V r. 1949 se přes noc stalo jméno Bruno Gröening středem veřejného zájmu. Tisk, rozhlas a filmový týdeník o něm přinášely zprávy. Po celé měsíce uváděly události kolem „zázračného doktora“, jak byl brzy nazýván, mladou republiku v úžas. Byl natočen film, byly povolány vědecké prošetřující komise a až k nejvyššímu grémiu se úřady zabývaly případem Bruna Gröeninga. Sociální ministr severního Porýní a západního Falcu nechal Bruna Gröeninga pronásledovat kvůli porušení léčitelského zákona, bavorský ministerský předseda se naproti tomu vyjádřil, ze nelze takový „mimořádný zjev“ jako je Gröening nechat ztroskotat na paragrafech. Bavorský ministr vnitra označil jeho činnost jako „volnou činnost z lásky“.
Ve všech vrstvách obyvatelstva se vehementně a sporně o případu Bruna Gröeninga diskutovalo. Emocionální vlny planuly vysoko. Duchovní, lékaři, novináři, politikové a psychologové: všichni hovořili o Brunu Gröeningovi. Jeho zázračná vyléčení byla pro jedny milostný dar vyšší moci, pro druhé šarlatánství. Avšak fakta vyléčení byla lékařskými vyšetřeními potvrzena.
Bruno Gröening se narodil v roce 1906 v Gdaňsku. Když byl po válce odsunutý z vlasti, emigroval do západního Německa, kde pracoval jako obyčejný dělník. Živil se různými činnostmi, byl truhlářem, dělníkem v továrně a v přístavu, doručovatelem telegramů a slaboproudým elektromontérem. A tu najednou se stal středem veřejného zájmu. Zpráva o jeho zázračných vyléčeních se rozšířila do celého světa. Ze všech zemí přicházeli nemocní a prosby o pomoc. Desetitisíce pomoc hledajících lidí putovalo k jeho působišti. Revoluce v medicíně si razila svou cestu.
Avšak byli tu i odpůrci. Vlivní lékaři, církevní funkcionáři, právníci a bývalí spolupracovníci podnikli vše pro to, aby znemožnili působení Bruna Gröeninga. Byl pronásledován zákazy léčení a byl vtažen do procesů. Všechny snahy zařadit jeho působení do řádných kolejí se nezdařily. Jednak z důvodu odporu rozhodujících společenských sil, jednak z důvodu neschopnosti nebo zášti jeho spolupracovníků. Když Bruno Gröening v lednu 1959 v Paříži zemřel, byl poslední proces proti němu v plném proudu. Jednání bylo zastaveno, nikdy nebyl vysloven konečný rozsudek. Avšak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
Učení Bruna Gröeninga vychází z vlivu duchovních sil na člověka. Vliv těchto sil je větší, než si mnozí lidé uvědomují. Bruno Gröening srovnává člověka s baterií. V denním životě každý vydává energii. Přesto však nebývá potřebná nová energie často dostatečně doplňována. Stejně jako prázdná baterie není schopná své funkce, nemůže ani oslabené tělo vykonávat svoji funkci. Následkem je pak ochablost, nervozita, životní strach a konečně i nemoc.
Bruno Gröening objasnil, jak každý jednotlivě může opět nabýt novou energii. Víra v dobro je proto stejným předpokladem jako vůle být zdráv. Člověk je všude obklopen léčivými vlnami, které potřebuje jen přijmout. Podle Bruna Gröeninga neexistuje žádná nevyléčitelná choroba, což potvrzují lékařsky kontrolované zprávy o úspěchu. K vyléčením zde dochází jedině duchovní cestou a nejsou proto vázány na materiální tělo Bruna Gröeninga.
Aby mohl pomoc hledající přijmout léčivý proud, sedí s otevřenými dlaněmi. Paže a nohy jsou nepřekřížené, aby nebránily proudění léčivého proudu. Myšlenky na nemoc a starosti působí rušivě, myšlenky na něco pěkného jsou nápomocné. Když tělem proudí léčivý proud, naráží na orgány, které jsou zatíženy nemocí a tu tam začne jeho očistné působení. Přitom může dojít k bolestem, které jsou náznakem očisty těla. A jelikož nemoc ve své podstatě není z vůle Boha, část po části zmizí. V jednotlivých případech to může nastat i spontánně. K tomu je nutné, aby se člověk už ani ve svých myšlenkách nezabýval nemocí, nýbrž věřil, že pro Boha neexistuje nevyléčitelné.
Aby také i nadále zůstali zdraví, nalaďují se přátelé Bruna Gröeninga denně na příjem léčivého proudu. Zdravé tělo tvoří základ života v souladu se sebou samým, s bližními a s přírodou. Cílem učení Bruna Gröeninga je z nemocného člověka udělat člověka těšícího se z života, který je volný od všech tělesných a duševních strastí.
Moudré výroky Bruna Gröeninga:
„Bůh stvořil člověka hezkého, dobrého a zdravého. Takového ho chce i mít. Původně byli lidé s Bohem v úplném spojení; byla tu jen láska, harmonie a zdraví; všechno bylo v jednotě. Ale když první člověk uposlechl hlas, který patřil tomu zlému a který k němu promlouval z vnějšku této jednoty a jednal podle tohoto hlasu, roztrhlo se toto spojení a od té doby stojí Bůh tady a tam na druhé straně stojí člověk. Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast. Už tu není žádného spojení. Člověk, odkázán sám na sebe, může být jak chce věřící a modlit se, přesto bude na své cestě životem napadán zlem a bude jím stahován do hloubky. Na své cestě jste došli až tam dolů. Zažíváte neštěstí, bolesti, nevyléčitelné utrpení. Říkám vám: Nechoďte ještě hlouběji, volám vás k velkému obratu na této cestě! Pojďte sem nahoru a přes tu propast vám postavím most! Pojďte z cesty utrpení na cestu Boží! Na této cestě není žádného utrpení, žádných bolestí, neexistuje tu nic nevyléčitelného; tady je všechno jen dobré. Tato cesta vede zpět k Bohu!“
„Člověk je stvoření lásky. Co je v lásce stvořeno, může jen v lásce žít. (Láska je Bůh).“
„Bohu není nic nemožné!“
„Odložte nenávist a závist, neboť žijete tak, jací jste. Nenávist a závist nutí k nesvárům a hádkám.“
„Dobře si uvažte každé slovo, každou větu, kterou vyřknete a každou myšlenku, kterou přijmete, jestli je hodna toho, aby byla přijata! A zvažte si to všechno docela přesně, jestli jste jednali správně. Povolávejte se denně sami k pořádku, to zn., k Bohu! Sami se pokárejte!“
„Každý je svého štěstí strůjcem, neboť co kdo seje, to bude i sklízet.“
„Jen prosím, prosím nebuďte lehkověrní! Dnes říkám to, co říkám pořád: Nemusíte tomu vůbec věřit, co říkám! Ani to po vás nevyžaduji. Povinnost však, kterou máte, je: sami se o všem přesvědčit!“
„Žádný člověk nemůže uzdravovat, je to vždy jen Jeden, Bůh!“
