Co jsme dlužni za léčení?
„Nedlužíte mi nic!“ řekl Daskalos.
„Vzpomínáte si na tu pasáž ve Starém Zákoně, kde židovský prorok uzdraví z malomocenství syrského krále? Když se syrský král zeptal, co prorokovi dluží, dostalo se mu odpovědi: “Nic, Pánovu milost nelze zaplatit penězi.„. Jeden z jeho žáků však začal být chamtivý. Když král odešel, tento žák šel za ním a řekl mu, že si to prorok rozmyslel. Král mu tedy nabídl zlato. Prorok však věděl, co se stalo, a když se žák vrátil, řekl mu: “Královo malomocenství je na tobě.„ A žák se opravdu nakazil.
Nemůžete brát peníze za něco, co nám nepatří.„
“Daskale, chcete snad říct, že ten prorok svého žáka proklel?„ vmísil jsem se do toho.
„Ne, jistě že ne,“ odpověděl Daskalos. “Prorok byl dobrý a svého žáka měl rád. Jenže viděl, co se děje. Ta chamtivost přivodila žákovi malomocenstvím, ne prorok.“
„Nechápu,“ poznamenal Daskalos po chvíli ticha, „jak by mohl nějaký psychoterapeut žádat peníze za něco, co mu nepatří - tedy životodárný éter Ducha svatého. Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.„ ukončil svou úvahu.
“Bere-li někdo za svoji činnost mnoho peněz, pak si můžete být jisti, že to není žádná Boží síla, kterou léčí. Duchovní dary nelze prodávat. Jsou darem Božím a musí být darovány dále. Bůh se nedá zaplatit a jeho nástroje také ne. To platí pro všechny duchovní dary. Obdržel-li někdo od Boha dar jasnovidectví nebo jasnocítění, pak jej bude rozdávat zdarma, popř. výdělkem uhradí jen své nutné živobytí. Peníze jsou největším a nejpůsobivějším vynálezem ďábla a kdo si hraje s ohněm, nesmí se divit, když si při tom spálí prsty.“
Jakékoliv bohatství získané prostřednictvím medicíny je vždycky pošpiněné, protože pochází z utrpení jiných lidí. Správně se má dělat se soucítěním a lidskostí bez žádostivosti a ega. (moudrá slova z Ajurvédy)
