Je to jednoduchá zásada jednání mezi lidmi. Pokud by se tímto moudrým doporučením, tímto pravidlem řídili všichni lidé, jistě by to na tomto světě vypadalo jinak. Různé formy Zlatého pravidla se vyskytují v mnoha kulturách a je obsaženo snad ve všech světových náboženstvích.
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
(Bible, Tob 4,15)
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
(Bible, Lk 6,31)
„Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně,
ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já jsem Hospodin.“
(Bible, Lv 19,18)
„To, co vyčítáš svému bližnímu, sám mu nedělej.“
(Pittakos z Mytilény, jeden ze Sedmi mudrců)
„Nedělej druhým, co nechceš aby dělali tobě.“
(Konfucius, Analekta 15,23)
„Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě.“
(Sókratés)
„Nechci sám dělat, co bych na druhém káral, nakolik je to v mé moci.“
(Meandros ze Samu, podle Hérodotos, Dějiny, III, 142)
„Cokoli je ti proti mysli, nečiň ani druhým.“
(Zoroastrický spis Šajast-na-Šajast, 13,29)
„Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti.“
(Mahábhárata. Anušasána parva, 113,8)
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň.
To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář.“
(Talmud, Šabbat 31a)
„Co si přeješ pro sebe, přej i druhým, a co si nepřeješ, nepřej ani jim.“
(Ahmad Ibni Hanbal, 7. stol.)
„A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim;
toť zajisté jest Zákon i Proroci.“
Matouš 7:12 Kralický překlad
Zlaté pravidlo vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je schopnost představit si sebe sama na místě druhého. Aby se dítě mohlo zařadit do lidské společnosti, musí se zbavit přirozené soběstřednosti a svá jednání korigovat s ohledem na druhé. Jako všichni živočichové, je i člověk vybaven instinktem sebezáchovy a sebeprosazování, který ovšem u společensky žijících živočichů vede ke konfliktům. Mladý živočich při nich naráží na silnější a naučí se jim případně ustoupit; tak vzniká uspořádání, které popsal holandský etolog Nikolaas Tinbergen jako „klovací řád“. Pro lidské společnosti ovšem toto rozřaďovací „uspořádání“ rozhodně nestačí a Zlaté pravidlo vyžaduje, aby se člověk dovedl už předem podívat na své jednání tak, jak se dívá na jednání druhých.
Ježíš jako moudrý učitel v jednom ze svých vyučování říká: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi…“ (Bible, Matouš 7:12). Zdá se, jakoby tato věta obsahovala stejnou myšlenku jako zlaté pravidlo. Jeví se zdánlivě stejně, ale posunuje laťku morálky ještě výš, než cokoliv, co bylo kdy řečeno. Člověku se „započítávají“ jeho osobní ambice. Rozdíl spočívá v osobních ambicích každého z nás. Zatímco nám „zlaté pravidlo“ radí, abychom druhým lidem nečinili to, co sami nechceme, co sami nemáme rádi. Ježíšova slova nás vybízejí k tomu, abychom se vůči druhým lidem začali chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.
Zlaté pravidlo nám dává doporučení, abychom nečinili druhým lidem to, co sami nechceme. Takže nemám lhát, krást, chovat se nemorálně vůči druhým lidem, protože potom se docela dobře může stát, že se sám stanu obětí stejného chování od svých „bližních“. V tom spočívá moudrost zlatého pravidla. S podobným vysvětlením přichází i jedno české přísloví – „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“
Avšak biblický text jde ve svém poselství ještě dál. „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.“ Každý máme o sobě nějaké mínění a nevěřím, že bude špatné. Každý z nás chce být přijímán, milován, chápán. Biblické doporučení mi říká, jak chci, aby se ke mně chovali jiní lidé, tak se sám musím vůči těmto lidem začít chovat! Je to docela jednoduché, pokud sám chci být přijímaný, mé názory akceptovány, potom sám musím začít přijímat, akceptovat názory jiných. Pokud chci být milován, potom sám musím milovat jiné lidi. Pokud chci být pochopen, potom sám musím chápat jiné atd..
Jakoby biblické doporučení, biblická rada obsahovala zlaté pravidlo, ale navíc počítala s osobními ambicemi každého jednoho z nás. My chceme ve svých životech něčeho dosáhnout, něco znamenat. Proti našim ambicím se ovšem biblický text neobrací, stanovuje však striktní pořádek, jak toho dosáhnout. Člověk se má začít chovat vůči druhým lidem přesně tak, jak chce, aby se oni chovali k němu. Tedy, žádná kariéra „po zádech“ jiných! Žádné chování, kdy se takříkajíc „jde přes mrtvoly“! K tomu mě toto moudro nevybízí.
Pokud si někdo myslí, že je spravedlivý, potom se tak musí chovat i k druhým lidem. Pokud si někdo o sobě myslí, že je velkorysý, potom se také tak musí chovat i k druhým lidem. A lidé sami to o onom dotyčném prohlásí. Protože se také může stát, že dotyčný žije ve své vlastní iluzi a realita je zcela odlišná. Docela prostě člověk si myslí, že je spravedlivý a velkorysý, ale sám se tak nechová. Potom je to jenom jeho představa, jeho vlastní zdání.
