Kyselina Acetylosalicylová
Jednou z nestarších a nejrozšířenějších zkušeností v přírodním léčitelství bylo užíváni vnitřní části vrbové kůry a vrbového listí.
Z dochovaných historických pramenů víme, že tyto rostlinné části byly užívány ve většině kultur starověkého světa – od starých Řeků až po předkolumbovské Indiány. Čaj z vrbového listí nebo z vnitřní části vrbové kůry byl určen ke snížení teploty, potlačení běžných bolestí, např. bolestí zubů, hlavy, kloubů a podobně. V severní Americe se vrbě dokonce přezdívalo „strom bolícího zubu“ (toothache tree).
Vzhledem k velké popularitě kouření v té době se vyskytly i snahy převádět podávání různých léčiv do podoby cigaret. Dochovaly se záznamy, podle kterých vrbové listí a vnitřní část vrbové kůry „...potlačují zánět, snižují horečky a přinášejí úlevu od bolestí. Těchto účinků nelze ale docílit kouřením vrbového listí či kůry“. V některých oblastech střední Evropy bylo žvýkání vrbové kůry při vysokých teplotách doporučováno ještě na přelomu 19. a 20. století. Vrbová kůra a vrbové listí obsahují molekulu jednoho z nejužívanějších léčiv moderní medicíny – molekulu salicylové kyseliny.
My se s touto látkou setkáváme nejčastěji v poněkud upravené podobě acetylosalicylové kyseliny, která je součástí mnoha běžných léků:
analgetika – léky proti bolesti (např. Acifein, Acylcoffin, Alnagon, Mironal)
antipyretika – léky proti horečkám (např. Acylpyrin, Aspirin, Anopyrin, Superpyrin, Upsarin)
keratolytické masti (preparáty určené k rozrušování odumírajících tuhých šupinatých částí kůže, např. Saloxyl, Acne cream)
analgetické masti (Mobilat) a podobně.
V těle je acetylosalicylová kyselina metabolizována na kyselinu salicylovou, která je po dalším zpracování v játrech (po tzv. konjugaci) vylučována močí.
Je málo léčiv s medicinálním využitím tak širokým jako právě acetylosalicylová kyselina. Zdálo by se, že léčivo tak staré nemůže ničím novým překvapit. A přece. Na objevení svého nejzávažnějšího léčebného účinku, který představoval vskutku historický průlom v moderní medicíně, si acetylosalicylová kyselina musela počkat až do sedmdesátých let našeho století.
Odbočme na chvíli a zamysleme se nad tím, co je nejzávažnějším zdravotním problémem moderní civilizace. Jistě to nejsou ani vysoké teploty ani bolest. Jsou to kardiovaskulární choroby, jejichž podkladem je atheroskleróza. Atherosklerotické pláty narůstají, zmenšují průsvit tepen. Pokud dojde k rozrušení plátu, může na něm vzniknout krevní sraženina, která zcela přeruší průtok krve cévou. Projevy uzávěru tepny se různí podle místa, kde k nim dochází: na srdci se akutní uzávěr projeví infarktem myokardu, v mozku cévní mozkovou příhodou, v ledvinách náhlým selháním ledvin a podobně. Přes veškeré optimistické předpovědi, podle statistik z posledních let jde v České republice přes 50 % všech úmrtí na vrub kardiovaskulárních chorob. To znamená, že na ně umírá více lidí než na všechny druhy rakoviny a na úrazy dohromady!
Co s tím má společného vrbové listí a vrbová kůra? Výzkumy potvrdily příznivý účinek aspirinu (acetylosalicylové kyseliny v prevenci i terapii některých srdečních onemocnění!
V první polovině 70. let Dr. Etwood se spolupracovníky provedli ve Velké Británii v pěti nemocnicích v oblasti Cardiffu následné pozorování: po 2 roky sledovali úmrtnost pacientů po překonaném infarktu myokardu v závislosti na tom, zda užívali či neužívali aspirin (acetylosalicylovou kyselinu). Po 6 měsících srovnávání úmrtnosti v obou skupinách zjistili, že úmrtnost nemocných, kteří užívali aspirin, byla o 12 % nižší, po 12 měsících byla jejich úmrtnost nižší dokonce o 25 %, a tento rozdíl v úmrtnosti přetrvával i po 24 měsících sledování! Byla to první větší klinická studie (účastnilo se jí přes 1200 pacientů), která prokázala možnost snížené úmrtnosti po infarktu myokardu právě pomocí podávání acetylosalicylové kyseliny. V dalších letech následovala řada klinických studií, které víceméně ověřily a potvrdily závěry stud Dr. Etwooda. V roce 1994 skupina lékařů sdružena v Antiplatelet Trialists’ Collaboration provedla souhrnné zhodnocení (metaanalýzu) osmi velkých klinických studií a jejich závěry se rovněž podstatněji nelišily od původních pozorování ze sedmdesátých let.
