Co se semlelo na jednom úřadě aneb s balastem do šrotu odvážně vpřed
1. Úvodem
Je tady leden 2013 a s ním sice polotechnická, leč velmi inspirativní zima. Pominuly předvánoční doby napjatých očekávání a přání provázené iluzivní výstavbou vzdušných zámků. Atmosféra je sice stále plná letecky sprejovaných vodivých nanočástic, pomalu a jistě z ní však sublimuje myšlenkový smog o koncích světa a jiných snových událostech :-)))))) S tím, jak se vytrácí tato balastní myšlenková zátěž z naší planety (budiž jí k tomu vydatně pomoženo), uvolňují se prostory pro novou práci a do našeho světa může lépe proudit inspirace ke všemu, co je potřeba vytáhnout na světlo a prožít k uzavření celoplanetárního karmického kruhu. Zkrátka pracuje se teďka mnohem lépe a radostněji :-)
Ač datum 2013 je z hlediska přírodního řádu pouhopouhou fikcí, na dění v našem trojrozměrném hmotném světě má určitý vliv. Což je víc než dobře, neboť první polovina datumu, dvacítka, žádoucím způsobem nutí k řešení klíčových problémů z minulosti. Druhá polovina datumu, třináctka, pak umožňuje nasměrovat tyto problémy do rozkladného dění. Do cyklů „Malé smrti“, v nichž zcela přirozeným, nezkorumpovaným :-)))))) způsobem dochází k oddělování zrna od plev. A právě tuto separaci potřebuje náš svět chorobně postižený a předimenzovaný hysterickou workoholickou výstavbou jako sůl.
Při zběžném okouknutí astrálu je patrné, že temnáři z toho mají docela vítr a rozhodli se nasadit do svého boje o zachování stávající přebujelé lobbistické sféry nové technické prostředky. Jimi se zuby nehty snaží udržet v Centru Dění, aby stále byli tou určující silou, která roztáčí kola Motoru Života dle svých představ a chtění. Zapomněli však na to, že svůj pasystém nadměrně zesložitěli. Přírodní systém sám od sebe automaticky zvládá sjednocovat a harmonizovat dění ve všech svých pracovních řetězcích, temnářské elitky si o tom však mohou nechat leda zdát.
Podařilo se jim sice obsadit klíčové přírodní systémy v tomto vesmíru, při svém založení, v němž převládá snůška virů, rozumové ego a evolučně mladé duše zaslepené vidinou neomezených vládců světa, však pořád nejsou nic jiného než „kozel zahradníkem“. To by v tom byl čert, aby v té změti plné chaosu něco důležitého nepřehlédli. Něco klíčového, co nakonec zažehne v Motoru Života tu správnou Jiskru na rozjezd samovolné řetězové reakce, která položí celý ten jejich slavný systémeček na lopatky :-)))))))
Co pro to může udělat každý z nás? Elegantně a bez špetky nenávisti jim přát, aby je co nejdříve dostihlo to, co si skutečně zaslouží. Mám okouknuté astrálním zrakem, co tohle přání umí. Docela mírumilovně a inteligentně to shazuje na jejich hlavy následky všech těch jejich svévolných počinů. A každý, kdo je vyzýván k uzavření své vlastní negativní minulosti, se energeticky samovolně přesouvá z Centra Dění do ústraní, do okrajových částí systému, směrem k Horizontu Událostí.
2. Na úřadě
V době rozjezdu lednové chřipkové epidemie bylo potřeba zavítat do města na jeden honorovaný úřad. Můj kamarád Nemo se tam vypravil se mnou. Chodba byla jako obvykle plná převážně mlčky stojících i sedících čekatelů, i rozhodli jsme se, že zkusíme mezi sebou rozvést takový malý dialog o umělých úpravách počasí.
„Dneska to vypadá, že klimouši budou celej den udržovat na nebi inverzní deku,“ zahájil jsem náš hlasitý rozhovor.
„Určitě jo,“ přikývnul Nemo, „však si na to hned při rozednění odpařili přes vysílače kvanta vody z krajiny. A teď z toho dělají pěkně vlezlou mlhu.“
„Přitom bylo úplně jasně vidět, že oblačnost se chtěla při východu slunce rozpouštět,“ navázal jsem další větou. „Kouknu na nebe, jak se tam dělá pěkný modrý kolo.
