V době, kdy se svět vrhl do tmavého světa neznalosti, feudální tyranie a útisku náboženského a kulturního, přijal své zrození Guru Nanak, zakladatel sikhismu. Přišel kázat bratrství a humanitu bez ohledu na kastu, víru, barvu pleti a ekonomické postavení. Přinesl vizi běžné lidskosti společnosti, která se stala místem násilí a sporu. Věřil v lidskost. Pro něj láska k Bohu předpokládala lásku k jeho tvoření. Služba lidskosti signalizuje lásku k Bohu.
„Strom se pozná podle toho, jaké nese ovoce, zrovna tak se lidské náboženství pozná podle skutků, které koná. Roucha, symboly, tvary, obřady, rituály a slavnosti, které nevedou ke ctnostným skutkům, nepovedou člověka daleko na cestě duchovního pokroku. Skutečným problémem je osvobození mysli od špatných sklonů. Když to nebude provedeno se vší přísností, nepovede to ku prospěchu.“
Od svého dětství žil Guru Nanak svobodně v přírodě, ale velmi brzy ukázal svůj výjimečný vztah k meditování a osamocení, odmítaje současnou společnost. Smyslem života bylo pro Guru Nanaka po celý svůj život sloužit jako strážní světlo. Byl velkým věštcem, svatým a mystikem. Byl plodným básníkem a jedinečným zpěvákem božího velebení, prorokem míru, lásky, pravdy a obrody. Guru Nanak sloužil svůj život jako most mezi dvěma břehy řeky, který spojuje oba světy.
Zakladatel sikhského náboženství, Guru Nanak, se narodil v 15.dubna 1469 v západním Pandžábu, ve vesnici Talwandi, prosté hindské rodině. Jeho otec Mehta Kalian Das byl účetním místních muslimských úřadů. Guru Nanak vynikal mezi svými vrstevníky už velmi brzy od dětství. Jeho moudré otázky a duchovní orientace překvapily všechny ty, kteří s ním přišli do kontaktu jak doma, tak ve škole. Když byl poslán do školy, řekl Guru Nanak svému učiteli: „Naučte mě jen jedné velké lekci života. Řekněte mi o Stvořiteli a zázraku tohoto velkého světa.“ Mátl učitele, když jim pokládal takové otázky. Největším překvapením jeho učitelů však bylo, že Guru Nanak získal dokonalost v jazycích sanskrtu, perštině a arabštině.
Od útlého věku se Guru Nanak přátelil s indickými a muslimskými dětmi a pátral po smyslu života. Ve věku šesti let byl poslán k vesnickému učiteli do školy, aby se naučil číst a psát v hindském jazyce a matematice. Studoval rovněž muslimskou literaturu. Jako mladík strávil Guru Nanak dlouhé hodiny rozjímáním a náboženskými diskuzemi s muslimy a indickými svatými muži, kteří žili v lesích, obklopující vesnici. Věřil, že manželství není v rozporu s duchovním životem. Byl šťastně ženatý, miloval svou manželku a posléze měl dva syny.
Když mu bylo třicet let, začal cestovat, aby šířil poselství Boha. Doprovázel jej muslimský hráč na rabab Mardana. Poselství předával lidem formou hudebních chvalozpěvů, protože byly lidem srozumitelnější. Kdekoli cestoval, používal místní jazyk. Cestoval napříč Indií a dále na východ, západ a sever. Kamkoliv šel, vždy si našel místní centra, nazývané manjis, kde se jeho stoupenci mohli shromáždit, přednášet chvalozpěvy a přemýšlet. Když se nachýlil jeho čas, svolal si své stoupence, kteří se přeli o to, jak bude jejich mistr pohřben. Hinduisté jej chtěli spálit a muslimové zase pohřbít. Guru Nanak řekl: „Kolem mne umístěte květiny, napravo budou od hinduistů, nalevo od muslimů. Ty, které zůstanou ráno čerstvé, ukáží způsob.“
22.září 1539 se velký guru spojil s věčným Světlem. Když jej jeho stoupenci odkryli, nenašli nic s výjimkou květin, které byly všechny čerstvé. Hinduisté vzali své květiny a spálili je, zatímco muslimové své květiny uložili do země. „Toto tělo je palácem, který je Božím stánkem. V něm Bůh udržuje nekonečný plamen.“
