Roundup je nejpopulárnější herbicid na světě, používá se k hubení plevele na celé planetě a je všudypřítomný v potravním řetězci zvířat i lidí. Obsahuje údajně aktivní přísadu známou jako glykofosfát (G) a je prý neškodný pro lidi, i když rychle zabíjí rostliny. V první publikované studii tohoto druhu zkoumali francouzští vědci toxicitu čtyř populárních herbicidů založených na G, a její vliv na lidské placentární buňky, ledvinové buňky, embryální buňky a buňky pupeční šňůry, a překvapivě zjistili, že všechny tyto buňky do jedné umírají do 24 hodin.
Protože procento geneticky modifikované sóji (GM) v Americe představuje více než 91%, vědci začínají publikovat první zvěsti o potenciálních vírech budoucích zdravotních problémů z GMO. Jedna z možných škodlivých roznětek je stále zvyšující se množství chemtikálií přítomných v životním prostředí, šířící se alarmující rychlostí, a pouze málo vědců zkoumá kombinované efekty těchto nepřátelských cizích látek na rostliny, zvířata a lidi. Podobně mnoho existujících výzkumů o GMO bylo provedeno na jednotlivých organismech a nevěnovalo se zkoumání důležitějších ekologických otázek společného působení. Tento bod je velmi pozoruhodný, protože světově nejproslulejší herbicid známý jako Monsanto Roundup obsahuje směs glykofosfátu (G) a několik neznámých adjuvantů. Přesné přísady v Roundapu jsou před veřejností utajeny a považovány za důvěrné, a označeny jako „obchodní tajemství“. Monsanto ujišťuje veřejnost, že tyto adjuvanty jsou inertní a proto netoxické. Nejdůležitějším adjuvantem v Roundupu je pravděpodobně polyethoxylovaný tallowamin neboli POEA, který způsobuje pálení očí, červenání, otékání, puchýře, zvracení a průjem. POEA je jednou z nejčastějších znečišťujících látek nacházejících se v řekách na celém světě. Problémy začínají, když samotný G začne reagovat s POEA a dalšími neznámými přísadami a aktivovat a akcelerovat výslednou směs známou jakou Roundup.
Monsanto patentoval svou G směs a pojmenoval ji Roundup v 70. letech, na ničení širokolistých rostlin a listových plevelů v obilí. G je aktivní přísadou, používanou v téměř 75% veškerých jedlých GM rostlin, které byly vyšlechtěny, aby snášely vysokou úroveň této formy G. G působí tak, že inhibuje enzym, který syntetizuje aminokyseliny tyrosin, tryptophan a fenylanin, a tím zabíjí plevel. Vědci zkoumající množství herbicidů používané na GMO sóju usoudili, že GMO typicky přijímá na akr několikrát více líber G než normální sója. Navíc objevili několik nově vytvořených superplevelů odolných Roundupu, např. (pigweed, ryegrass and marestail), které snadno prorůstají i přes zvýšené množství Roundupu na jejich porostech. Farmářům bylo řečeno, že mají používat stále silnější směsi herbicidů, a nejen samotný Roundup. Je faktem, že použití G na sóje „Roundup ready“ se od r. 1994 do r. 2006 zvýšilo o více než 1900%.
Francouzští vědci nedávno provedli první zkoumání toxicity herbicidních směsí založených na G na lidských placentárních, ledvinových, embryonálních a novorozeneckých buňkách z pupeční šňůry. Zkoumali nejužívanější směsi: Roundup Express, Roundup Bioforce, Roundup Grand Travaus a Roundup Grand Travaoux Plus v nižších koncentracích, než by se normálně objevily v rostlinách a potravě zvířat. Snažili se určit úroveň nekrózy (smrti buněk působením zranění, nemoci či ztráty prokrvění) a apotózy (programovaná buněčná smrt) na každém z těchto druhů buněk při vystavení různě nasyceným roztokům každého z těchto čtyř produktů Roundupu, a také G, POEA a AMPA (hlavní metabolit G ve 14 různých koncentracích od 10ppm do 2%).
Vědci byli překvapení svými objevy a oznámili, že všechny čtyři herbicidy působí buněčnou smrt všech čtyř typů buněk do 24 hodin. Zjistili několik mechanismů, jimiž herbicidy působily smrt buněk, jako jsou: protržení a poškození buněčné membrány, poškození mitochondrií a asfyxii buněk. Po těchto objevech testovali samotné G, AMPA a POEA a učinili závěr, že „je velmi jasné, že pokud G, POEA či AMPA mají v nízkých úrovních malý toxický účinek na embryonální buňky, kombinace dvou ve stejné koncentraci je významně škodlivější.“
I když Monsanto tvrdí, že G metabolizuje v neškodnou a inertní substanci známou jako AMPA, vědci zjistilil, že AMPA je toxičtější pro lidské buňky než G. Toto zjištění je velmi pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu, že AMPA je stabilnější a přítomno v půdě, rostlinách a odpadních vodách (2 až 35 ppm) v porovnání s G (0,1 až 3 ppm). Také bylo prokázáno, že AMPA synergeticky zvyšuje toxicitu G a POEA.
