Podzim už nastolil svou vládu,
vnímám to jako velkou zradu.
Kde je slunce, teplo, jasno?
Kam zmizelo všechno krásno?
Vlahý letní deštík,
tajemná bouřka kouzelná.
Ta co umí být velmi živelná?
Zavřu oči a je zas teplo, krásně,
u studánky v lese sedím
píši básně.
Voda tiše zurčí a ve mě rozprostřel se klid,
tiše prosím, aby mi byl dán ten slib,
že se léto opět vrátí k nám
a mě na duši zahojí se šrám,
který mi pan podzim uštědřil.
Svou silou vůbec nešetřil.
Krásný sen to byl, otevřu oči,
a teď už vím, že i ten nečas jednou skončí.
Vlasta Voborníková
