Celík zlatobýl

Celík je trvalka s krátkým, silným kořenem a s přímou, až jeden metr vysokou lodyhou. Přízemní listy jsou obvejčité až obkopinaté, lodyžní dolní eliptické, horní postupně menší, drobně zubaté až celokrajné. Úbory rostou v hroznovitém květenství, které bývá 7 až 18 mm dlouhé, koruny jsou žluté a skládají se z 6 až 12 jazykovitých kvítků, terč z 10 až 30 trubkovitých kvítků. Plodem jsou pýřité nažky.

Celík zlatobýl, známý i jako zlatobýl obecný, je rostlina z volné přírody bohužel pozvolna mizející, dříve ovšem hojná bylina, vyskytující se na neutrálních až kyselých humózních půdách, obyčejně ve světlých lesích. U nezkušených sběračů hrozí velmi snadná možnost záměny s rostlinami rodu starček.

Příbuznými druhy této léčivky jsou celík obrovský (Solidago gigantea Aiton) a celík kanadský (Solidago canadensis L.). Ty mají příbuzné obsahové látky a často bývají označovány jako plnohodnotná náhrada celíku zlatobýlu. Podle našich zkušeností to však není pravda a náhrada celíku zlatobýlu zatím není známa.

Drogou je buď nať (Herba virgaureae) nebo květ (Flos virgaureae). Obojí se sbírá těsně před rozkvětem, protože rozkvetlá nať i květ při sušení zasemení, zpápěří a jsou méně hodnotné. Droga se musí navíc sbírat mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Nedodržením doby sběru droga ztrácí až 60% účinnosti.

Droga obsahuje řadu flavonoidů, rutin, betain, třísloviny, saponinové glykosidy, fenolové kyseliny, hořčiny, sliz, silice a řadu dosud neověřených látek.

Droga je jednou z nejlepších u nás známých, zejména pokud se týká působení v oblasti nemocí ledvin a močových cest. Působí močopudně, desinfekčně, rozpouští kaménky, podporuje celkovou látkovou výměnu, tlumí krvácení v trávicím ústrojí, odstraňuje deformaci ledvin. Může se používat i zevně na nehojící se rány, ekzémy, infikované rány, lze ji použít i na veškeré afekce.

Zlatobýl se obyčejně podává v nálevu a ve směsi, a to 3 až 6krát denně před jídlem. Vůbec nejlepší obecnou formou je lihovodný roztok, který je možno aplikovat jak pro vnitřní, tak i pro vnější použití. Velice dobře se uplatňuje i mast ze zlatobýlu, a to nejen na kožní, ale i na podkožní projevy a defekty.

Zlatobýl je vhodný pro všechny urologické kombinace, neměl by se však užívat samostatně. Nejsou sice známy žádné vedlejší nebo nežádoucí účinky, ale jeho předávkování nebo dlouhodobé užívání může podráždit ledviny příliš silnou funkčností, přičemž přesné určení dávky není jednoduché. Jediné nebezpečí je záměna za byliny rodu starček, které se považují za jedovaté i kancerogenní. Starčeky se jen těžko odliší od zlatobýlu, rozdíl je vlastně jen v morfologii neboli stavbě květu.

Ledvinový čaj z celíku je velice účinný, ale celík zlatobýl v něm nemůže být nahrazen jiným celíkem. Tři hmotnostní díly zlatobýlu a po 1 dílu rdesna ptačího (truskavce), přesličky rolní a rdesna blešníku (vrbice bílé) tvoří směs, která se užívá zásadně formou nálevu. Podává se 3krát denně před jídlem sklenka nálevu a k tomu až 3 litry jiných tekutin po celý den. Během léčby se nedoporučuje pít minerální vody s větším obsahem sodíku (Na+) než 100 mg na litr. Doba léčby je 4 až 8 týdnů.

Zajímavá je polská verze úpravy zlatobýlu pro obecné použití. Podle ní se totiž dělá klasický zápar tak, že se 1 lžíce drobně posekané drogy dá na 20 minut projít párou z půldruhé sklenice vařící vody v přikryté nádobě, pak se scedí a pije 1/3 až 1/2 skleničky mezi jídly. Zápar se dá pochopitelně použít i jinak, například na obklady, ke kloktání apod.

Celík zlatobýl je jednou z bylin, která homeopaticky upravena má neobyčejně široký rozsah možného použití. Lze říci, že homeopatická tinktura může být součástí všech tinktur pro jakékoli použití. Přednostní užití však vyplývají z největšího působení, tedy u všech poruch a potíží souvisejících s ledvinami, například i poruch v pohlavní sféře.

Používá se čerstvý květ a zpracovává se podle §3, přičemž se používá líh nejméně 80%, lépe však 90%. Ředí se až do potence D4 lihem 40%. Nejčastější použití je při ředění D4 a aplikuje se prakticky stejně jako v alopatii. Výhodou je zde ovšem to, že při poměrné vzácnosti celíku zlatobýlu se dá mnohem racionálněji využít - při stejném nebo i větším účinku. Tinktura je například jednoznačně účinnější při léčbě kožních onemocnění, proto se také využívá pro léčbu špatně se hojících nebo hnisavých ran, podlitin apod.

Tuto léčivou rostlinu najdeme na okrajích lesů, v příkopech, na stráních a pasekách. Košatá lodyha je obsypaná zlatožlutými květy a dosahuje výšky asi 80 cm. Květy se sbírají od července do října. Používáme ji při onemocnění střev a krvácení střev. Především je však zlatobýl vychvalován jako vynikající léčivka při chorobách ledvin. Květy a listy zlatobýlu mají ochlazující účinky, a protože rostlina odvodňuje, doporučuje se při každé chorobě ledvin a močového měchýře.

Při těžkých chorobách ledvin smíchejte stejným dílem zlatobýl, svízel a pitulník žlutý nebo hluchavku bílou, připravte čaj a pijte během dne tři až čtyři šálky po doušcích.

Všechny duševní pocity člověka mají vliv na činnost ledvin. Proto po nějakém duševním šoku, ať již tu jde o smrt milované osoby či jiné neštěstí, jsou nejvíce zatíženy ledviny.

Zlatobýl se osvědčil jako léčivá bylina, která velmi dobře ovlivňuje citový život člověka. Měli bychom proto při zklamáních a jiných duševních zátěžích bezpodmínečně pít čaj z této byliny.

Příprava čaje: Jedna čajová lžička vrchovatě naplněná na 1/4 litru vody. Spaříme a necháme krátce vyluhovat. Příprava čajové směsi: Ze zmíněné čajové směsi vezmeme jednu vrchovatě naplněnou lžičku a pak následuje stejná příprava.