Vědci také oznámili, že G působí velmi rychle v koncentracích 500-1000krát nižších, než současné úrovně způsobující buněčnou smrt v zemědělství. Samotné G způsobuje mitichondriální toxicitu bez poškození buněčné membrány. Dále vědci zkoumali i velmi slabé koncentrace (0,005%) Roundupu a zjistili buněčnou smrt, nedostatek soudržnosti, srážení a fragmentaci v buňkách procházejících apoptózou. Embryonální buňky byly nejcitlivější, což naznačuje, že v těhotenství je velmi důležité jíst pouze organickou stravu.
I když již předchozí studie zjistily, že předpokládané „inertní ingredience“ mění roli buněčné membrány u ryb, měňavek a mikroorganismů i rostlin, nezávisle na G, tato studie francouzských vědců je první svého druhu, která oznamuje podobné změny u lidských buněk. To volá po okamžitém přísném monitorování zemědělského používání Roundupu. Vědci učinili závěr, že „směsi dosažitelné na trhu by mohly při očekávaných koncentracích způsobit buněčné poškození i smrt, zejména proto, že se vyskytují v potravinách a krmivech vyrobených z plodin šlechtěných na ošetřování Roundupem.“
http://www.naturalnews.com/z025534_Roundup_research_toxic.html
Gregory Damato, Natural News
Překlad: OrgoNet
Odkazy:
1.GMO Compass. USA: Cultivations of GM plants in 2007. 2008 [cited January 15, 2009]; Available from: http://www.gmo-compass.org/eng/agri....
2.Finamore, A., et al., Intestinal and peripheral immune response to MON810 maize ingestion in weaning and old mice. Journal of Agriculture and Food Chemistry, 2008. 56: p. 11533-11539.
3.Velimirov, A., et al., Biological effects of transgenic maize NK603xMON810 fed in long term reproduction studies in mice. Unpublished study: Institute fur Ernahrung, Austria., November 11, 2008.
4.Acquavella, J.F., et al., Human occular effects frim self-reported exposures to Roundup herbicides. Human & Experimental Toxicology, 1999. 18: p. 479-486.
5.Williams, G.M., Kroe, R., & Munro, I.C. Safety evaluation and risk assessment of the herbicide Roundup and active ingredient, glyphosate, for humans Regulatory Toxicology and Pharmacology, 200. 31: p. 117-165.
6.Tsui, M.T. & Chu, L.M. Aquatic toxicity of glyphosate based formulations: Comparisons between different organisms and the effect of environmental factors. Chemosphere, 2003. 52: p. 1189-1197.
7.Cox, C., Glyphosate (Roundup). Journal of Pesticide Reform, 1998. 18: p. 3-17.
8.Clive, J., The global status of the commercialized biotechnoligical/genetically modified crop: 2006. Tsitol. Genet., 2007. 41: p. 10-12.
9.Duffy, M., Does planting GMO seed boost farmer`s profits? Leopold Letter, 1999. 11: p. 1-5.
10.Benbrook, C.M. Genetically engineered crops and pesticide use in the United States. BioTech InfoNet Technical Paper Number 7, October 2004.
11.Nice, G., B. Johnson, and T. Bauman, A little burndown madness. Pest & Crop, 2008. 7.
12.Center for Food Safety. Agricultural pesticide use in U.S. agriculture: Why USDA-NASS agricultural chemical reporting is important. May 2008: Washington, DC.
13.Benachour, N. & Seralini, G.E. Glyphosate formulations induce apoptosis and necrosis in human umbilical, embryonic, and placental cells. Chemical Research in Toxicology, In Press.
14.Ghanem, A., et al., Glyphosate and AMPA analysis in sewage sludge by LC-ESI-MS/MS after FMOC derivation on strong anion-exchange resin as solid support. Annals of Chemistry, 2007. 79: p. 3794-3801.
15.Cox, C. & Surgan, M. Unidentified inert ingredients in pesticides: Implications for human and environmental health. Environmental Health Perspectives, 2006. 114: p. 1803-1806.
16.Haefs, R., et al., Studies on a new group of biodegradable surfactants for glyphosate. Pesticide Management in Science, 2006. 58: p. 825-833.
