Je nesmrtelná, tak se o ní píše.
O kom, že je řeč?
To je přeci ona!
Duše...
Prý princip našeho života.
To, čím se živý liší od neživého.
Bez ní je jen prázdnota.
Duše...
To samotné slovo zní tak suše.
Co se v ní schovat dá?
Co to vlastně je?
To jsme my - Ty i já.
Každá je jedinečná a má tu své místo do nějž patří.
Ale jen málo kdy světlo světa spatří.
Buď takovým, jaká je tvá duše.
Ona není zlá, neubližuje,
to okolní svět nás obkličuje
a nenápadně našeptává jakým bys měl být.
Braň se! Bojuj! Buď sám sebou.
Už vidíš? Ten její jasný třpyt?
Oslnil Tě svou krásou?
A tak by to mělo být.
Neboj, bude vám spolu dobře.
Patříte k sobě,
spolu nepodlehnete žádné zlobě.
Věř v ni, v to co Ti radí.
Nech se svést...
Nepostihne Tě za to žádný trest.
Duše, prý velmi široký a neurčitý pojem.
Hm... A jaký máš Ty SVŮJ dojem?
Vlasta Voborníková
