V buddhismu je samádhi první ze dvou forem kultivace mysli. Jejím cílem je uklidnění mysli a její zaostření, které pak umožní intuitivní vhled do pravé podoby skutečnosti.
V hinduismu je na rozdíl od buddhismu nejvyšším stavem mysli. Většinou se tak označuje dočasná zkušenost dosažení absolutní skutečnosti (prožití jednoty, sjednocení s božstvem atd.). Konkrétní obsah tohoto pojmu závisí na učení jednotlivých duchovních škol (některé nepředpokládají, že by se člověk mohl naprosto sjednotit s božstvím a samádhi je zde označením prožitku blaženosti z boží přítomnosti.
