Heřmánek pravý

Heřmánek pravý je známá jemně vonící letnička se vzpřímenou, bohatě větvenou, asi půl metru vysokou lodyhou a tenkým, vřetenovitým kořenem. Listy jsou střídavé, dvoj- až trojnásobně peřenodílné, celokrajné, s plochými čárkovitými úkrojky. Květní úbory mají střechovitý zákrov. Obvodové květní jazýčky jsou bílé, obyčejně dolů skloněné. Vnitřní trubkovitě květy jsou žluté. Lůžko je kuželovitě vyklenuté a duté, čímž se bylina výrazně liší od příbuzných druhů, například heřmánkovce nevonného (Matricaria maritima L.) nebo heřmánku "římského" (rmenec sličný). Vůni má kořenitou a příjemnou. Kvete v červnu až srpnu.

Heřmánek je běžně rozšířený polní plevel. Roste na polích, v hlinité půdě, na lesních lukách a na rolích mezi obilím, kukuřicí, jetelinou, brambory a řepou. Stále více a více jej vytlačují přehnaným umělým hnojením a chemickým ničením plevele. Najdeme ho ve velkém množství po zimě, když bylo hodně sněhu a po vlhkém jaru.

Heřmánek je jednoletá bylina, která se může pěstovat téměř ve všech polohách, především na slunných stanovištích. Vysévat jej můžeme od srpna do září, nebo také brzy na jaře. Semeno nezahrnujeme, jelikož potřebuje při klíčení světlo, vyklíčí asi za 14 dní.

Je to také významná pěstovaná kulturní rostlina.

Drogou je květ, přesněji květní úbor (Flos chamomillae vulgaris), sbíraný krátce po rozvití, se stopkou ne delší než 2 cm. Nejlepší doba sběru je kolem desáté hodiny dopoledne.

Důležitou obsahovou látkou je silice s modravými azulény, dále seskviterpen bisabolol, flavonoidy, cholin, sliz, hořčiny atd. Heřmánek můžeme pokládat za nejlépe probádanou drogu vůbec. Zatím byla zjištěna přítomnost 109 účinných látek a přesto předpokládáme, že tento počet ještě zdaleka není konečný.

Sklízíme květní úbory, nejlépe v odpoledních hodinách. Sušíme ihned po sklizni v tenkých vrstvách a ve stínu. Od května do září sbíráme květy za slunečného dne.

Běžně používanou formou je nálev. Lze podávat i tinkturu v dávkách 30 až 40 kapek, několikrát denně. Použít se mohou i běžně vyráběné extrakty. Někdy se dokonce doporučuje podávání silice v dávkách po 6 kapkách.

Užití heřmánku je mimořádně široké a všestranné. Je to především silně působící spasmolytikum, ale má i sedativní účinek na psychiku, dále je využíván vliv antimikrobiální a protibolestivý. Na jedné straně je znám jeho jistý účinek antialergický a na straně druhé funguje jako alergen.

Z široké palety možného použití uvedeme alespoň následující:
léčba žaludečních a střevních chorob, popálenin, výplachy očí při zánětech atd. V podstatě se dá říci, že téměř neexistuje oblast, kde by heřmánek nemohl méně či více pomoci.

Velké předávkování heřmánku má za následek nevolnost provázenou dávením, ale tento jev je při běžném užívání velmi nepravděpodobný. Jisté nebezpečí hrozí u možných alergických reakcí, které mohou být nerozpoznatelné. Jinak je droga netoxická, její podávání není návykové a je bez významnějších nežádoucích účinků.

Dlouhodobé užívání by ovšem mohlo vést k poruchám sliznic. Směsné kombinace jsou přirozeně možné bez omezení, snad s výjimkou drog, které mají zcela odlišný způsob přípravy jako například dubová kůra nebo fazolové lusky. V takovém případě používáme bud formu bylinářského čaje nebo spojování jednotlivých hotových čajů.

Heřmánkových specialit známe mnoho. Za všechny jmenujme alespoň podávání mléčného cukru v množství 2 až 4 lžičky denně před jídlem, zapíjené heřmánkovým čajem. Užíváme asi dva týdny tehdy, máme-li střevní flóru poničenou nemocí nebo podáváním antibiotik, zejména širokospektrálních.

Jedna z nejznámějších bylin se samozřejmě zpracovává i jako homeopatický prostředek. Výchozím materiálem je celá čerstvá kvetoucí nať, která se upravuje podle §3 s použitím lihu 90% pro výchozí esenci. Základní esence se pak ředí lihem 50% až do potence D6. Obecně se užívá ředění D5 s dávkováním 3krát denně 8 kapek po jídle, po dobu 30 dní.rnrnUžití je podobné jako v alopatii se širokým spektrem působení, především protizánětlivým u pokožky a sliznic.

Z obrovské palety nejrůznějších lidových receptur z celého světa uvedeme jen několik zajímavějších.

V Americe je heřmánek velice oblíben jako prostředek protikřečový, proti svalovým spasmům, proti artritidě a jako sedativum. Je tam nazývám heřmánkem německým, na rozdíl od římského, obecného nebo divokého.

