Mohutné vlny lámající se o skály.
Šumění moře rozléhajíc se do dáli.
V té vodě nepřeberné množství lásky je.
Její náručí nechat se hladit a objímat.
Zavřít oči, nikoho a nic nevnímat.
Užívat chvíle svobody.
Ano! Kde jinde než u vody.
Sluneční paprsky šimrají ve tváři,
zahalit se v jejich milosrdné záři.
Pozor ale, ta záře umí být i krutá,
tak jako láska, kvůli té objeví se nejedna vráska.
I tady hledej krásu života
do které patří sem tam nějaká trampota.
Tak jak to je, tak je to správně.
Leckdy si připadáme na dně!
Nějak bylo, nějak bude.
Občas zas vidíme rudě.
Někdy srší štěstí z našich tváří
a vše co chceme se nám daří.
Drž se ho a nikdy nepouštěj,
jen uzdu své fantazie popouštěj.
Mysli na to krásné,
zavři oči..
Co vidíš?
Moře a bez mračen nebe?
Někde tam je kus Tebe.
Směj se a Tvé okolí zazáří.
Tak jako sluneční paprsky co šimraly Tě ve tváři.
Vzpomínáš?
Jsi součástí toho všeho.
Dobrého i zlého.
Vlasta Voborníková
