Zj 4,1:„Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: 'Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.'„
Osud celého vesmíru je v sázce. Už od prvních slov to hlas zvučný jako šófar přesně vyjádřil“ 'Ukážu ti, co se má stát potom.' (Zj 4,1)
Vidění sedmi pečetí je v tomto směru odlišné od vidění o sedmi církvích. V dopisech sedmi sborům - církvím prorok také viděl, „co jest“, tedy věci, které jsou, nejen 'co se má stát potom'.(Zj 1,19) Vidění o pečetích však představuje v knize Zjevení zlom. Od této chvíle se vidění soustřeďuje výlučně na budoucnost.
Celá symbolika se mění, aby potvrdila toto zaměření. Svitek je v Boží pravici, v ruce, která vykonává, která zachraňuje, v ruce Božího dohledu nad průběhem dějin (Jb 40,9; Ž 45,5; srov. L 6,6; Sk 3,7; Iz 48,13; Ex 15,6-12; Ž 17,7 atd.). Stejně tak gesto Syna člověka, který přebírá svitek do svých rukou, naznačuje jeho snahu vést dějiny ke stanoveným horizontům.
Obsah svitku není udán, pouze jeho forma. Jedná se o „opistograf“, rukopis psaný po obou stranách, tak jak tomu bylo v případě mnoha právních dokumentů té doby. Je tedy třeba otevřít všechny pečeti, aby mohl být rozvinut celý svitek.
Tedy až na konci, po rozlomení sedmé pečeti, porozumíme a naděje dojde svého naplnění.
Pečeti jsou otevírány jedna po druhé a pokaždé je tak zahájena nová etapa směru naděje.
Tak jako v dopisech církvím - „přijít“ je základním motivem, který prochází všemi sedmi pečetěmi a naznačuje postup v čase:
První pečeť: „Pojď!“ (Zj 6,1)
Druhá pečeť: „Pojď!“ (Zj 6,3)
Třetí pečeť: „Pojď!“ (Zj 6,5)
Čtvrtá pečeť: „Pojď!“ (Zj 6,7)
Pátá pečeť: „Kdy už?“ (Zj 6,10)
Šestá pečeť: „Přišel“ (Zj 6,17)
Sedmá pečeť: „Mlčení“ (Zj 8,1)
„Pojď, (resp. “přijď) které je pravidelně pronášeno každou ze čtyř živých bytostí, se zcela jistě netýká Jana, a koně, který se objevuje, se týká jen částečně. Ve skutečnosti 'Přijď' je výzvou Beránkovi a týká se v důsledku příchodu Ježíše Krista, parúsie. Řecké sloveso erchestchai je technický pojem používaný ve Zjevení k označení Kristova příchodu (Zj 1,4.7.8; 3,11; 4,8; 16,15; 22,7.12.17.20). Jde o stejný rozkazovací tvar, erchou, který se objevuje v závěru knihy k vyjádření naléhavé prosby (Zj 22,7.20). V páté pečeti výkřik „Kdy už?“ (Zj 6,10) rozechvívá netrpělivost na nejvyšší míru. Je to křik těch, kdo došli 'na konec času' (Viz Le soupir de la terre, s. 263-267). V šesté pečeti je příchod prožíván jako soudobá událost: „Přišel“. Konečně sedmá pečeť už nehovoří o příchodu. Není tam nic než mlčení. Nic už nepřichází. Stalo se.
Sedm pečetí je tedy umístěno na cestě dějin jako vodítka ve směru k příchodu Beránka, v perspektivě Božího království. Sedm pečetí, stejně jako sedm církví, se tedy musí vykládat v prorockém smyslu.
Vidění sedmi pečetí následuje po vidění sedmi dopisů. Jedná se o stejný běh dějin, který se odvíjí krok za krokem, jak jej zjevuje prorocká inspirace.
Ale zatímco vidění sedmi dopisů vypovídá o nevěrnosti a odpadnutí církve, vidění sedmi pečetí spíše odhaluje její útisk, násilí a pronásledování.
