Vždy, když onemocníme, třeba i pouhou rýmou, ptejme se sami sebe: „Copak jsem udělal špatně?“, „Kde jsem udělal chybu?“. Čím dříve si svoji chybu uvědomíme, tím dříve se uzdravíme. Všechny nemoci totiž úzce souvisí s naší karmou.
„Bolest a utrpení nejsou nikdy nesmyslné. Mučí sice tělo, ale nesou v sobě vždy poselství. Většinou zní: Obrať se! Jsi na špatné cestě! Drž se přirozeného pořádku Božího a starej se o duchovní hodnoty! Kdo chce vtáhnout svého ducha do hmoty, kdo ho nutí věnovat se uspokojení tělesných žádostí, kdo ze svých chutí udělá šéfkuchaře a podřizuje přirozený výběr potravin svému požitkářství, kdo olupuje svého ducha o svobodu svou vlastní závislostí na drogách, ten se nesmí divit, když jeho duch trpí. Nemoc a utrpení jsou výkřiky ducha o pomoc a napomínají k obratu. Tablety a přístroje nemohou léčit, ano - také nesmějí! Vždyť smyslem života není uzavřít kruh se zdravým tělem. Tělo vám má dát v mnohem větší míře příležitost se duchovně vyvíjet, otevřít se lásce. Kde vládne hněv, hádky, nespokojenost a nouze, nemůže zůstat tělo zdravé. Toto hluboké negativní zachvívání změní zdravé vlastní zachvívání těla tak, že onemocní. To není žádný trest, nýbrž volání o pomoc: „Zde něco nesouhlasí!“ Jen změna myšlení, obrat je opět uzdraví. Tablety mohou omámit, nemohou léčit! Kdo se nechá užírat strachem, měl by být vděčný, když ho nemoc napomíná a chce mu říci: „TY - to není tvé tělo, TY je tvůj duch, nestarej se o své tělo. Neměj o ně žádný strach, není důležité! Zaměř svého ducha na Boha a strach zmizí sám od sebe, poněvadž se stane zbytečný!“ Člověk jen musí rozumět tomuto poselství! Nemoc není nikdy náhodná, není způsobena bakteriemi nebo viry. Infekční nemoci potkají většinou jen nemnohé. Existuje dostatek lidí, kteří přestáli bez újmy dokonce lepru a mor, ačkoliv pomáhali nemocným bezvýhradně, bez ochranných opatření. Láska je dostatečná ochrana. Původcem nemoci je vlastní chybné chování, pochybení vůči Božímu pořádku. Teprve pak je připravena půda pro bakterie a viry. Žel, tyto souvislosti většina lidí ztratila. Nejsou už schopni poznat ani nejzřetelnější znamení. Jedním z nich je AIDS. Každý ví, že člověk může onemocnět zpravidla jen tak, že nechá volný průběh tělesné žádosti ve zvrhlé sexualitě a drogách. A místo aby odstranil příčinu, obrátil se a opět se vnořil do Božího pořádku, hledá možnosti jak jít dále zvrácenou cestou, jak uniknout se všemi možnými prostředky a ochrannými opatřeními domnělým trestům. Kdyby to byl trest, pak by nemohl člověk sice tento postoj schválit, ale porozuměl by. Neboť člověk může zkusit trest obejít, zejména když se považuje za velmi chytrého. Ale neexistují žádné tresty! Všechno jsou jen nutné důsledky zvráceného způsobu života. A ty nelze obcházet. Ale nejpozději ve chvíli, kdy se všechna východiska ukázala jako slepá ulička, nejpozději v té chvíli člověk pozná, že existuje jedna zcela jednoduchá cesta, která vede vždy k úspěchu: obrátit se a uznat opět Boží pořádek.
Jak má lékař umět léčit nemoci, když nezná příčinu? Je to přibližně tak, jako když chce někdo zničit krtka tím, že mu zničí krtinec. Zítra už ti k tomu dá příležitost na jiném místě. Když dnes ,léčíš‘ žaludek, zítra bude postiženo srdce nebo střeva nebo...! Můžeš odnést tolik krtinců, kolik chceš, budou se tvořit stále nové. Zaniknou teprve tehdy, až chytíš krtka. Proto musíš léčit ducha! A pak se už nepotřebuješ starat o tělo!
Také mnoho tzv. léčitelů jde opačnou cestou. Nechá-me-li stranou šarlatány, pak se přece mnozí omezují jen na to, aby léčili tělo. Jen málokteří jsou schopni odstranit duchovní příčiny. To jediné vede k trvalému uzdravení.“
