Meduňka lékařská

Meduňka lékařská je trvalka s přímou, asi 3/4 metru vysokou, bohatě větvenou a hustě olistěnou lodyhou. Má vstřícné, dlouze řapíkaté, tenké listy eliptického tvaru s vroubkovaně pilovitým okrajem čepele. Bledé květy mají starorůžový, až namodralý nádech, někdy jsou žlutavé. Uspořádány jsou do jednostranných lichopřeslenů. Plodem jsou tvrdky. Celá rostlina příjemně voní po citronech. Kvete počátkem léta.

Je klasickou včelařskou rostlinou s mimořádným množstvím nektaru. Obsahuje silici příjemné citrónové vůně oblíbenou včelami.

Meduňka má svůj původ ve Středomoří, je ovšem velmi častým hostem našich zahrad, kde také často zplaňuje, v přírodě naopak jen výjimečně.

Pěstování:
Vytrvalá rostlina pochází z teplé oblasti kolem Středozemního moře a ze zemí balkánských. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat požadavky meduňky na teplotu a klimatické podmínky vůbec. Na vhodných stanovištích vydrží až 30 let. U nás se pěstuje jen v kulturách pětiletých. Je značně citlivá vůči mrazům a kultury často vymrzají. Protože se jedná o rostlinu víceletou, vyhledáváme pro pěstování pozemky kvalitní, hlinitopísčité až hlinité, dobře zásobené humusem (ne kyselé). Kořenový systém je vytvořen oddenky s četnými kořínky. Hlavní množství kořenů je umístěno ve vrstvě asi 30 cm, proto vyžaduje hluboké půdy.

Semena vyséváme do pařeniště nebo na záhon. Pro setí a předpěstování je nutné vědět, že semeno je velmi malé (hmotnost 1000 semen je 0,6 g) a proto vyžaduje povrch jemně upravený, který ještě před setím přimáčkneme prkénkem. Po výsevu plochu jemně posypeme zeminou. Vyséváme koncem března nebo začátkem dubna. Na záhony můžeme sazenice vysazovat koncem srpna nebo v září. Když vyséváme až koncem června, nebo začátkem července, ponecháme sazenice v pařeništi až do jara. Vytvoří pak mohutnější kořenový systém a vysazujeme je na jaře. Semeno klíčí za 28 dní, vyšší teplota klíčení urychluje.

Sazenice můžeme také získat dělením trsů 2 až 3-letých rostlin. Vysazujeme je do sponu 45 x 45 cm. Zpočátku roste meduňka velmi pomalu. Intenzita růstu je závislá na teplotě. Kultury okopáváme nebo plečkujeme dvakrát během vegetace. Rostliny musíme chránit před mrazy. Mladé rostliny můžeme chránit pokrytím slamnatým hnojem, ke starším rostlinám přihrnujeme zem tak, aby hrudky chránily rostlinu a její systém.

Drogou je především list (Folium melissae), případně nať (Herba melissae), sbíraná těsně před rozkvětem v době kolem poledne, jen za suchého počasí.

Naťová droga je nejlepší, je-li vyrobena především z mladých vršků rostlin, protože mladší bylina poskytuje kvalitnější surovinu než staří jedinci. Proto je velmi vhodné kulturu po několika letech obnovovat ze semen.

Nať se požne srpem asi 15 cm nad zemí. Meduňka se sbírá opatrně, nesmí se stlačovat. Stlačená místa během sušení černají. Po sběru se materiál rozprostře do tenkých vrstev a suší ve stínu nebo umělým teplem do 35 °C. Ze starších porostů jsou 2 až 3 sběry.

Meduňka poskytuje siličnou drogu s obsahem geraniolu, citronelalu, citronelolu, linalolu a citralu. Obsahuje dále i třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, triterpeny, organické kyseliny a minerální látky.

Droga působí sedativně na nervovou soustavu i na vegetativní systém. Uplatňuje se především jako výborné gastrosedativum a kardiosedativum, tedy při žaludeční a střevní neuróze, při bušení srdce, arytmiích, vhodná je i při nervové vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při lehkých depresivních náladách.

Drogu můžeme dále vhodně využít při dyspeptických poruchách, které doprovázejí nadýmání a křečovité bolesti.

