„Přátelé Libye“ začínají bojovat o bohatství, které hodlají ukořistit. Večer prvního září se setkaly v Paříži špičky účastníků agrese v Libyi. Dali si teatrální název 'Přátelé Libye'. Řešili její budoucnost, přesněji řečeno dělení ropy. Probíralo se jak bude Libye šťastná bez Kaddáfího, ale hlavním úkolem bylo podělit libyjské bohatství. To se však nepodařilo.
Berlusconi požadoval splnění požadavků Italie a její energetické společnosti Eni. To dopálilo ostatní účastníky, neboť právě v nejhorší chvíli se Berlusconi ukázal jako zbabělec, utekl z boje a nechal ostatní v obtížném postavení. Hned po Berlusconim nanesl své požadavky Sarkozy - 35 % libyjského ropného trhu. A ostatní západní dravci? Pohotoví Italové a aktivní Francouzi ponechali z libyjského koláče jen zbytky. Cameron je varoval, že okradení Londýna nedovolí, neboť Londýnu náleží „lepší kousek“. To vyvolalo znechucení Francouzů, protože to byli oni a nikoliv Britanie, kdo dal do války největší vklad, největší počet letadel.
Páni Evropané si s dělením surovin značně pospíšili. Nakonec se ukazuje, že co kdo dostane, rozhodnou USA. Ty budou vystupovat v roli lovce, který smečku svých psů odežene od kořisti, kterou uštvali. Nakonec bude osud Libye rozhodován v Americe. Na konci září bude do New Yorku svoláno zasedání „Skupiny přátel nové Lybie“, která nahradí 'kontaktní skupinu'.
V Paříži se rozhodovaly jen podružné záležitosti, jako je poskytnutí 15 miliard dolarů rebelům ze zmrazených účtů dřívější libyjské vlády. Ty jsou potřeba k čerpání ropy na Západ. OSN dostala za úkol dávat do pořádku hospodářství Libye zničené bombami NATO. Rezoluci OSN č. 1973 státy NATO neplnily. Ta totiž nepovolovala použití pozemních sil při útoku na Libyi. Západ počítá s tím, že bohatství Libye využije sám a náklady na obnovu země budou platit všichni členové OSN. OSN totiž dostala na starost koordinaci a podporu politického přechodu a obnovy Libye.
Vypadá to, že jediným praktickým výsledkem pařížské schůzky bylo rozhodnutí o osudu dosud nepolapeného Kaddáfího. Francie a Velká Britanie se dohodly, že Plukovník musí jít před mezinárodní trestní tribunál v Haagu za smrt tisíců Libyjců. Sarkozy s Cameronem nechali na soucitu libyjských povstalců, zda jej zabijí nebo ne. Představitelé PNRL mají v úmyslu Kaddáfího i jeho syny zastřelit. Toto jsou zvláštnosti demokracie v Libyi, ustavené za pomoci NATO. Představitelé zemí NATO o úmyslu povstalců vědí. Přesto zůstávají klidní, i když do světa stále troubí svou demokratičnost a požadují po celém světě rušit trest smrti.
V souvislosti s těmito skutečnostmi bude Západ v nepříjemném postavení, padne-li Kaddáfí do zajetí. Tato hra je naprosto goebbelsovská. Všechno je v ní postaveno na hlavu. To, co provedlo NATO, to jest zničení tisíců lidských životů, se klade za vinu Plukovníkovi. Zcela podle Goebbelse: čím obludnější lež, tím lehčeji se jí věří. Vždyť od konce března nešla libyjská letadla do vzduchu. Všdechno, co Západ připisuje Kaddáfímu, je holý nesmysl. Nejenže nerozbombardoval, ale ani neměl možnost rozbombardovat Tripolis. Bombami s laserovým naváděním.
Podle částí dokumentu CIA bylo naverbováno kolem 1500 bojovníků v Afghnistánu, další v Egyptě, Kataru, atd. Povstalci jsou z bojů v Tripolisu značně vyčerpáni. Sami přiznali přibližně 2000 zabitých bojovníků. Představitelé Francie a Velké Britanie jsou z návštěvy Libye vystrašeni. Nikterak se do ní nehrnou a plánují ji jen ve skupině a s účastí zástupců PNRL. Kaddáfí totiž avízoval partyzánský boj proti kolonizátorům a zrádcům.
Pro Rusko není nejbližší vývoj situace žádným pozitivem. Rusko a Čína byly na summitě v úloze „bývalého hocha“, pozvaného na svatbu své bývalé nevěsty jejím druhým přítelem, nyní ženichem. Neměly statut plnoprávných členů setkání, ale jen pozorovatelů, kteří jen bezmocně zírali na to, jak se rozplývají jimi vložené miliardy.
Převzato z Pravda.ru
Překlad: zajoch
Námět: Clair
