. Dopadlo to tak, že pánovi z Brodu dali splátkový kalendář a nechávají mu měsíčně alespoň část platu, aby mohl nějak žít. Jistá paní z Uherského Brodu je prý zase sledována americkými tajnými službami. Podal jsem tedy dotaz na ministerstvo obrany a BIS, zda-li dochází k nějakým zkušebním testům na českých občanech v rámci NATO. Dále jsem s vedením Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) projednával podporu požadavků obyvatel Bojkovic. Chtějí, aby VZP uzavřela smlouvu s místní fyzioterapeutkou, za níž řada z nich dochází, a to především z domova důchodců. Bohužel VZP se k tomu zatím staví negativně. Poslala mi mapu fyzioterapeutů v dojezdové vzdálenosti. Prý to stačí. Jenomže oni jsou senioři a dojíždět do Uherského Brodu nebo Slavičína jim činí potíže. A přestože nejsem právník, řeším i různé sousedské vztahy a konflikty.

Nevytýkají vám obyvatelé senátního obvodu, že se až příliš soustředíte na celostátní témata, kandidaturu na prezidenta, tvorbu hnutí pro parlamentní volby? Není to na úkor práce pro region?

Mně lidé říkají, že jsem první senátor nebo poslanec, který pro ně pořádá besedy a jezdí na radnice. Mají asi srovnání s předchozími politiky, takže mi to zatím nikdo nevytýkal. Naopak chodí plné sály, které na závěr tleskají. Vám připadá, že jsem za ty čtyři měsíce lenil? Tak to si tedy nejsem jistý.

Razíte myšlenku co nepřímější demokracie, jakými cestami jí chcete dosáhnout?

Svým voličům jsem slíbil, že udělám maximum pro uskutečnění mého programu. A čím silnější pozici budu mít, tím lépe jej můžu uskutečnit. Nyní jsem jen jedním z 281 (200 poslanců a 81 senátorů, pozn. red.). Většina z nich na mé návrhy ohledně přímé demokracie, trestní odpovědnosti politiků, odvolatelnosti politiků v referendu, zákonu o referendu zvysoka kašle. Nezbývá mi tedy, než získat vliv jinými cestami. Proto jsem kandidoval na prezidenta, abych se pokusil získat druhou možnost, jak ovlivnit jako nestraník veřejné dění. Buď senátor, nebo prezident – žádná jiná možnost není. Bohužel to nevyšlo. Buď tedy po šesti letech skončím jako neúspěšný senátor, nebo vyvinu co největší úsilí pro splnění mého programu.

V současnosti tedy dáváte dohromady hnutí pro parlamentní volby v příštím roce…

Ano, bude mít jediný bod předvolebního programu, a sice cestu k přímé demokracii. Hledám podporu mezi obyvateli celé České republiky. Nepotřebuji funkci ani peníze. Jen přemýšlím, jak uskutečnit program, který by měl zabránit rozkrádání a tunelování země. Kdybych se o to nesnažil, tak za šest let budou voliči a novináři říkat: „On za tu dobu nic neudělal, zklamal.„

Pokud razíte cestu přímé demokracie a referenda, nemáte obavu, že česká většinová společnost není natolik vyspělá, aby uměla tyto nástroje správně používat, aniž by chybovala?

Přímou demokracii měli už Slované, kteří žili v takzvaných občinách. To je typická ukázka přímé demokracie, vláda přímo volených a také přímo odvolatelných zástupců. Několik tisíc let žijí v přímé demokracii také Indiáni v Amazonii. Když to dokázali Slované, Indiáni, Švýcaři nebo Lichtenštejnci, tak doufám, že to 21. století dokáží i občané České republiky. Nebo si myslíte, že ti lidé jsou nesvéprávní? A že poslanci jsou nějací nadlidé, aby nemohli být v polovině volebního období referendem odvolatelní? Já se toho, že budu odvolaný, vůbec nebojím. To mám mít v Senátu nějakou trafiku donekonečna? Jsem zvyklý na nekompromisní a tvrdou konkurenci z mezinárodního byznysu, v němž se dvacet let pohybuji. Můžu být odvolaný ze dne na den, když si to vedení v Japonsku usmyslí. Tak proč by to Od senátních voleb jsem se s ním nesetkal, i když před nimi jsme spolu asi čtyřikrát jednali. Vnímám, že se snaží pracovat, ale nakolik bude úspěšný, to je otázkou. Ono je to totiž v senátu a v podnikatelské sféře rozdílné.


Autor: Michael Lapčík

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2024 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz