Už jste si všimli, že za největšími průšvihy stojí ta nejdrobnější opomenutí? Malé střípky informací, u kterých by vás skoro ani nenapadlo, že jsou podstatné…?
Jak to myslím? Dám příklad. Tuhle mě skolila chřipka. Mám podezření, že nebyla ani lidská, ani ptačí, ani prasečí, ale přinejmenším sloní, protože jsem skoro nevěděla o světě. V těch vzácných chvílích, kdy mi to myslelo, jsem si vzpomněla, že děti ještě nejedly, a že by tedy bylo záhodno, aby má drahá mužská polovička přestala civět do Facebooku a vyrobila pro děti nějaký pokrm. Následovat dotaz, jak se to dělá.
A mé vysvětlení, jak upéct kuře. Poté opět následoval dotaz, zda se kuře jí bez přílohy, a mé vysvětlení, že nikoliv, že si ke kuřeti mají uvařit brambory. Kdo by čekal, že poté se již manžel konečně odebral do kuchyně, mýlil by se. Následoval ještě dotaz, jak se vaří brambory. A mé vysvětlení včetně toho, do které ruky uchopit nůž a do které bramboru, včetně techniky loupání, vody v hrnci, brambor v hrnci… Nu, manžel se konečně odporoučel. Po velmi dlouho době (loupání byl patrně tvrdý oříšek) mě vzbudil z mrákot jekot jedné z ratolestí: „Tatíí! Poblinkaly se ti brambory a jsou všude na zemíí!“ Aha, secvaklo mi, zapomněla jsem zmínit, že brambory vykypí, pokud se neztlumí teplota. Holt stalo se. A bylo po polovině oběda. Kdo by to byl řekl, že taková prkotina bude tak důležitá?
Čert vem naše brambory, mám tu jiný horký brambor. Už jste se radovali, že ono opelichané téma penzijní reformy definitivně vyčpělo se zprávou, že k poslednímu lednu vstoupilo do druhého pilíře pět tisíc lidí? Že tím je věc uzavřená a odsunutá do kategorie „to nestojí za řeč“? Tak já vás vyvedu z omylu. Čeká nás ještě hóódně, ale opravdu hóódně velký průšvih – vzešlý z prkotiny.
Tak tedy pokud vás náhodou stihne nápad vstoupit do druhého pilíře, dejte si velký pozor na jednu malou a celkem nenápadnou větičku ve smlouvě. Protože pokud si jí nevšimnete, může se stát, že se ke svým penězům už vůbec nikdy zpátky nedostane. Jakpakto? Mezi lidmi totiž ještě není příliš rozšířené povědomí o tom, že čerpat naspořené peníze lze pouze za předpokladu, že klient splní podmínky pro vznik nároku na starobní penzi. A tyto podmínky jsou dvě. Pozornost se obyčejně věnuje jen dožití se důchodu. Jenomže druhou podmínkou je minimální povinná délka pojištění (někdy se jí nesprávně říká „odpracované roky“). Dlouho to bylo 25 let. Jenomže teď se prodlužuje. A všichni, kteří budou odcházet do penze po 1. 1. 2018, musí spořit aspoň 35 let. Nespoříte 35 let – nedostáváte penzi. A jinak než výplatou penze se k penězům ve druhém pilíři nedostanete. Vy budete v důchodu, vaše peníze budou ve fondu, a nebudete smět k sobě. A státní důchod budete mít snížený, protože jste přeci zapsaní ve druhém pilíři. A úspory mít nebudete, protože jste si přece spořili do fondu.
Ale zkuste si tuhle informaci najít! Zkusmo jsem propátrala nejrůznější weby, oficiální i komerční, zda ji objevím. Nic. Tuhle informaci objevíte až v zákoně, a kdo z běžných lidí čte nečitelný zákon?
Markéta Šichtařová
Související články:
Update 26. 2. 11.30: Díky čtenářce za následující komentář, kde máte i odkaz na znění zmíněnoho zákona.
Ilíriel
25. února 2013 23:37
Nedalo mi to a ověřila jsem si to. Jak píše Pavel, penze bude vyplacena PO DOSAŽENÍ NÁROKU NA STAROBNÍ DŮCHOD. Ten vzniká lidem, kteří dosáhnou důchodového věku až po roce 2018, po 35 letech důchodového pojištění (viz http://business.center.cz/business/pravo/zakony/duchodpoj/cast4h1.aspx). Je pravda, že „důchodové pojištění“ a „spoření“ můžou být dvě různé věci. Ale důchodové pojištění je taky formou spoření, pokud na jeho výši závisí výše důchodu, ne? Podle mě tady jde v podstatě jen o více možných způsobů, jak si článek vyložit. Podstata problému ale zůstává stejná: pokud občan není důchodově pojištěn alespoň 35 let a dosáhne důchodového věku po roce 2018, nemá nárok na starobní důchod a tím ani na čerpání SVÝCH naspořených peněz z druhého pilíře. A máme to tady. Stát využívá své možnosti a těží z neznalosti občanů... Protože může. A protože až na to dojde, viníci už budou z politiky dávno pryč, budou si užívat své vlastní penze a chudákům důchodcům zbudou jen oči pro pláč. Upřímně doufám, že do té doby se tady všichni probereme a nenecháme to dojít tak daleko.