Jenže do čtvrt hoďky přes to přeletěly dvě letadla. Jedno sprejovalo jako divý, no a to druhý, to skoro nečoudilo, jak se ale dostalo do toho modrýho kola, tak začalo taky sprejovat jak divý. Za chvilku se zatáhlo a nebe bylo plný šedin.“
„A nepustí to sluníčko a nepustí,“ rozhořčil se Nemo. „Furt nás tady drží akorát pod deklem mlhy. Prej že se k nám dostává fronta. To jo, když nám ji přes to svoje sprejování vyrábí. Abysme byli co nejvíc v depresi, že nesvítí sluníčko a ztráceli sílu zajímat se o to, kam mizí naše peníze. Že nám je vyhazujou do luftu a ještě nám s tím otravujou klima.“
„Co se teďka na podzim kvůli tomu rozbujelo plísní,“ přitakal jsem souhlasně. „Však tahle chřipková epidemie taky nebude jen tak. Tys mi to zrovna říkal, že jo, jak v tom jednom filmu si vědci udělali pokus, že rozprášili nad město snůšku chřipkových virů a pak sledovali, co to tam vyvede.“
„Jo. A prej že je to v pohodě, že si lidi tejden poleží a pak to zas bude dobrý,“ prohodil ironicky Nemo a dodal: „Je to jasný, farmaceutická lobby potřebuje točit prachy. No jo, doba prášková.“
Lehce jsem se uchichtnul a šťouchnul do Nema loktem. „Hele, někdy bysme mohli zkusit zavolat do rádia, až budou písničky na přání, že si přejeme zahrát písničku pro všechny klimateroristy, co uměle upravujou počasí.“
„Ha ha,“ zasmál se Nemo. „Nechal bych jim zahrát písničku Pověste ho vejš, ať se houpá :-)))))))“ Srdečně jsem se rozesmál: „No a pro farmaceutickou lobby, která chce, aby bylo víc nemocí a točily se jí prachy, bych nechal zahrát písničku Lásko má, já stůňu :-))))))))“
Oba jsme byli v dobrém rozpoložení a já se snažil nenápadně vysledovat, jak vypadá situace energeticky. Vnímal jsem docela vysokou spoluúčast ostatních na našem rozhovoru. Nechyběla k tomu ani potřebná citová zainteresovanost. Vtom jsem však pocítil podivně skličující náladu stahující do depresí. Přicházelo to odněkud zezhora a jak by ne, když u stropu místnosti, v tom nejhutnějším záhrobním astrálu, leží temná fantomická postava zhmotnělá z „psychického smogu“ negativně smýšlejících a prožívajících osob.
Záhy mi však bylo jasné, že tahle postava nezrcadlí současný psychosmog, že je to suvenýr z dosud neuzavřené minulosti hroutící se civilizace ve Staré Atlantidě. Ač fantóm, žije si svým vlastním životem a právě se chystá vykrmit si své černošedé tělo z temných reziduí stávajícího přetechnizovaného světa. Otevřel jsem bránu s Plamenem Života a nechal fantóma sežehnout očistnou sílou živlu ohně.
3. Poznávací výlet do Staré Atlantidy
Mentálně jsem sestoupil až do doby, kdy došlo ke vzniku oné „iluzivní osoby“. Záhy jsem se ocitnul na vlahém mořském pobřeží s několika přepychovými rezidencemi topícími se ve zlatě, sluneční záři a blahobytu. Pak došlo k mému samovolnému mentálnímu přesunu do pevninské oblasti, kde se rozkládalo město přeplněné všemi možnými technickými vymoženostmi. Panovaly zde stísněné pocity beznaděje, strachu a oné takzvané blbé nálady. Atmosféra byla plná našedlé vodní páry a na nebeské klenbě se vyjímala pravidelná síť z přísně modulovaných mraků. Po ulicích chodily se sklopenou hlavou zástupy zasmušilých lidí. Jejich pohyby provázela malátnost a podivná netečnost. Ačkoliv nejsem žádný odborník na zdravotní problémy, okamžitě mi přišlo na mysl, že populace ploužící se po městě trpí silným nedostatkem vitamínu D.