Z listů se destiluje silice, nať je součástí různých čajových směsí. Droga je vhodná i v době těhotenství a kojení. Při terapeutických dávkách nejsou žádné kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky. Na zdůraznění účinků kardiosedativních volíme s oblibou kombinaci se srdečníkem, chmelem, kozlíkem i vřesem. Při žaludečních indikacích ale kombinujeme meduňku s hořčinami - kořenem anděliky, oddenkem puškvorce, listem vachty nebo i kořenem hořce. Při dyspeptických poruchách přichází v úvahu zejména kombinace se zeměžlučí, případně s pelyňkem, černobýlem a estragonem.

Turčianská bylinářka Marienka Poľoncová nazývala meduňku "rojovník" a od ní pochází také zajímavý recept: Dva hmotnostní díly "rojovníku" a po jednom dílu nati třezalky a nati ožanky kalamandry přelijeme šálkem vařící vody. Necháme 10 minut vyluhovat a podáváme 3krát denně při akutních stavech nevolnosti od žaludku, spojených s dávením nebo nutkáním na dávení, a při vleklých stavech křečovitých bolestí v trávicím ústrojí.

Meduňka je vděčným objektem homeopatického zpracování, protože kromě léčivého účinku i příjemně voní. Surovinou pro přípravu homeopatických prostředků je čerstvý list, který trháme těsně před rozkvětem rostliny, kolem čtrnácté hodiny odpoledne.

List se zpracovává podle §3 lihem 70%. Dále se základní esence ředí lihem 40% až do potence D5. Obecně se užívá DO (základní esence) nebo potence D4, při dávkování 3krát denně 9 kapek 14 dnů a pak 3krát denně 10 kapek, vždy před jídlem.

Tinktura se užívá jako sedativum proti nadýmání, při nespavosti, onemocnění močových cest a jako součást nejrůznějších směsí.

Při pocitech strachu a úzkosti působí meduňka zvlášť na uvolnění těchto projevů na srdci: Rovnou polévkovou lžíci meduňkových listů přelijeme šálkem právě uvařené vody a 5 minut necháme přikryté stát. Pijeme šálek nálevu po každém hlavním jídle.

Proti škytavce, zejména s pocitem kyselosti, si připravíme 1 čajovou lžičku meduňky a 1/z čajové lžičky drceného anýzu, dáme je do 1 litru studené vody a přivedeme k varu. Pak necháme 10 minut vyluhovat a přecedíme. Pije se šálek, po jídle a při potížích.

Nálev, který odstraňuje křeče a mírní potíže při bolestivé menstruaci, si zchystáme následujícím způsobem: Po 1 čajové lžičce meduňky a máty přelijeme 1 šálkem vařící vody a necháme 8 až 10 minut vyluhovat. Pijeme šálek nálevu při potížích, ale ne večer.

Při nespavosti doporučujeme nálev: Po 1 čajové lžičce lipových květů, majoránky a meduňky přelijeme velkou sklenicí vařící vody a necháme 5 až 10 minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme šálek po obědě a po večeři. Zároveň si můžeme udělat i koupel s meduňkou: 2 až 4 hrsti byliny dáme do 3 litrů studené vody, ohřejeme a 10 až 15 minut přikryté mírně vaříme. Necháme 10 minut vyluhovat, přecedíme a vylijeme do vany s vodou, teplou asi 37°C. Ve vaně ležíme 15 minut a pak se co nejdříve uložíme do postele.

Meduňkové víno, jež nám v několika dnech posílí srdce a mozek a vyčistí hrud' i dýchání, připravíme tak, že do 1 litru bílého vína dáme 1 hrst listu meduňky a necháme dobře uzavřené na teplém a tmavém místě 1 den vyluhovat. Pak přefiltrujeme a pijeme 1 skleničku denně. Připravit si můžeme i meduňkový alkohol, a to z 1 dílu meduňky, kterou dáme do směsi ze 3 dílů alkoholu a 3 dílů vody. Dobře uzavřeme a necháme 2 dny stát na teplém a tmavém místě. Přefiltrujeme a užíváme denně 1 polévkovou lžíci na stejné potíže jako ostatní přípravky z meduňky.