Španělsko prochází těžkou hospodářskou (a tím i politickou) krizí.
Zvlášť postižená je mladá generace - proti průměrné nezaměstnanosti - i tak nejvyšší v Evropě, 21 % - je mezi mladými 45 %. Výhled na nejbližší roky (!) je špatný. Stání dluh je vysoký, vysoký je i rozpočtový deficit (obdobně jako v ostatních tzv. periferních zemích eurozóny, v Irsku, Portugalsku, Řecku a Itálii). Jako v těchto zemích, i ve Španělsku „radí“ MMF a Evropská centrální banka - recepty jsou stejné: privatizace a škrty, zejména v sociální oblasti ('pružný' trh práce atp.).
Začalo to „nevinně“ – s nečekanými a nepředvidatelnými následky. 15. května se v Madridu skupinka demonstrantů rozhodla protestovat proti vysoké nezaměstnanosti ve Španělsku je nejvyšší v Evropě, 21 % a mezi mladými do 35 let dokonce 45 %! – a proti „úsporným“ opatřením. Skupinka pochodovala k hlavnímu náměstí Puerta del Sol. Policie se pokusila zabránit jim v tom, 24 z nich zatkla. Na hlavní policejní stanici je pak vyslýchala speciální jednotka, která je tam zadržovala 48 hodin.
Přátelé zatčených však pokračovali v demonstraci, odmítli z náměstí odejít. Považovali zatčení za neoprávněné a tvrdili, že policie se chovala hrubě a konflikt tak sama vyvolal. Na internet umístili video, z nějž bylo zřejmé, že policie vlastně skupinku zezadu přepadla. Zafungovaly sociální sítě, demonstranti vyzývali lidi, aby se k nim na náměstí připojili.
Během několika dnů se na náměstí shromáždily tisíce protestujících – nebyl to už pouhý protest proti policejní zvůli, nýbrž také proti nezaměstnanosti, politické korupci, proti vládní politice, která vydala miliony eur na pomoc bankám uprostřed hospodářské krize.
Vzniklo tak hnutí, jež média pojmenovala 15-M – podle dne, kdy se objevili první demonstranti. A na Puerta del Sol vybudovali aktivisté městečko stanů (dřevěných a z celtoviny), rozdělili se na různé pracovní výbory a začali projednávat návrhy na změny, jimiž podle jejich názoru musí projít španělská společnost.
Organizace
Tábor na náměstí je zrcadlem společnosti. Sympatizující obchodníci dodávají zdarma potraviny a vodu, fungují kuchyně, záchody, je tu stan pro média a komunikace, mateřinka pro děti, dokonce i knihovna.
Šest výborů má rozdělené úkoly: jeden uvažuje o politice. Jiný o ekonomice, další o vzdělání a kultuře, jiný o sociální politice a přistěhovalectví, další o životním prostředí a zdravotnictví. Rozhodnutí jsou přijímána většinově.
Klíčovým prvkem úspěchu shromáždění je striktní dodržování organizace. Alkohol není povolen ( i když na okrajích tábora je k dostání). Důsledně je také dodržována čistota. Vláda sice s odvoláním na volby (oblastní a místní volby proběhly v neděli, přinesly drtivou porážku vládnoucích socialistů a vítězství pravicové Partido Popular – Lidové strany) chtěla shromáždění rozpustit, ale nakonec nezasáhla. Může se to ovšem stát, protože madridská starostka, která je předsedkyní oblastní organizace Lidové strany, může přivolat policii. Ta nezasahuje mj. i proto, že mezi účastníky jsou celé rodiny s dětmi a také mnoho starších lidí.
Převážná většina aktivistů jsou ve věku mezi 20 a 35, i když mezi účastníky jsou i starší. Zdá se, že dodržování pravidel učinilo dojem i na mnohé starší madridské občany.
Cíle shromáždění
Jak vysvítá z přiloženého manifestu (níže), jsou požadavky demonstrantů vlastně skromné. I když neuspěli ve volbách právě proběhlých, jsou rozhodnuti ovlivnit volby celostátní – řádné mají být příští jaro, nelze však vyloučit ani předčasné letos na podzim. Aktivisté by rádi vyvolali referendum o politické reformě, která by mj. zrušila druhou komoru parlamentu – považují ji za plýtvání časem i penězi. Navrhují také zrušení „celoživotních platů“ pro španělské politiky a větší svobodu sdělovacích prostředků.
Jako realisté jsou si organizátoři/aktivisté vědomi, že shromáždění na Puerta del Sol je pouze prvním krokem dlouhé a vyčerpávající politické bitvy. Nejdůležitější patrně bude udržet dosavadní rytmus – hledají spojenectví s jinými skupinami (celkem proběhly demonstrace v 60 španělských městech), jednoty bude proti danému systému rozhodně zapotřebí. Už teď oblastní úřady postupují proti demonstrantům i násilím – příkladem je např. policejní zásah v Barceloně. Tam policie pod záminkou vyčištění hlavního náměstí, Plaça Catalunya, brutálně náměstí vyklidila. Pod slibem, že se budou demonstranti vrátit, je nechala odejít, aby pak zabavila stany a veškeré zařízení (včetně např. počítačů a vybavení). Nejdřív policisté zabraňovali nově příchozím v připojení k protestujícím, došlo k násilnému zásahu (viděl jsem některé otřesné fotografie). Když se to dověděli lidé, přišly tisíce sympatizantů a policie musela odstoupit.