Švédský recept
Proti škytavce se 1 polévková lžíce květu zalije sklenicí vařící vody a nechá 5 až 10 minut vyluhovat. Užívá se 1 sklenice, před jídlem.

Při zánětu spojivek se vícekrát denně přikládá váček s květy, přelitý vařící vodou. Pokaždé se ovšem váček mění a drží se přiložený 5 až 10 minut.

Proti nadměrné bolesti je v Belgii doporučována směs po 1 rovné čajové lžičce saturejky, máty a k tomu 5 heřmánkových květů, která se přelije šálkem vařící vody, 5 minut nechá přikrytá vyluhovat a pak se přecedí. Může se osladit medem a podává se jeden šálek před hlavním jídlem.

Při zánětu střev se 1 polévková lžíce, tedy asi 12 květů, přelije 1 šálkem vařící vody a vše se 5 minut nechá přikryté stát a přecedí. Čaj se pije zásadně před jídlem, protože při užívání po jídle může zapříčinit bolesti žaludku.

Při zánětech nehtového lůžka máčíme prsty vícekrát denně několik minut v teplém odvaru heřmánku do kterého přidáme několik kapek tinktury z lichořeřišnice větší.

Při bolestech uší se užívá následující zajímavý recept, který pochází z Ukrajiny: Dvě polévkové lžíce květu heřmánku se ponoří do horkého stolního oleje (nejlépe olivového) a vše se nechá 24 hodin stát. Několikrát denně pak namočíme tampon vaty a vložíme do bolestivého ucha. Samozřejmě vždy použijeme nový rnrnkousek vaty.

Nikoho nepřekvapím tvrzením, že heřmánek je „všelékem“, zvláště pro malé děti. V každé rodině by měl být dítěti podáván heřmánkový čaj především při křečích a bolestech v bříšku.

Název „matricaria“ se odvozuje od latinského 'mater' = matka, neboť ho používali při ochoření matek a žen.

Pomáhá při nadýmání, průjmu, vyrážkách, bolestech žaludku, při poruchách menstruace, vynechání měsíčků a různých jiných bolestech břicha, při nespavosti, horečce, bolesti ran a zubů, při zánětu nadvarlat.

Heřmánkový čaj povzbuzuje na podzim obranyschopnost organismu a chrání před nachlazením. Zvláště účinný je, pije-li se vždy tři dny po sobě, pak se čtyři dny vynechá a pak se opět tři dny užívá. Při pití heřmánkového čaje v tomto rytmu totiž látky v něm obsažené působí nejlépe. I když se ale nachladíte, pomáhá heřmánkový čaj předcházet komplikacím jako je zápal plic, chronický kašel, zánět dutin a středního ucha. Rychle se zlepší i rýma a katar vedlejších dutin, budeme-li vdechovat heřmánkové páry. Přirozeně, že po takové proceduře musíme setrvat v teplé místnosti.

Dobře účinkuje i při průjmových onemocněních, zánětech močových cest, trávicího traktu a při nemocech dutiny ústní. Pomáhá při nadýmání, ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů jako jsou streptokoky nebo stafylokoky. Ulehčuje stolici, přičemž nemá projímavé účinky. Proto je vhodný na vnitřní léčení zlaté žíly (hemoroidů), zevně ji zase můžete léčit heřmánkovou mastí. Mast je vhodná i při léčení ran.

Spařený heřmánek v plátěném sáčku se užívá zevně k obkladům. Heřmánek napomáhá pocení, mírní křeče a upokojuje, kromě toho působí protizánětlivě a dezinfikuje, především sliznici.

Vřele mohu doporučit polštářek ze suchých rostlinek jako teplý obklad na bolavá místa. Zevně se heřmánek používá na obklady a oplachy při zanícených očích při zánětu spojivek, při svrbění a mokvavých kožních vyrážkách, na kloktání při bolesti zubů a na umývání ran. Tišivě působí i koupele a umývání, neboť heřmánek má dobrý vliv na celý nervový systém. Při těžkých chorobách a stavech vyčerpanosti se budete velmi rychle cítit zdravými a vnitřně uklidněnými.

Ve starých bylinkářských knihách se dočítáme, že heřmánkový olej odnímá údům únavu. Jestliže ho uvaříme ve vodě a přiložíme na chorý měchýř, zmírní se bolesti.

Jsme-li rozmrzelí, měli bychom vždy vypít šálek heřmánkového čaje: upokojení hněvu se dostaví dříve, než by se poškodilo srdce.

Heřmánkový olej se používal už ve starověku při neuralgiích a loupání v končetinách. Staří Egypťané považovali heřmánek za květinu Boha slunce, a to pro jeho silné působení proti horečce a teplotě.

Také při pěstění krásy by se nemělo zapomínat na heřmánek. Když si jednou týdně umýváte tvář heřmánkovým nálevem, pak uvidíte, jak vám kůže pokvete a tvář dostane zdravou barvu.

Heřmánkový nálev by měl být používán i při umývání vlasů, zvláště máte-li je světlé. Takovým mytím se stanou vlasy vzdušnými a získají pěkný lesk.