Makrobiotika (z řeckého macro – velký, bio – život) neznamená jen určitý druh stravování, ale současně celkový způsob života, životní filozofie, který má vést lidského jedince ke zkvalitnění a prohloubení jeho života. Její aplikací lze vyléčit také řadu nemocí. Kořeny makrobiotiky pochází z tradic starého Řecka, taoistické filozofie a jejích principů JIN a JANG a tradice čínského lékařství. Jejím zakladatelem je lékař a filozof George Ohsawa, pokračovatelem jeho žák Michio Kuschi. Pro ty, kteří by chtěli hlouběji proniknout do makrobiotického učení a léčení doporučujeme také autory MUDr. Josefa Jonáše a Ing. Jarmilu Průchovou.

Makrobiotika vychází z principů energie, která udržuje pohromadě celý kosmos a existuje samozřejmě v nás i v jednotlivých potravinách. V Indii má název „prána“, v Číně „čchi“ , v Japonsku „ki“ . Touto životní silou může člověk manipulovat pomocí mysli, masáží, dechu, stravy, jehel, nahřívání či léků. Jako každá energie má i tato svůj kladný a záporný pól, které tvoří rovnovážný stav. JIN (–) sílu odstředivou a JANG (+) sílu dostředivou.

- není dogmatická, nedává univerzální doporučení platná absolutně pro všechny, ale přizpůsobuje je individualitě jednotlivce, jeho pohlaví, věku, konstituci, povolání a podmínkám, ve kterých žije

- doporučuje maximálně dlouhé a důkladné žvýkaní potravy. Potrava se tím dobře mechanicky zpracuje v ústech a uleví tak orgánům zažívacího traktu

- bere za základ stravy celozrnné obiloviny

- nabádá zcela vyloučit z potravy cukr

- doporučuje omezit nebo zcela vyloučit maso

- varuje před mlékem a mléčnými výrobky

- doporučuje konzumovat potraviny vyrostlé a vypěstované v té oblasti, ve které žijeme

- střídmě solit a místo soli kamenné používat sůl mořskou

- konzumovat potraviny nepříliš teplé nebo studené

- nepít mezi jídlem ani krátce před či po jídle

- doporučuje před i po každém jídle krátké uklidnění, které nemusí být dlouhé, ale důsledné

Potraviny, před jejichž konzumací makrobiotika varuje:

1. Vepřové a hovězí maso a všechny masné výrobky.

2. Mléčné výrobky, sýry, vejce.

3. Ovoce a zelenina dovážené z krajin mimo naše klimatické pásmo. Tropické ovocné šťávy, umělé a bublinkami sycené nápoje, káva, kakao a obarvený, kořeněný čaj.

4. Pikantní koření a uměle vyráběný ocet.

5. Bílé pečivo a průmyslově zpracovaná mouka.

6. Alkoholické nápoje.

7. Průmyslově zpracované potraviny včetně konzerv.

8. Bílý cukr, sirupy, umělá sladidla.


Základní makrobiotické potraviny

Obiloviny – ječmen, kukuřice, oves, ovesné vločky, pohanka, proso (jáhly), pšenice, rýže a žito. Jsou bohaté na vitamíny, minerály a vlákniny a měly by tvořit 50 % každodenní stravy s podmínkou, že budou celozrnné.

Luštěniny – čočka, fazole, hrách, sója. Obsahují značné množství bílkovin, které úspěšně nahrazují bílkoviny živočišného původu a měly by tvořit 10 – 15 % denního jídelníčku.

Semena – sezam, len, slunečnice atd. Jsou bohatá na nenasycené masné kyseliny a lecitin, neutralizují překyselení organismu a posilují nervový aparát, podporují a ulehčují zažívací aparát.

Zelenina – cibule, celer, čekanka, červená řepa, česnek, čínské zelí, hlávkový salát, chřest, kapusta, květák, mrkev, petržel, pórek, růžičková kapusta, ředkvičky, ředkev, tykev, zelí, zelený hrášek . . atd. Je jídlem doplňkovým, konzumujeme ji především tepelně upravenou a kvašenou. Měla by tvořit 25 – 30 % jídelníčku.

Ovoce a ořechy – místní sezónní ovoce, v zimě sušené, ořechy lískové, vlašské atd.

Živočišné potraviny – ryby, kuře, další drůbež, králík, vejce, kozí sýr. Ve velmi omezeném množství a pokud možno ne z velkochovu.

Makrobiotická specifika – sójová pasta miso, sójová omáčka, sójové mléko, sójový sýr tofu, gomasio (rozdrcené sezamové semínko s mořskou solí), seitan, mořské řasy, jablečný ocet, plané zeleniny a byliny.

Tempeh – plnohodnotná náhražka masa.

Sůl – ve velmi omezeném množství, nejlépe v přírodním stavu (sůl mořská).

Nápoje – bylinné a obilné čaje, makrobiotické čaje kukicha a bancha, obilné kávy, pramenitá voda, sójové mléko, občas kvalitní pivo nebo přírodní víno.