Velmi podstatná je i ta skutečnost, že dlouhodobé podávání acetylosalicylové kyseliny nevede v případě vzniku infarktu myokardu k nežádoucím interakcím s léky podávanými v akutní fázi. Naopak, její kombinace se všemi druhy nejmodernějších způsobů léčby akutního infarktu myokardu (trombolýza, nebo angioplastika, nebo zavádění tzv. stentů) je výhodná a žádoucí. Tento příznivý účinek je tak výrazný, že podle posledního společného doporučení Americké kardiologické koleje (ACC) a Americké kordiologické společnosti (AHA), zveřejněného v listopadu 1996, je potřeba v případě podezření na infarkt myokardu podat acetylosalicylovou kyselinu ještě dříve, než by tato diagnóza byla ověřená pomocí EKG!
A další překvapení? Aby všem překvapením nebyl konec, prestižní americký časopis New England Journal of Medicine přednedávnem zveřejnil závěry více než dvacetiletého sledování několika desítek tisíc zdravotních sester ve Spojených státech v rámci tzv. Nurses’ Health Study. Při závěrečném hodnocení, po zohlednění dietních návyků, věku a jiných rizikových faktorů, bylo možno konstatovat: ve skupině žen, která dlouhodobě (přes 20 let) pravidelně užívala acetylosalicylovou kyselinu alespoň 6 dnů v týdnu, v dávkování podobném jako při prevenci kardiovaskulárních onemocnění, bylo riziko výskytu zhoubných nádorů tlustého střeva a konečníku (tzv. kolorektálního karcinomu) v průměru o 44% nižší ve srovnaní se skupinou žen, které acetylosalicylovou kyselinu nebraly!
Co z těchto zjištěni vyplývá pro nás? Znamená to, že máme okamžitě vyhledat první lékárnu, zakoupit aspirin a začít ho užívat pravidelně každý den? Zcela jistě ne.
Situace je stejná jako u jakéhokoli jiného speciálního preparátu či úkonu. Kdo z nás by svěřil opravu karburátoru panu sousedovi jen proto, že ten je hodný? Přitom se ale setkáváme denně s množstvím lidí, kteří užívají ty či ony léky proto, že paní odvedle říkala, že jí to udělalo dobře, nebo na základě kusé informace z populárního časopisu. Předepisování léčiv patří do rukou lékaře, byť by šlo o preparáty tak běžné jako aspirin.
Jako každý lék, má také kyselina acetylosalicylová kromě pozitivního léčebného účinku i svoje vedlejší účinky. Mezi nejzávažnější vedlejší účinky acetylosalicylové kyseliny lze na prvním místě počítat poměrně častou alergii na salicyláty. Pokud takovou alergii máme, je potřeba ji ohlásit při každém kontaktu se zdravotnickým zařízením. Jak bylo uvedeno výše, počet preparátů obsahující tuto molekulu je značný, a každým dnem přibývají nové kombinované léky. Průběh alergické reakce je velmi individuální - od nepříjemné svědivé kožní vyrážky, přes tzv. aspirinové asthmatické záchvaty, až po život ohrožující šokové stavy (tzv. anafylaktický šok). Mezi další významné negativní vedlejší účinky acetylosalicylové kyseliny patří její schopnost porušit rovnováhu na povrchu žaludeční sliznice. Následkem toho mohou vznikat povrchová poranění sliznice (eroze), v těžších případech i vředy. Pokud nedojde včas k přerušení léčby acetylosalicylovou kyselinou, může docházet k chronickému krvácení z žaludečních vředů, které vede k chudokrevnosti (anémii). U nejtěžších případů může dojít k proděravění (perforaci) žaludeční stěny v místě vředu se vznikem život ohrožující náhlé příhody břišní, která vyžaduje urgentní chirurgický zákrok.
Acylpyrin nebo Paralen
