Stál jsem na břehu řeky
a píseň vody poslouchal.
Byla tak teskná!
Až mě smutek v srdci přepadal.
Stál jsem u nemocného stromu
i jeho bolest cítil.
Šel jsem cestou v polích,
prosil skřivana, aby zazpíval.
Zazněl jen žalostný tón.
Se srdcem planety neladil.
Nyní ke všem duším promlouvám:
Viděl jsem zkázu, nemoci,
vnímal jen nářek a pláč.
Až na samém konci mé cesty
malé dítě stálo
s jiskřičkou naděje v očích.
V nevinnosti a prostotě.
Podalo mi ruku.
Ihned jsem pookřál
sdílenou láskou a štěstím.
Do uzlíčku dalo mi dary,
abych je na svých cestách rozdával.
Teď stojím mezi vámi
a dělím se o poklady dětských snů.
Těch o lásce a pokoji lidské bytosti.
L.S. 2003
Automatická kresba k básni Dar dítěte, Roxana 23. 11. 2011
