Právě svítá
nový den nás vítá
opar, Tvůj dech
nese se údolím
Jsi ve mě má Matko
a já to cítím
tisíci hlasy
zníš nitrem mým
Kam ústí Tvá řeka
do kterého moře
a co nás tak čeká
snad radost či hoře
Vracím se k Tobě
v té podivné době
dáváš mi sílu
a já lásku Tobě
Rozprávíš se mnou
v šepotu vánku
o tajemství duše
jež měl bych znát
Vždyť dávno víš,
jak hluboko vsrdci
mám ty drobné věci
stále víc rád
Faun
 |
|
