Chtěla bych ti psát, Bože
však slova nepřicházejí...
Jen něha kdesi v srdci dýchá
a zlehounka otevírá vrátka.
Klopýtám naproti. Dychtivá.
Chci si s Tebou povídat.
Jen mlčky čekáš, zda najdu cestu.
Zmačkané šatečky života uhlazuji.
Obtěžkána myšlenkami bořím se do ticha a tam tě nalézám.
Cosi stéká po tvářích člověka.
Tišíš mě jak malé děcko, co uteklo panenkám,
ztracené v prázdnotě lidského života.
Zbavená neklidu naslouchám tvému hlasu:
Chtěl jsem ti také psát.
Vyrušil mě chaos, co se vedle tebe zabydlel.
Chtěl jsem ti i povídat.
Viděl jsem tě usedavě plakat, sem tam zbytečně pobíhat.
Tvé srdce mě zaslechlo nejdříve.
Scházelo tak málo a mohli jsme se dotýkat.
V podobě něhy dávám se tvému životu.
Tak proč si máme psát? O čem povídat?
Jsme stále spolu-ty i já, tvůj Bůh.
Chtěla jsem pro tebe tančit, pane můj.
V rytmu tance najít sílu co jsi mi dal v záhybech šatů z masa a kostí.
Nemyslím na návrat, když se ti odevzdávám.
Hledám - věčně putující od jednoho cíle ke druhému.
Nacházím - a nacházení konce nemá!
Jak nekonečná šňůra perel z hvězdného pokladu.
Vyzval jsi mě k tanci, aniž bych cokoliv chtěla.
Vzal jsi mě do náruče a do svého srdce uložil.
Občas se probouzím - nevědomá, roztoužená, dychtivá tvého objetí.
Rád s tebou, dítě, tanec zažívám.
Vždyť tančím sám se sebou i když jsme na tanec dva.
Beru tě do náruče abys věděla,
že i tím tancem jsem já.
Jsem i tvým dechem, pohybem, jsem rytmem tvého těla .
Prožívám s tebou cokoliv žiješ ty.
Ukládám tě i na polštářek ve svém srdci.
To abys věděla, že tě nadevše miluji.
Jsem tvým věčným tanečníkem
Jsem tvým Bohem.
Chtěla jsem pro tebe zpívat, Bože můj
Však ty jsi začal první!
Omámená zvukem, který jsi mému srdci dal, zpívám ti bez ustání.
Snad jednou vyzpívám co skrývá moje duše.
Abych se skrze tóny prozpívala k tobě.
Svou lásku, pane, neskrývám.
Když vyjde večernice a rozdá svou krásu světluškám
Rozezpívají se i stromy.
Pak zcela svobodná radostně se přidávám.
Jen malinko se bojím, abych ten božský chorál nepokazila
A v jednotném tónu zněla s ním.
I tvoje zpívání mám rád. Vždy mě v srdci těší.
Proč bych tóny tvému hlasu dal?
I já se chci radovat, pokud mé dítko radost má v duši.
Já sám jsem tím tónem, který v sobě nosíš.
Dal jsem ti ho pro život.
Tvým životem jsem opět já.
Takže mě žij a vychutnávej do sytosti,
ať zníme stále v jednotě a dokonalosti.
Ty i já, tvůj Bůh.
Chtěla jsem pro tebe, Bože,
namalovat život ve všech podobách.
Vykreslit motýly na kytkách, zachytit slunce na obloze.
Však štětec jsi uchopil první ty.
Já se jen dívala, co všechno dokážeš.
Denně ti říkávám - buď mým učitelem, jiného ani nechci.
Nauč mě barvy namíchat, ať z každého obrazu život sálá.
Nauč mě pracovat tak, jako pracuješ ty.
Chtěl jsem pro tebe také malovat.
To abys viděla, kolik je krásy na cestě, kterou jdeš.
Nakreslil jsem čáru, abys neztratila směr.
Namaloval jsem měsíc s hvězdami i se sluncem,
abys v myšlenkách hledala cestu i tam.
Do svého obrazu vtěsnal jsem i tebe s kouzelným zrcadlem.
Aby ti nápovědu dalo.
To já jsem tvým věčným zrcadlem.
Ty jsi to, co je v něm.
Chtěla jsem sázet růže, pane můj.
Opět jsi mě předběhl a zasadil růži v mém srdci.
Chtěla jsem vysadit růžovou zahradu.
Stát se zahradnicí, co pěstuje růže pro všechny.
Zemi jsem prosila o sílu, moře vědomí o vláhu.
Láskou jsem živila i květ, který jsi mému srdci daroval.
