Islamisté z Libyjské islámské bojové skupiny (LIBS), která je ve skutečnosti odnoží al-Kájdy Maghrebu, se nepokrytě vzbouřili proti „libyjským demokratům“ z Prozatímní národní rady Libye (PNRL).
Je s podivem, že PNRL niktrerak nespěchá s převzetím vlády v Tripolisu. Důvodem jsou islamisté, kteří jsou schopni a také to realizují, nepustit PNRL na trůn. Tímto způsobem ve skutečnosti sabotují konečnou porážku Kaddáfího. Počítají s tím, že po porážce Kaddáfího nastolí v Libyi islámský stát. Tak ve východním městě Derna již vytvořili emirát se zákony šaríji.
Na Západě tato skutečnost vyvolala vážné znepokojení. Americké zpravodajské služby posilují pozornost nejzatvrzelejším povstalcům. CIA je rozmrzena tím, že libyjští džihádisté zveřejnili své plány na budoucí uspořádání Libye. Takové plány uznává značná část povstalců. Jsou tak nebezpečnější než samotný Kaddáfí.
Situace PNRL není záviděníhodná. Nesmí mezi sebe přijmout nikoho ze zrádců Kaddáfího režimu, odpovědných za jeho činnost. „Jejich role je vyčerpána, neboť jsou reliktem starého režimu. Musí odejít ze všech stupňů vlivu, od vrchu až po nejnižší vrstvy.“ To je ultimátum jednoho z vlivných islamistických velitelů Ismaila al-Salábího. Je to člověk, který mezi prvními vystoupil proti Kaddáfímu. Vedl skupinu '17.února', která vytlačila síly Plukovníka z Kyrenaiky a proslavil se tím, že v březnu dokázal udržet Benghází až do počátku bombardování silami NATO.
Nebezpečí islamistů se může jevit jako nevelké, mohou vypadat jako neschopní realizovat své záměry. Jenomže situace taková být nemusí.
Mnozí z CIA se domnívají, že nynější Ismail al-Salábí, dříve Abú Abdulláh al-Sádik je jedním z hlavních vůdců povstalců a pracuje v těsném spojení s polním velitelem Abdel Hakimem al-Hulídí Belhadžem. Ten je považován za osnovatele útoku na Tripolis a je jeho současným velitelem. Američané se obávají, že členové LIBS jsou těsně napojeni na al-Kájdu a jejich vyhlašování o naprostém rozchodu s teroristy nelze věřit. Propast mezi různými skupinami opozice dokládá i vražda Júnise ze začátku srpna.
Salábí vyzývavě prohlašuje, že existují světské síly, které by chtěly islamisty představit jako extrémisty a izolovat je od světového společenství, a ptá se, komu to slouží.
Jedno z vysvětlení proč NATO koncem srpna zrealizovalo útok na Tripolis, je snaha polapit Plukovníka dřív, než se povstalci definitivně rozkmotří kvůli tahanicím o vládu a Západem přidělené peníze. Jedná se o 15 miliard dolarů z uvolněných účtů bývalé vlády. Islamisté peníze potřebují k vybudování státu šaríji. 170 miliard dolarů je částka, která může vyvolat závrať i u nejzbožnějších budovatelů opravdového islámského státu.
Reuters uvádějí, že vedení islamistů hodlá varovat Západ, aby Kaddáfího peníze, které „patří lidu“, nedával PNRL, která nemá o nic jiného než o peníze zájem. Pád Tripolisu dal radikálům podnět k odložení masek. Předpokládali, že se zbytky vojsk rozutečou.
Od března přibylo do země plno islamistů z Kataru, Spojených arabských emirátů a ze Saúdské Arábie. V tuto dobu je jich asi 3000 a velí jim Salábí. Rozkol mezi opozicí způsobil, že „demokraté“ nedokáží dobýt Syrtu se 70 tisíci obyvateli. Islamisté se zřejmě rozhodli počkat s pacifikováním kaddáfistů a nejdříve se chtějí vyrovnat s politickými oponenty. Chtějí donutit Západ počítat s jejich ultimátem a uznat je za jedinou akční sílu. Salábí varuje PNRL i její západní protektory, že s dobytím Bání Valídu a Syrty nekončí boj s vojáky Kaddáfího, ale že se bude bojovat i na jihu v ohromných prostorách Sahary. Bez katarských hrdlořezů a katarských zbraní je tento mimořádně velký úkol nesplnitelný.
Západ se dostal do zvláštní situace. Má v Libyi tři střediska moci: Loutkovou PNRL, kterou chrání před zničením islamisty, islamisty a jednotky Kaddáfího. Co teď? Ignorovat islamisty nelze, ale nelze je ani samotné pustit k vládě, neboť jejich vůdci Západ nenávidí úplně stejně jako nenávidí Kaddáfího. Většina vůdců islamistů jsou ti, kteří bojovali proti NATO v Afghánistánu. někteří bojovali ještě i proti jednotkám sovětských vojsk. Salábího mlžení, že není ve spojení s Talibánem a al-Kájdou, a přitom se snaží bránit islám, je nepravdivé.
Belhadž, nynější velitel Tripolisu, byl dříve v Afghánistánu bojovníkem proti NATO. Alianci přijímá jen potud, pokud bombarduje Plukovníka. V roce 2004 byl zajat britskými vojáky v Afghánistánu a předán do Libye. Podle jeho tvrzení tam byl mučen CIA, MI6 i spolupracovníky Kaddáfího a pak posazen na šest let za mříže. Nakonec byl za dobré chování propuštěn před uplynutím trestu.
Západ se bude muset rozhodnout, co dělat v Libyi dále. Nepohodlní mohou být odstraněni prostřednictvím západních tajných služeb, ale musí být záruka, že na jejich misto nenastoupí ještě méně přijatelní. Západ nechá islamisty v klidu vládnout stejně jako v Saúdské Arábii, Kataru nebo Emirátech. Důležité je, aby spolehlivě a levně dodávali ropu a plyn. Avšak v Libyi je toto všechno pochybné. Islamisté nejsou jednotní. Jejich vláda nemůže Západu zaručit nepřetržitou dodávku levných surovin. Bez PNRL i bez Kaddáfího se mezi sebou požerou ve sporu, kdo je čistší islamista. Potíž je v ideologii. Namísto v Bruselu očekávaná „arabská demokracie“ se v Libyi zavádí islámský režim. Neuspokojuje to ani EU ani USA.
Vláda PNRL nemůže existovat bez okupace země silami NATO. Jenže okupace znamená partyzánskou válku a tu povedou jak islamisté, tak síly Kaddáfího. Zdravý rozum by měl velet Západu přiznat chybu a po „výprasku“ Kaddáfímu jej zase vrátit do Tripolisu po jeho ujištění o 'vzorném chování'. Háček je v tom, že západní i další země uznaly novou vládu PNRL, a tak se staly svými vlastními rukojmími. K tomu přistupuje otázka, zda by nevypočitatelný Plukovník po všem, co se stalo byl ochoten postavit se do jedné řady s emirátskými šejky a katarským emírem. Bezpochyby si v Bruselu i Washingtonu uvědomují, komu by byla přičtena odpovědnost za libyjský krvavý pogrom.
Převzato z Pravda.ru
Překlad: zajoch
Foto: zdroj
