Ano je tady druhá polovina roku 2012, roku, o kterém se tolik mluví, píše, upozorňuje na změny, které mohou přijít, na co se připravit.
Je tu však ale především život a to se všemi jeho denními krásami, je tu čas léta, volna, užívání ,prožívání ,odpočinku, načerpání sil, setkávání se s přáteli,nebo pobývání v krásách přírody, užívání jejich darů. Vše je jak má být a každý prožívá podle svého, podle toho co naplňuje jeho duši a občerstvuje ducha.
To je to, co každý den přináší, letní večery, letní pobyt u vody, v přírodě, tam, kde se duše cítí volně svobodně a šťastně. Není třeba se dívat daleko dopředu, připravovat se na něco co se stát může, ale také nemusí, je třeba žít, prožívat, uvědomovat si každý okamžik svého života a svého bytí tady a teď. To je také jedna z cest přípravy na něco nového a na vše se můžeme připravit svou každodenní prací tady a teď. Svým žitím svých životů v těch pravých hodnotách, které tak jak zasejeme, tím vlastně přispějeme do nových začátků.
Není třeba čekat, očekávat, je třeba prostě žít! Být vědomým žití tady a teď, být vědomým síly přítomného okamžiku a být vědomým vděčnosti za vše co prožívám čeho se mi dostává, být vděčným.
Život ubíhá, ano čas je neustále v pohybu stejně jako celý vesmír, vše je v pohybu ,roční období se mění, dny přecházejí v noc a zase den, život je pohyb, tak tedy buďme součástí tohoto pohybu a splyňme na vlnách svého života a žijme.
Tak se připravíme na změny které přijdou. Jaké budou a co nás čeká? Není třeba se obávat není třeba se speciálně připravovat, není třeba očekávat, změny budou, jaké to zaleží i na nás, jak přispějeme, zda radostným žitím, pilnou prací, uvědomělým žitím pravých hodnot, pravých zásad žití jako slušnost, dobro, pomoc, laskavost.
Stačí se jen odklonit od posuzování, hodnocení, kritizování lidí, zkušeností, společnosti. Odklonit se od emocí zloby, vzteků, pomluv, ale také obav a strachů co se nám přihodí, co se stane. Vše ve vesmíru je součástí změny. Přijměte to, přijměte změny ve svých životech jako součást vývoje, přijměte změny u sebe ve svých přístupech k životu, lidem jako zkušenosti, které vás vedou stále dál k uvědomování pravých hodnot žití. Změny velké je třeba podpořit změnami malými a to vnitřními v každém z nás a tak nejlépe přispějeme k pravým a hodnotným změnám k lepšímu v celém Vesmíru. Žádná jiná nebo lepší cesta není!
Vězte, že vše dobré máte v sobě jen se tomu otevřít!
Vězte, že nejlepší cestou je přijetí všeho bez emocí zloby a pocitů bolestí!
Vězte, že cesta radosti, lehkosti lásky vede k trvalým pocitům klidu a míru v každém z nás!
Tak jen žijte, radujte se děkujte a nenechejte se ničím a nikým vyvést z vlastního klidu a míru! Prožívejte šťastný a spokojený život v každém okamžiku svého života.
Přejeme Vám všem krásné láskyplné léto,
naplněné pocity klidu, míru,
načerpání sil a příjemné chvíle odpočinku tam kde se cítíte dobře,
s těmi se kterými souzníváte v lásce, radosti a společném štěstí!
S láskou v úctě a radosti Ivana Batová 7/2012
V každém člověku je něco, co je vlastní prazákladem jeho života, míru a štěstí. Něco, čeho si člověk normálně ani není vědom. A přesto každý po štěstí touží, ale bohužel hledá je často někde jinde, než ono skutečně je. Jakoby měl obrovský zlatý poklad a nevěděl o něm.
Podobně na tom byl krejčík, kterému se zdálo, že najde poklad u tureckého sultána a když se k němu konečně po dlouhém bloudění dostal a svěřil se mu se svým snem, vládce Turků se na něho podíval a povídá svým rádcům a ministrům: „A je to on! Pánové, představte si, že se mi dnes v noci zdálo o tomto člověku. Že má v daleké zemi domek se zahrádkou a na té zahrádce jabloň a pod tou jabloní, no to je věru k smíchu, pod tou jabloní obrovský zakopaný poklad. A on ho přišel hledat ke mně, do Cařihradu. No, panstvo, řekněte, není tohle k smíchu?“
A sultán se smál, až se za boky popadal, a s ním povinně celý dvůr. Jen krejčík se nesmál. On totiž měl opravdu doma zahrádku a v té zahrádce jabloň. A tak honem spěchal domů a když tam přišel, kopal a kopal, až vykopal obrovský zlatý poklad.
