Arad (Aradismus) lidstvo poznalo před více než 200 000 lety se ve formě probuzeného mysticizmu často zaměňovaného za spiritismus a udržel se až do dnešních dnů. Jedná se o zcela přirozenou a normální schopnost, která vzniká při určitém stupni vývoje každého jedince. Tím vzrůstá duchovní vnímání a schopnost být ve styku s něčím, co nazýváme duchovní svět, někdy zaměňovaný za andělské sféry. Schopnost Aradu neboli komunikace s vyšším světem lze někdy získat jako milost případně v období zkoušek jako projev lásky duchovního světa a šance, s kterou se každý jedinec dříve či později potká. Můžeme říct, že Arad je dědictví, které získáváme na určitém stupni mravního vývoje. Není to výsada pro některé vyvolené, ale majetek všech bytostí v Univerzu. Arad tu vždy byl a vždy bude bez ohledu na vývoj lidstva nebo civilizační éru. Skrze tuto schopnost mohl duchovní svět zasahovat do vývoje, vést lidstvo, orientovat ho a chránit.
To, že dnes tuto schopnost mnozí vyměnili za materii, pomatené duchovní směry, je důsledek této planety i úrovně jejích obyvatel. Během tisíciletého vývoje lidstva se prostředky Aradu málo změnily, což dokazuje, že je lidstvo ve svém postupu vůči okolnímu Univerzu a jejím bytostem pomalé. Stejně jako duchovní znalosti případně magické i tato schopnost byla nejdříve ovládnuta těmi, co chtěli vládnout nad rody, kmeny a skupinami lidí. Později si ji přivlastnili kněží a privilegované kasty. Duchovní svět se tomuto začal bránit tím, že nechal na Zemi zrodit ty ,které nazýváme Proroky, aby působili na prostý lid a aby získali vliv v prostředí, do kterého se inkarnovali. To zejména v oblasti Indie, Persie, Řecka, Egypta a Římské říše.
Příchodem spiritizmu se Arad osvobozuje a zevšeobecňuje. Například v Řecku byl Homér jeden z těch, co se snažili, aby se tato schopnost dostala všem. To samé Sokrates a jiní. Pythagoras byl navštěvován duchy, stejně tak první křesťanští svatí. Arad měl důležitou úlohu ve správě věcí veřejných, při řízení společnosti a státu. Ostatně i v současnosti se mnohé hlavy státu radí s těmito lidmi o závažných rozhodnutí. Už staří Číňané před více než 3000 lety prováděli spiritistické seance. Často se při úmrtních obřadech snažili o vyvolání duchovních sil, aby tak získali důležité informace nejen o světě za tzv. životem, ale i pro řízení státu či církve. Do dneška se toto děje v některých asijských zemích. V křesťanství se Arad také hojně využíval. Ostatně Bible je plná zjevení a důkazů o neviditelném světě. Starý zákon je postaven na sdělení proroků, kteří lidem přinášejí vůli duchovního světa či Boha. Jedním z největších zjevů Aradu byl Jan a jeho Apokalypsa, která se zachovala v Bibli do dnešních dnů.
Můžeme říct, že staré i současné působení duchovního světa je stejné, pouze forma a způsob přípravy komunikace s duchovním světem se přizpůsobila vývoji světa. Velmi významní mistři Aradu, které známe, jako Ježíš Nazaretský , svatý Pavel, příp. Hermes Trismegistos, nejen komunikovali s Vyšším duchovním světem ale často i varovali lidi, že mohou hovořit a být ve spojení nejen s duchy vysokých vibrací, ale i s těmi, kteří jsou na nízkém stupni vývoje, příp. se stali odpůrci Tvůrce chcete-li Boha. Někdy může člověk zabývající se mystikou nevědomky vstoupit do styku i s duchy přírodními, někdy nazývanými živlové bytosti.
Celý vývoj Aradu tzn. až k plné probuzenosti je proces mnoha inkarnací, kdy se duch zušlechťuje a moudří, aby poznal mechanismus světa nejen vnitřního -mikrokosmos, ale i vnějšího – makrokosmos. Současné poznání lidstva stojí na dosti nízkém stupni, protože člověk postupuje velmi pomalu, i když neustále vpřed. Zkoušky, které prodělává a má uskutečnit jsou dvojí. Jedny jsou materiální, zde stačí k řešení inteligence a vědecké poznání mechanizmů světa. Druhé je duchovní, zde jsou nástroje odlišné, můžeme říct jemnější. Pro poznání tajemství přírody jsme vybavení smysly a tam, kde nestačí, člověk vytvořil nástroje jako je dalekohled, mikroskop aj. Pro poznání tajemství neviditelného duchovního světa jsme vybavení spiritualitou a Aradem. To jsou nástroje k vidění a poznání sfér věčného života. V primitivních dobách byl člověk veden pudem sebezáchovy k zachování rodu a života. Až později následovalo poznání ochrany před vlivy jako je zima, divoká zvěř ale i užívání nástrojů, ať už to byl oheň apod. Poté si člověk začínal uvědomovat něco, co na nebi nazýváme hvězdami, planetami. Začal poznávat jejich mechanizmus a využívat pro svou potřebu při určování lunárních cyklů a periodicky se opakujících období roku. Odtud už vedl krátký krok k uvědomění si, že do celého procesu stvořeného světa musela zasáhnout nějaká jemu neznámá inteligence, kterou si nazval Bohem. Začíná poznávat širší souvislosti, krásy, lásky, a odtud se opět vrací jakoby na začátek, aby mohl na základě tohoto kruhu chránit Život a vše stvořené, ale na základě vyššího duchovního poznání.
Arad můžeme v mnohém přirovnat k tomu, co známe z běžného života jako nalezení řešení myšlenky, tvůrčí inspirace lidově řečeno „políbení múzou“. Z toho plyne, že se nejedná o žádnou mystickou tajemnost, ale o jev, který nás provází celý život. Pouze umění Aradu mu dává rozměr poznaného v přímém styku s tím, co nazývám duchovní průvodce, chcete-li anděl.
Autor Viktor Gajdoš, celý článek najdete zde.
