Jsou to předchůdci současných chobotnic. Jejich délka se pohybovala od několika cm až do 6 metrů. Mohli plavat stejně jako lézt po dně oceánu. Ve skořápce měli komoru, kterou mohli vyplnit vzduchem, což jim umožnilo plout. Pohybu pak docílili stříkáním proudu vody. Když zemřeli, jejich ulity se hromadili na dně oceánu, později byly pokryty sedimenty a v průběhu věků zkameněly.

Měli přímé schránky s jednoduchými přepážkami, oddělujícími starší (tj. menší), již neobývané komůrky; uprostřed schránky probíhal tzv. sifon, tj. trubice spojující prvotní malou komůrku s komůrkou obývanou živočichem. Největší stratigrafický a horninový význam mají ve straším paleozoiku. v Barrandienu tvoří tzv. ortocerové vápence.

Orthoceras, která jsou zde v prodeji v sekci zkameněliny pochází z pohoří Atlas v Maroku, a jsou datovány do doby siluru před více jak 400 miliony lety.