Dimenzionální přístup v podstatě znamená prostup celou svou bytostí. Je potřeba přestat uvažovat, co je 3D, 4D, 5D, 6D.... Je to zavádějící. Je důležité uvědomění si určité úrovně nazírání a uvědomění si sebe a své polohy vědomí v rámci centrálního vědomí. Vůbec nejsou důležitá tvrzení, že něčí vědomí je teď v 5D nebo vibruje na úrovni 5D. Takový přístup je opět projev lidského analytického a logického myšlení, kde dochází k chybě na samém začátku v pojetí dimenzionality. Když se přistupuje k pojetí multidimenzionality, měla by být dimenze vždy popsána v rámci celku.
Má být řečeno, že dimenze je jako projev existence. Dimenze nemají čísla a ani nejdou po sobě a dokonce ani nenásledují za sebou. Lidské pojetí dimenzí se ve většině případech stalo chybnou interpretací dimenzionální podstaty. Dimenzí je nekonečně mnoho. Je třeba si uvědomit, že každé „D„ odpovídá každé bytosti. Dimenze každého člověka obsahuje značný počet dimenzí vnímání. Velmi vhodné pro lidstvo by byla změna uvažování v rozdílnosti mezi dimenzemi, není to příkladné. Příkladné je mít myšlení, které je výpovědí skutečného vnímání a skutečného prožitku.
Za nepříkladné je dále považován způsob nazírání na kosmologické děje ve stylu: popis, tabulka, opis a škatulka či šuplíček. Tento způsob myšlení je důvodem, proč lidem trvá tak dlouho uskutečňování nalezení sebe sama, neboť se ztrácí v definicích, v názorech, v šuplíčkách a informacích a vytvoří si kolem sebe něco jako temnou oponu, přes kterou nedokážou vnímat, co se uvnitř nich samotných odehrává doopravdy. V lepším případě si někteří jedinci uvědomují vlastní vnitřní děje, avšak díky oponě škatulkování do jednotlivých dimenzí a jejich předdefinovaných vlastností si toto dění vztahují právě za oponu vnějších informací. Mnoho jedinců často chybuje, když přemítá, v jakémže to “D' se jim odehrávají jejich vnitřní stavy a vnímání a tím upadnou zpátky do toho mentálního algoritmu, který připomíná buben v automatické pračce, když ždímá.
Problém je tedy ve způsobu lidského myšlení.
V určité fázi vývoje si člověk osvojuje správné myšlení. Současné transenergetické tendence v rámci planetárního vzestupu podporují tyto fáze. Díky možnostem průchodnosti vysokovibračních inteligencí je nyní velmi pravděpodobné, že u mnoha bytostí na Zemi bude ve vnímání růst vědomí dávno zapomenutého principu vlastní identity „Já jsem“ a jogínský princip bdělosti. 'Já jsem' si představte jako maximální pocit toho, že opravdu existujete. Bytosti pak mohou zažívat neskonalé pocity radosti a štěstí ze skutečnosti, že vůbec existují, že žijí. Tento pocit pak bude převažovat nad myšlenkovými pomíjivými formami. Tento pocit 'Já jsem' není vůbec pomíjivý. Myšlenky jen plují tam a zpátky a pořád se mění. 'Já Jsem' - to prostě tak je.
Původní článek najdete na www.psychoterapeuticke-sluzby.cz.
