Přišli jsme na Zemi s nadějí v duši, se svými touhami, skrytými kdesi uvnitř nás. Dostali jsme rozum, srdce, dostali jsme i lidské tělo. Jak krásný dar! Uvízli jsme v osidlech nesplněných přání rodičů, v jejich moudrostech a zkušenostech. Zakotvili jsme v přístavu rodiny, kde se z generace na generaci předávaly zkušenosti našich předků, mnohdy časem překroucené. Mnozí z nás sice byli nespokojení, přesto se časem podřídili. To, co si naše dušičky přinesly jako vzácné dary pro tento svět, uvízlo hluboko v nás. Vyrostli jsme a dospěli.
Mnozí až v dospělosti zjišťují, že jim stále něco chybí. Lásku nahrazují pomíjivým opojením. Po nějakém neúspěchu a zklamání přijde chvíle, kdy si kdekdo položí otázku: „Proč tady vlastně jsem? Proč žiju? Kdo jsem?“
Začínáme hledat chyby svého života, abychom pochopili sami sebe. Zjistíme, že není všechno tak, jak nám říkali rodiče i učitelé ve školách. V současné době je spousta esoterních škol, všech možných kurzů, přemíra učitelů. Zmatený človíček běhá z místa na místo, učí se na kurzech, hltá kdejakou informaci, dokud nemá v hlavince ještě větší chaos, než dříve. Přemýšlí a přemýšlí jak na to, aby se stal ještě duchovnější bytostí, zkouší kdovíjaké techniky, které mnohdy ani nefungují.
Tenhle človíček si ani neuvědomuje, že má nejen rozum, srdce, ale že má také úžasný nástroj - lidské tělo. Každá buňka má svou paměť o nás samotných. Proč tedy nezkusit hledat sebe samotného skrze vlastní tělo??? Proč se nevydat na procházku, ztišit myšlenky a vnímat přes chodidla zem? Stoupnout si někde mezi stromy, a své vědomí rozprostřít do krásy přírody. Vnímat, jak naše tělo reaguje, jak se cítí. A v těchto kouzelných chvílích, kdy se stáváme sami sebou,poprosit Matku Zemi za odpuštění chyb a propůjčení její síly. O pomoc můžeme prosit každý strom, řeku, slunce nad hlavou, hvězdy, měsíc atd.
Je důležité uchovat v paměti tyto prožitky, ale nerozebírat je rozumem. Nic nechtít,nic nečekat, jen děkovat planetě, že v její nádheře smíme žít. Vždyť jsme její součástí. Ve chvílích uprostřed přírody jistě každý pocítí něhu i lásku všeho, co je nám dáváno. Tělo se oživí, zvykne si na tyto zkušenosti a bude chtít další.
Něha a kouzlo přírody nás naučí milovat srdcem, být vnímavější ke všemu co existuje a žije svým životem. Najednou zjistíme, že máme v srdci lásku, která tam dřív ani nebyla. Začneme tu lásku rozdávat kamkoliv přijdeme. Myšlenkou,pohledem, úsměvem. Budeme vděční tomu, kdo nás stvořil. Prostě se to naučíme skrze vnímání vlastního těla. Probuzená láska v srdci nám odhalí chyby, kterých jsme se dopouštěli. Uvědomíme si, že chceme být čistějšími bytostmi a začneme zpracovávat vše, co nám srdce napoví.
Nikoho nechci přesvědčovat co má, nebo nemá dělat. Máme svobodnou vůli,máme i svoje chtění. Tímto úsekem předlouhé cesty jsem také šla. Je to prosté a jednoduché hledání toho, čím jsme. Skrze ten úžasný nástroj, kterým je lidské tělo.
Miluji vás. Roxana.
