Když Bůh stvořil ženu, bylo to šestý den práce - přesčas.

Jeden anděl přišel a ptal se: „Proč s ní ztrácíš tolik času?“

A bůh odpověděl: „Jestlipak jsi viděl všechny specifikace, které jsem ji dal, když ji formuji? Ona musí umět prát, vařit, uklízet, mít víc jak 200 pohyblivých kloubů, všechny musí umět ovládat, vařit chutně i dietně a ještě ať má křídla pro nejméně čtyři děti... Právě tak ať má polibek, kterým muže vyléčí jedno poraněné koleno, zlomené srdce - a na to vše má pouze dvě ruce.“

Anděl se podivil všem těmto zprávám. „Pouze s dvěma rukama...? Nemožné!“

„A to je pouze standartní model!“

„To je mnoho práce na jeden den... Počkám do zítra, až ji doděláš.“

„Zítra nepracuji,“ protestoval Bůh. „Tak jsem blízko, že skončím tím, co je mému srdci nejdražší. Když onemocní, sama si zvolí jak se uzdravit a může pracovat 18 hodin denně.“

Anděl se přiblížil a dotknul se ženy. „Bože, jak jsi ji udělal - takovou měkkou?“

„Ještě je měkká,“ říká Bůh, ale udělal jsem, že má i sílu. Nebudeš věřit, co všechno může udělat a kolik toho vydrží.„

„Může i myslet?“ ptá se anděl.

Bůh odpověděl: „Nejen že může myslet, ale může se i radovat a uzavírat smlouvy.“

Anděl vidí něco, co uniklo jeho pozornosti a dotkne se ženiných tváří... „Bože, vypadá to, že tento model má jednu chybu. Říkal jsem Ti, že na ni kladeš moc nároků.“

„To není žádná chyba... to je jedna slza,“ opravil ho Bůh. “Slza je její způsob vyjádření, její touha, její láska, její samota, její bolest a její hrdost.'

To udělalo na anděla velký dojem. „Ty jsi génius, Bože. Na všechno jsi myslel. Žena je skvělá bytost!“

„To je jisté! Žena má sílu, že se člověk diví. Ona má potíže, zármutek, ale i štěstí, lásku a svoje myšlení. Ona se směje. Když chce - vříská. Žena zpívá. Když chce - pláče. Pláče, když je šťastná a usmívá se, když je nervózní. Bojuje za svoji víru. Bojuje proti nepravdě. Nebere “NE„ za odpověď, když má někdo druhý lepší způsob řešení. Všechno dělá pro svoji rodinu. Doprovodí svoje přátele k lékaři, jenom proto, že se bojí doktora. A žena miluje bez hranic... Ona pláče, když jejich děti mají nové životní zážitky a raduje se z dobroty svých přátel. Ona se raduje, když slyší, že se někdo nový narodil nebo oženil. Její srdce se zlomí, když slyší o smrti blízké osoby. Ona teskní nad ztrátou milovaného člověka a je silná i když není už za co bojovat. Žena zná, že jeden polibek a objetí může vyléčiti jedno zlomené srdce.„

Ale najde se jedna závažná chyba na ženě:

Ona zapomíná, jakou má cenu.