Asi není nutné dodávat, a přirozeně organizátoři to sami vyhlašují, že jsou inspirováni také „arabským jarem“ – a některá média už spekulují o „evropském létě“. V této chvíli nedokáži odhadnout ani vyhlídky španělské „skoro revoluce“ ani to, čeho se už začínají obávat mnozí etablovaní politici jinde v Evropě: vzhledem k obdobné mimořádně tíživé hospodářské situaci zvláště v „periferních“ státech eurozóny (v Irsku, Portugalsku, Itálii, o Řecku nemluvě) by mohl španělský příklad zapůsobit rovněž „inspirativně“ i mimo tuto zemi. Nejbližší měsíce dají odpověď. Jen v Česku budeme zřejmě čekat velmi dlouho.
Zdroj: Britské listy
MANIFEST
Jsme obyčejní lidé. Jsme jako vy: vstáváme každé ráno, abychom šli studovat, do práce nebo najít zaměstnání, lidé, kteří mají rodinu a přátele. Lidé, kteří každý den tvrdě pracují, aby zajistili lepší budoucnost pro ty okolo sebe.
Někteří z nás se považují za pokrokové, jiní za konzervativce. Někteří z nás jsou věřící, někteří nikoliv. Někteří z nás mají jasně vymezenou ideologii, jiní jsou nepolitičtí, ale my všichni jsme znepokojeni a rozzlobeni politickou, ekonomickou a sociální perspektivou, kterou kolem sebe vidíme: korupce mezi politiky, byznysmeny, bankéři nás nechává bezmocné, bez hlasu. Tato situace se stala normálním denním utrpením, bez naděje. Ale spojíme-li síly, dokážeme ji změnit. Nastal čas věci změnit, čas vybudovat spolu lepší společnost.
Proto rozhodně prohlašujeme:
- Prioritou každé vyspělé společnosti musí být rovnost, pokrok, solidarita, svobodná kultura, udržitelnost a rozvoj, blahobyt a lidské štěstí.
- Toto jsou nezcizitelné pravdy, které bychom v naší společnosti měli dodržovat: právo na bydlení, zaměstnání, kulturu, zdraví, vzdělání, účast na politice, svobodný osobní rozvoj a spotřebitelská práva na zdravý a šťastný život.
- Současný stav našeho vládního a ekonomického systému na tato práva nedbá a v mnoha ohledech je překážkou lidského pokroku.
- Demokracie patří lidu (demos = lid, krátos = vláda), což znamená, že vládu tvoří každý z nás. Avšak ve Španělsku většina politické třídy nám ani nenaslouchá. Politici by měli náš hlas vnést do institucí, usnadnit politickou účast občanů přímými kanály, jež poskytují co největší užitek širší společnosti, nikoli pro obohacení a prospěch na náš úkor, dbát jenom o diktaturu velkých ekonomických mocností a udržovat je při moci dvoustranictvím vedeným nehybnou zkratkou PP & PSOE.*
- Žízeň po moci a jejím hromadění pouze v několika rukou vytváří nerovnost, napětí a nespravedlnost, jež vede k násilí, což zavrhujeme. Zastaralý a nepřirozený hospodářský model pohání sociální mašinérii v rostoucí spirále, jež požírá sama sebe obohacováním několika málo jedinců a zbytek odesílá do bídy, až se zhroutí.
- Vůle a účel současného systému je v hromadění peněz bez ohledu na nezaměstnanost a nešťastné spotřebitele.
- Občané jsou součástí stroje, určeného k obohacování menšiny, jež nedbá na naše potřeby. Jsme anonymní, ale bez nás by nic z toho neexistovalo, protože my hýbeme světem.
- Jestliže jsme se jako společnost naučili nesvěřovat naši budoucnost abstraktní ekonomice, jež nikdy nesplácí většině výhody, můžeme odstranit zneužívání, jímž trpíme.
- Potřebujeme mravní revoluci. Namísto abychom dávali přednost penězům před lidskými bytostmi, vrátíme je do svých služeb. Jsme lidé, nikoli výrobky. Nejsem výrobkem toho, co kupuji, proč to kupuji a od koho to kupuji.
Ze všech uvedených důvodů jsem rozhořčen. Mám zato, že to mohu změnit. Mám zato, že mohu pomoci. Vím, že spolu to dokážeme. Mám zato, že mohu pomoci.
Vím, že spolu to dokážeme.
Španělský originál byl spolu s anglickou verzí, kterou jsem zde přeložil, uveřejněn na internetu pod http://www.democraciarealya.es/?page_id=814
*Jde o zkratky španělských politických stran, Lidové strany (konzervativci) a Španělské socialistické strany
Přeložil a poznámkou opatřil Štěpán Steiger
