Nekovový prvek, značně toxický, zelenožlutý plyn, chemicky mimořádně reaktivní. Vyznačuje se vysokou elektronegativitou.
Pro naše tělo je velice nutný, ale i nebezpečný. Jeho nedostatek škodí, ale jeho přebytek snad ještě více. Největší užitek nebo nebezpečí zde znamená voda. Při přebytku se jeho soli akumulují v kostech a vzniká osteoskleróza,
Nadbytek fluoru způsobuje:
- nadměrné zvápnění
- změna růstu a kvality zubů (i jejich barvy)
- zbytnění a ztuhnutí kloubů
- kostní výrůstky
Velké dávky vychytávají hořčík z krve, tím mobilizují vápník z kostí, takže je odvápňují a způsobují „řídnutí kostí“. Nadbytek se projevuje skvrnami na sklovině zubů, nejprve bílé, pak šedé a při větší nadměrnosti jsou skvrny hnědé až černé.
Při otravách fluorem je postižený bledý a sinalý, srdce bije stále pomaleji, dochází k nevolnostem a k chrapotu. Vyskytují-li se skvrny na sklovině zubů bez dalších průvodních jevů (viz výše), může to také být následek užívání antibiotik.
Pozor ! V průmyslových oblastech je přebytek fluoru běžný, přičemž fluor z rostlin (organický) je mnohem toxičtější než fluor z vody a ze vzduchu (neorganický).
Podávání fluoru je třeba vždy pečlivě zvážit. Právě v průmyslových oblastech bývá přebytek fluoru až padesátinásobný, přesto se dětem dodává ještě zubní pasta s fluorem !!!
Obsah fluoru v potravinách:
- většina potravin obsahuje 0,2 až 0,3 mg fluoru/1 kg
- ryby od 5 do 15 mg
- mléko 0,1 až 0,2 mg
- černý čaj asi 0,2 mg v jedné sklenici při vyluhování 5 min
Wikipedie:
Přestože fluor není klasickým biogenním prvkem, je známo, že jeho příjem je žádoucí především pro vývoj zdravých zubů. Některé zubní pasty proto mají záměrně zvýšený obsah sloučenin fluoru (fluorid sodný, aminfluoridy, fluorofosforečnany). Přípustné množství fluoru je 1 ppm, při koncentraci 2–3 ppm na zubech vznikají hnědé skvrny. Při jednorázovém požití 150 mg fluoridu sodného NaF může dojít k nevolnosti, zvracení, průjmu a akutní bolesti břicha, po požití vápenatých iontů (např. mléka ve kterém jsou) tyto problémy velmi rychle mizí. Dále stimuluje fyziologické pochody (tvorba organických sloučenin v játrech a ledninách, zprostředkuje vazbu fosforečnanu vápenatého ve tkáních).
Kromě toho byly činěny pokusy o umělé zvyšováni obsahu fluoru v pitné vodě (tzv. fluorování vody) s poměrně diskutabilními výsledky. Fluoridový anion je protoplasmatický jed, zasahující do funkce enzymů, neurotoxický a váže ionty vápníku a při zvýšeném množství způsobuje fluorozu kostí a zubů (bílé, žluté, černé skvrny na zubech). Především americké university před 40 lety prokázaly přínos fluoru v ionizovaném stavu, dnes se téměř výhradně používá prevence lokální (výplachy a laky, pečetění fisur). Vznik fluorhydroxyapatitu (pentahydrát) vytváří pro agresivní prostředí dutiny prostředek, jak zabránit útoku organických kyselin na sklovinu (hydroxyapatit je po dekarboxylaci disociován s fluorem). Rozpustnost této sloučeniny je 103krát nižší. Ke stejné prevenci patří i zubní pasty s fluoridy (aminfluorid užívá jediný výrobce na světě, všechny ostatní natrium fluoratum, fluorofosforečnany vznikají v 8 nm vrstvě zubního plaku, fluorid cínatý a podobné látky jsou již obsoletní).