Tak je tomu, přátelé, skoro se všemi lidmi. Jsou majiteli obrovského pokladu, a nevědí o tom, třebaže je tento prazáklad veškerého života pramenem jejich vlastního míru, blaženosti, spokojenosti. Někteří mu říkají království nebeské, jiní átman, tao, nirvána anebo i duše. Ale mnozí nemají ani chuť věřit, že by vůbec něco takového bylo. Ve škole je přece kdysi učili, že nic podobného neexistuje, že jsou to jen báchorky idealistů. Duši přece nikdo nikdy neviděl. To je sice pravda. Ale nejen proto, že je neviditelná. Hlavně proto, že o ni nestál, že si ani nepovšimne, že ji vůbec má. A nakonec ji zapře jako Petr Krista. To se stalo milionům lidí na této planetě.
Ale přece jen se s duší člověk občas shledá, ať chce nebo nechce. Jenomže obvykle když už je trochu pozdě: Na přechodu života, mezi životem a smrtí, může na okamžik každý poznat prazáklad svého života, nebo v něm i setrvat. Ale když o něj celý život nestál, obyčejně nepostřehneme tuto možnost vnitřního kontaktu a ona mu ve vteřině unikne. V životě se člověk s tímto vnitřním kontaktem také setká, ale jen velmi zřídka a sotva na pár minut.
„Mír světa závisí především na vnitřních podmínkách, ne na zevních. Jaký je a bude člověk, takový je a bude i jeho svět. V hlubších úrovních duše je každý z nás už teď božský, jenomže to doposud neví. Ponořme se tedy co nejhlouběji do tajných vnitřních úrovní sebe sama a vynesme na povrch, co je v nich utajeno: lásku, soucit a mír. Upněme pozornost jedině na čisté bytí. Ke všem nežádoucím myšlenkám se stavme indiferentně, nezaujatě: ztratí se neznámo kam - jako pravá iluze, vždyť právě jen iluzí vpravdě jsou. Nakonec pronesme potichu tuto silnou mantru:
Šťastny ať jsou všechny bytosti!
Rozumějme tomu dobře: i ty, které nám dříve byly lhostejné, i ty, které jsme snad někdy nenáviděli.
Všechny, protože jest jednota“
Eduard Tomáš - Cestami sebepoznání
Třpyt prázdna
„Nejenom své já nechte rozplývat v moři božské lásky, ale i já ostatních bytostí. Ať si nepodávají ruce lidé, ale láska a hluboké přátelství, ať se nepotkávají bytosti, ale Bůh sám se sebou ve svém projevu.“
„Kde je zažívána láska boží všudypřítomnosti, následuje vědomí prázdna a nekonečnosti boží. Tam je stvořený svět i světy, celý vesmír vnímán jako třpyt prázdna.“
Jestliže člověk zpočátku hledá Boha jinde, na nebesích, nebo později v sobě, dokud je Pravda ve dvojnosti skrytá, je nutné, aby proud lásky v soustředění mysli vysílal jedním směrem, tedy k Bohu a zároveň se jemu odevzdával.
Když bude moudrý, začne si uvědomovat všudypřítomnost Boží: zpočátku uznáním, vírou, citem i intelektem, později přímým nazíráním. Nebude již vysílat lásku spolu se soustředěnou myslí k nějakému objektu, cíli, jednomu bodu, ale postupně se sám stane tímto jedním bodem, vyzařujícím lásku a ještě později láskou samou, rozprostřenou do vesmíru na všechny a na vše. Tato rozpuštěnost, nekonečnost lásky setře rozdíly mezi já a ty, mezi všemi a vším. Je to taková láska, která je prvotní emanací božského Já a posledním stupněm ke spojení s Ním. Žijte v nekonečném moři moři Boží přítomnosti, v moři božské lásky - vyciťujte, uvědomujte si všude moře božské lásky.
Vy sami, pokud jste ještě oddělení, jste jen malou lodičkou na tomto moři. Nechte ji v něm rozplynout. Celý den a zvláště před spaním zahlazujte své malé já do nekonečného oceánu božské lásky. Odevzdejte své lidské vědomí Bohu a klidně usněte. Ráno se probudíte svěží a více duchovně prohloubení.
Nejenom své já nechte rozplývat v moři božské lásky, ale i já ostatních bytostí. Ať si nepodávají ruce lidé, ale láska a hluboké přátelství, ať se nepotkávají bytosti, ale Bůh sám se Sebou ve svém projevu. Je-li Bůh všudypřítomný, a my jsme v to uvěřili a poléze jsme to i sami poznali, nepleťme do této všudypřítomnosti ještě jakési zdání oddělenosti.
Kde je zažívána láska Boží všudypřítomnosti, následuje vědomí prázdna nekonečnosti Boží.
Tam je stvořený svět i světy, celý vesmír vnímán jako Třpyt Prázdna.
Míla Tomášová
Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme.