Zbohatlická kasta vyvolených se hřeje na výsluní a zbytek populace živoří pod deklem technické mlhy. Tak tohle mi něco připomíná... A bodejť by ne, když nevyřešené události Staré Atlantidy se holograficky překrývají s našim současným světem a sice tak okatě, že si přímo říkají o strávení skrze výkonné Elementy smrti.
4. Zamrzlá regulace Motoru Života
Ve svém předchozím příspěvku jsem se zmínil o tom, kterak na severní polokouli naší planety bují astrální Doba Ledová věznící ve svém ledovém příkrovu důležité složky a bytosti přírodního světa. Je tam uvězněna i klíčová pracovní platforma Motoru Života, což umožňuje temnářům svévolně a účelově roztáčet kola těch částí Motoru, která se jim hodí do krámu. V důsledku těchto počinů pak dochází k přebujelé nekontrolované výstavbě bez žádoucí regulace a odstraňování balastu systémem Univerzálního Rozkladu. Boomová kvantita = houby kvalita :-))))))))
Ne náhodou je prapůvodní název Motoru Života LIVIO MORI TORI. Slůvko LIVIO značí věčný koloběh života. Slůvko MORI značí, že tento koloběh je pod neustálou kontrolou bdělých rozkladných elementů, kteří z něj skrze speciální filtry odstraňují veškerý balast a nežádoucí mutatní formy života. Teprve po řádném úklidu a vykydání veškerého humůsku je ke slovu puštěna Nová Výstavba s tvůrčí energií TORI. Co však dělají temnáři? Snaží se z Motoru života vyeliminovat rozkladné elementy, seč to jde. Není-li však výstavbová energie TORI řádně vyvažována rozkladnou energií MORI, systém chtě nechtě upadá do horečnaté výstavby ztrácející směr a cíl. Není divu, že i samotné vůdčí elitky temnářů v tom pak mají zmatek a občas nevědí, která bije :-)))))) Nadále však hodlají držet klíčové rozkladné elementy u ledu, neboť dobře vědí, že pokud se rozkladné síly dostanou řádně na světlo a zamíří k Centru Dění, první se vyřádí právě na nich, klíčových pošlapávačích Života :-))))))))))
Škoda, že vás, čtenáře, nemůžu ohledně Motoru Života odkázat na žádný spis, který by mohl podat jeho zevrubný popis od A až do Z. Jeden takovýto obsažný spis existoval, leč shořel v Alexandrijské knihovně, v rámci temnářské akce „Zametání stop, abychom si mohli vytvořit svůj vlastní svět iluze“. Přírodní svět nad tím samozřejmě nepláče, nemá to zapotřebí, protože on prostě JE a automaticky se přirozeně projevuje všude tam, kde je mu to umožněno.
5. Komunikační most mezi Starou Atlantidou a Starým Egyptem a pekelná očista
Při myšlenkách na polozamrznutý Motor Života jakož i při pohledu na neutěšenou situaci ve Staré Atlantidě, k níž mne dovedl fantóm zhmotnělý na stropě úřední místnosti, jsem pocítil bezodkladné nutkání pořádně zavrtat do té vyumělkované astrální Doby Ledové. První věc, která se ukázala, byly vady při posledním přepólování naší planety. Vlastně by se přímo dalo říci, že toto přepólování proběhlo neúplně a některé přírodní systémy zůstaly energeticky trčet v jalových meziprostorech. Soustředil jsem mentální sílu a zkusil pozvat speciální pomocníky na „vylámání“ těchto systémů, aby se mohly zapojit do práce.
