Potkávám v ulicích spoustu zasmušilých a utrápených lidí. Někdy se na ně zadívám a vidím kamínky a šrámečky uložených smutků a bolestí, které prožili. Někdo si smutné životní okamžiky pamatuje, drží je v sobě a nemá potřebu odpustit. Někoho při vzpomínání zamrzí, že v danou chvíli nejednal tak, jak měl. Bolístky a naše prohřešky se v nás usazují. Přijdou chvíle, kdy prožíváme obdobné situace jako kdysi a my se zachováme stejně jako v minulosti. Stále dokola.
Jsme součástí jedinečného celku. Záleží nám na vlastní čistotě i dokonalosti. Chceme být v harmonii s celým vesmírem. Pokud však ze sebe neodstraníme veškeré ulpělé bolístky a zloby, každičký kamínek a šrám v srdcích - jak můžeme dojít k dokonalosti?
I k nekonečnému očišťování a odpouštění vedla moje cesta. Nasedala jsem do vláčku vzpomínání a cestovala svým životem. Každým zákoutím skrytém ve stínech zkušeností. Hledala jsem i nepatrná smítka a zrníčka toho, čím jsem se kdy provinila. Prosila za odpuštění, znovu a znovu prožívala bolavé chvilky vzájemného ubližování člověka člověku. Pátrala jsem po vlastnostech, které nutí lidskou bytost ubližovat. Nacházela jsem odpovědi, znovu prosila o odpuštění. Zároveň děkovala vesmíru za pomoc při odhalování mých chyb. Časem se ty moje chyby a chybičky začaly samy vynořovat ze svých zákoutí, abych se s nimi mohla s láskou rozloučit a jít dál předurčenou cestou.
Všichni víme, jak je v duchovním světě důležité odpuštění. Jak mnoho záleží i na pochopení všech souvislostí prožitého. Vesmír nám vždy podá pomocnou ruku, abychom dokázali vstát, očistit se a pokračovat vytyčenou cestou. Pokud s čistým úmyslem projevíme ochotu na sobě pracovat, dostává se nám pomoci i z jeměhmotných úrovní. Zdokonalujeme se rychleji. Pak předáváme vlastní zkušenosti novým hledajícím, abychom si s láskou mohli všichni podat ruce. Celým srdcem odpustit nejen každému člověku na naší překrásné planetě Zemi, ale i sami sobě.
Miluji vás.
Roxana.
Odpuštění - automatická kresba od Roxany.
