Velmi štíhlé, ze stran zploštělé tělo; břišní hrana hladká. Velmi široká spodní ústa (dosahují až k zadnímu okraji oka), dlouhá zašpičatělá horní čelist. Oči bez tukových víček. Postranní čára chybí. Hřbetní ploutev s 15-18 měkkými paprsky začíná v polovině vzdálenosti mezi špičkou rypce a nasazením ocasní ploutve. Rod Engraulis zahrnuje celkem 8 druhů sardelí z Tichého a Atlantského oceánu. Žije ve východním Atlantiku od pobřeží západní Afriky až po norský Bergen, ve Středozemním a Černém moři. Živí se živočišným planktonem.

Pohlavně dospívají ve věku 2 let. Doba tření záleží na výskytu. V jižní části Severního moře v červnu a v srpnu, ve Středozemním moři od dubna do září a v Azovském moři od května do srpna. Počet jiker je až 20 000. Oválné jikry se volně vznáší ve vodě, za 2-4 dny se vyklube potěr.

Ryba se nechová. Vytvářejí velká hejna, která se zdržují na volném moři. Na jaře a v létě se stahují k mělčinám, přezimují v hlubších vodách. Loví se pomocí volně plujících nebo kruhových sítí určených pro lov na volném moři.

Do 1 kg se vejde 40-50 kusů.

Sardele pokud nejsou vetší velikosti, se připravují nekuchané stejně jako šproty. Barva masa je tmavočervená.

Grundle neboli ančovičky jsou malé rybky se štíhlým válcovitým tělem jako např. šproty, sledi, mřenky, hrouzci aj., nakládané v sudech za použitím soli, cukru a různého koření. Po určité době zrání změknou a získávají pikantní aroma a chuť.

Dříve se podávaly se strouhaným křenem a chlebem. V návodu na obalu, dnes koupených mražených rybek, je doporučováno podávat je se zeleninovým salátem, nebo nějakou pikantní studenou omáčkou a pečivem.

Ančoveta peruánská (Engraulis ringens) se používá k výrobě rybí moučky, roční výlov dosahuje 2 mil. tun, vyrábí se z ní klasická peruánská.