Pak se mi před očima znovu objevil životní prostor Staré Atlantidy, tentokrát jako kruh a hned vedle něj další kruh, který představoval neuzavřenou minulost Starého Egypta. Oba kruhy se navzájem zčásti překrývaly, přičemž staroatlanský svět stál nalevo a staroegyptský svět napravo. K tomu se zřetelně ukázalo, že uzavírání minulosti u obou těchto epoch mělo probíhat mnohem jednodušším a radostnějším způsobem, než jaká je stávající situace. Vodní svět Staré Atlantidy měl postupně, skrze velký světelný most, přecházet do sluneční éry Starého Egypta, přímo do centra tamní Sluneční fontány, kde mělo dojít k jeho totálnímu očištění a spálení veškerého balastu. Podobným způsobem měl být potom sám v sobě stráven i Starý Egypt.
Sluneční fontánu si vlastně můžeme představit jako veliký světelný kruh obklopený oranžovými branami. Do centra tohoto kruhu připomínajícího černou díru je skrze dostředivou sílu nasáváno veškeré dění určené ke kompletní očistě, ať už se jedná o informace, bytosti, složky elementů, struktury, emoce a tak podobně. Při průchodu centrem Sluneční fontány je pak veškeré dění skrze odstředivé paprsky vytlačováno k oranžovým branám na okraji kruhu. Tyto brány se pravidelně otevírají a silným žárem ohně nasávají vše, co k nim přichází. Dalo by se říci, že hned za těmi branami, v místě velkých ohňových kotlů, probíhá očista přímo pekelná :-))))))) Jo jo, už je to tak :-) Veškeré dění je profiltrováno, všechen balast spálen a na vnější straně kruhu se otevírají další brány opatrně propouštějící ven vše, co souzní s přirozeným řádem života.
Ona to asi nebude náhoda, že celý tenhle očistný systém se jmenuje HELION. A jelikož dokáže bez problémů očistit veškeré přírodní systémy od nepotřebného balastu včetně celé iluze temnářů, byl jimi okamžitě označen za ďábelský, přímo vyvrhelský systém hodný zavržení, za peklo HELL :-)))))))
A teď mám před očima obrázek, že temnáři nejenže dali Helionu nálepku démonického satanského světa, ale skrze speciální techniku se již v dávné minulosti postarali o to, aby došlo k poškození jeho ohňových kotlů. Přirozené uzavření minulosti Staré Atlantidy i Starého Egypta na tom ostrouhalo kolečka a dnes se nám tyto epochy natolik vměšují do našeho současného světa, že v mnoha případech předurčují průběh dění na naší planetě. Dalo by se tomu říkat „V zajetí časových smyček“.
Další pecka na solár přišla hned po zhlédnutí poškozeného Helionu. Ve světelném mostě, kudy měl plynule přejít Staroatlanský svět k očištění do egyptské Sluneční fontány (a v případě potřeby dále k Velké Fontáně trůnící přímo v centru Slunce), zeje časoprostorová trhlina jak vrata. A ejhle, už tu máme další chybu v systému... Spousta bytostí si nakonec zoufale přeje odejít ze Staré Atlantidy a uzavřít si svou minulost, cesta ven však schází a ony zůstávají nedobrovolně uvězněny ve svém tísnivém lochu. Musím se pokusit tu trhlinu spravit. Mentálně jsem se přenesl přímo k ní a vizualizoval si, kterak se zaceluje a světelný most je opět v pořádku, bez jediného kazu. Poté bylo ještě nutné vybourat tlustou blokační stěnu na přechodu mezi Staroatlanským světem a komunikačním mostem. To, co následovalo, mi téměř vyrazilo dech. Na most se neuvěřitelně kvapným tempem vyhrnula obrovská kvanta bytostí, proletěla závratnou rychlostí přes most, před Starým světem Egypta učinila výhybku a hrrr rovnou do očistné černé díry v galaktickém jádře naší sluneční soustavy! To ale není vůbec špatné, to je nakonec asi to nejlepší řešení, které se tu tak nečekaně naskytlo ku zdaru :-)
Dal jsem drobný oraz a pak zkusil ukončit činnost poškozeného Helionu v otevřené minulosti Starého Egypta. Přírodní systém je inteligentní a určitě si výhledově najde novou cestu ke své úspěšné seberealizaci. Přeji mu, aby měl ke své práci co nejvíce uvolněných prostor schopných ke svému radostnému využití. Ať žije svět Života bez balastu!
Zdroj: OrgoNet