V každičké růži, v každičkém květu tvůj obraz, pane mám.
Já jsem tou růží, co ve tvém srdci žije.
Já jsem tou silou, která tě povzbuzuje.
Já jsem tím zahradníkem, co růže s láskou pěstuje.
Jsem i tím poupátkem, co znovu svobodně dýchá.
Jsem i tím květem, který ve stvořeném nikdy nezaniká.
Jsem Bohem tvým a rozdávám se pro všechny,
které chceš růžemi obdarovat.
Chtěla jsem pro tebe zářit jak diamant, Bože můj.
Chtěla jsem pro tebe ozdobit planetu.
Tys poslal lásku zemi, aby požehnala mojí cestě,
Mému snění i mému životu.
Poskládané v obrázku tečky i vykřičníky,
křižovatky v bludišti střeženém.
Miliony vypravěčů a každý žil jiný sen.
Proto jsem chtěla změnu!
Stát se vzácným kamenem co korunu lásky zdobí.
Být sama tím klenotem co tebe, Bože, potěší.
Já sám jsem zářením diamantu i vzácným klenotem.
Jsem tvojí láskou i oporou.
Podpírám tě, kdykoliv prosíš o další kapitolu v životě.
Nosím tě na rukách přes každou překážku.
Jsem každičkým příběhem, který prožiješ.
Mé dítě, neboj se, vždy najdeš to, co potřebuješ,
abys zářila jak skvostný diamant.
I mne, svého Boha, který tě miluje.
Od věků si patříme.
Já tobě a ty zase mě.
Chtěla jsem, pane můj, být krajíčkem chleba,
abys mě rozdal hladovým,
nasytil svoje holátka, co mámu a tátu volají, když se jim stýská.
V každičkém drobečku z malého krajíčku
byli bychom oba - ty i já, Bože můj.
V malinkém kousíčku chleba od tebe
zrníčko lásky a světla pro každého.
Vše by se rozdalo ve jménu života tebou napsaného.
Ve věčném koloběhu na Zemi dál žilo.
Já jsem tím krajíčkem chleba, co v drobtech se rozdává.
Rád sytím děti své, když pravda zůstává za oponou.
Nasytím každého z malého chlebíčka,
kterým i ty se stáváš.
Nebude hladových, nebude žíznivých na vaší Zemi.
Odrazy lásky a pravdy ožijí v útrobách každého tvora.
Pak moje holátka začnou sama hledat sílu skrytou v drobečcích.
Tou věčnou a neměnnou silou jsem já.
Tvůj Bůh, co v lásce k maličkým sám sebe rozdává.
Chtěla jsem pro tebe, Bože můj, dozrát ve zlatý klásek.
Svá zrnka rozdat poli, aby další klásky rostly.
Chtěla jsem pro tebe, můj pane, být pramenem řeky.
Tolik jsem si přála stát se vzorem pro všechny.
Ty ses mi podíval do očí a lásku duše v nich spatřil.
Pozvedl jsi moje vědomí,
Pomohl mému životu.
Chtěl jsem ti, dítě mé, předat vše, čím jsem.
Já jsem tím klasem i pramenem řeky, vědomím i životem.
Tebe jsem obdaroval láskou, abys ji rozdávala kolem sebe.
Jsem láskou tvého srdce.
Ty žiješ mne, já zase tebe.
Nezapomínej nikdy:
Třebaže ve dvojnosti - stále jediným jsme.
Ty i já. Tvůj Bůh.
Dívám se ti do očí, Bože můj.
Vzpomínám na vše, co dal jsi mi poznat.
Kolik bylo vykřičníků, kolik teček, kolik pravd!
Dal jsi mi radost i žal. Mnohé bolesti ještě jsi nesmazal.
Ne. tohle není výčitka, můj pane.
To jen lidský rozum zapátral kdesi v hlubinách.
Ožilo srdce poustevníka. Znovu se zvedá opona.
Jak dravá řeka vrhám se do života
poprat se s iluzemi příštích dnů.
Dal jsem ti lék nade všechny léky.
Dávám ti skutečnou pravdu, můj malý poustevníčku.
Chtěl jsem ti dokázat, že stále držím slovo.
Když žiješ ty, žiji i já.
Není nic, co můj plán by pokazilo.
Užívej života ve vodách radosti.
Dal jsem ti svobodnou vůli.
Ani to se nezmění - nechci ti ji brát.
Za tvojí křižovatkou další je opona.
Já budu jediným divákem.
Ty budeš hercem i režisérem.
Snad budu ti moci zatleskat.
Vždyť na všechno budeme stále dva.
Ty i já, tvůj Bůh.
L.S.
