Anýz vonný

Anýz je pronikavě vonící jednoletá bylina s jemně pýřitou, přímou lodyhou, dorůstající až do půlmetrové výšky. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, nedělené, okrouhle ledvinovité, zastřihovaně zubaté, pochvaté. Horní listy jsou rovněž pochvaté, ale přisedlé, dva až třikrát zpeřené. Květy jsou tvořeny okolíky se 7 až 15 okolíčky, obal chybí, nahrazuje jej obalíček z nitkovitých listenů. Kvete v červenci a srpnu, květy mají bílou barvu. Plodem je štětinatě brvitá dvounažka.

Anýz je pěstovaná bylina, jen zřídka zplaňující v teplejších oblastech.

Můžeme jej pěstovat na zahrádkách v teplejších polohách. Půdu vyžaduje lehčí a suchou. Vysévá se počátkem dubna do řádků 30 cm.

Drogou je plod (Fructus anisi), sbíraný koncem léta, kdy se plody začínají šedozeleně zbarvovat.

Plody obsahují především silici s hlavní složkou anthenolem (až 6 %), dále pak mastný olej, sacharidy, slizy, cholin, pektin, chlorofyl, organické kyseliny atd.

Droga účinně podporuje vykašlávání a užívá se také tam, kde je nebezpečí nadýmání, například při nejrůznějších projevech dyspepsie. Zde je velmi užitečná i pro své spasmolytické působení. Může se uplatnit i v pediatrii.

Příznivé účinky drogy se přenášejí i do mateřského mléka, jehož tvorbu anýz rovněž podporuje.

Obsažená silice zvyšuje vylučování trávicích enzymů, což má vliv na celou řadu trávicích potíží. Jako doplňující prostředek (adjuvans) můžeme drogu přidávat i do diuretických čajů a do čajů proti zácpě.

Droga je výrazně působícím antiseptikem dýchacích cest a zažívacího ústrojí.

Přednostně připravovanou lékovou formou je nálev, zhotovovaný asi z jedné poloviny čajové lžičky na šálek vařící vody.

Vhodnou formou je i prášek, který však rychle ztrácí obsah silice a musí se tudíž zpracovávat a užívat velmi rychle. Je nutné jej připravovat v co nejmenším množství a velice pečlivě skladovat ve vzduchotěsných nádobách. Dávkování prášku činí 1 až 2 g na jednu dávku, maximálně však 8 g denně, rovnoměrně rozdělených.

Je možné používat i čistou silici, a sice 3 až 5 kapek, 3 až 4krát denně, ale zde je třeba dávky velice pečlivě vážit.

Anýz poskytuje drogu, která se velmi ochotně zapojuje do kombinací. Vhodnými partnery jsou zejména fenykl, puškvorec, andělika, podběl, proskurník, lékořice, jitrocel, šalvěj, petrklíč, rdesno ptačí (truskavec), divizna, dobromysl, tymián a majoránka.rnrnVe správně stanovených dávkách je tato droga zcela bezpečná a je vhodná i pro děti. Jediným možným nebezpečím je předávkování při užívání čisté silice. V takových případech může dojít až k otoku mozku a plic.

Anýzový vinný obklad se velice osvědčuje na potíže s Achillovými šlachami. Při jejích zanícení je vhodný chladný a naopak při jejich namožení (oslabení) teplý obklad. Přikládá se zpravidla na noc, ale může zůstat přiložen i přes den. Anýzovou silici můžeme vtírat do některých akupunkturních bodů, například při léčbě angíny do CHE-GU, což je 4. bod na dráze tlustého střeva. Silice se lehce 4 až 5krát denně vtírá po dobu asi 30 sekund.

Z hlediska homeopatie patří anýz mezi velice účinné a oblíbené drogy. Zvlášť účinné jsou tinktury ve formě směsí s jinými aromaticky kořennými drogami jako fenykl, kmín, pakmín větší, andělika apod. Užití je prakticky stejné jako u bylinné drogy, ale výhoda spočívá v tom, že silice jako hlavní složka zůstává zcela zachována a s její pomocí můžeme velice citlivě účinek drogy regulovat. Navíc je v homeopatických dávkách účinnější, ale i ve všech formách zcela bezpečná.

Výroba homeopatických tinktur je stejná jako u všech aromatických částí bylin a zejména u semen - plodů. Plody anýzu se nejprve nechají v suchu a temnu dozrát, obyčejně několik dní, čímž se i řádně dosuší, a pak se dále zpracovávají až do konečné fáze, tzn. základní tinktury. Teplota při sušení by neměla překročit asi 35 °C.

Zajímavostí je, že anýz a jeho účinky byly známy už v antice, dlouho před narozením Krista. Už tehdy oceňovali nejen jeho kořennou vůni a lékořicovou příchuť, ale znali i jeho hlavní léčivé vlastnosti. Například Řekové, včetně Hippokrata, jej používali proti kašli. V Malé Asii a v Římě se užíval hlavně pro "oslazení dechu" a jako afrodisiakum, samozřejmě kromě několika léčivých aplikací, prakticky stejných jako dnes.

V 16. století objevili Evropané, že anýz je neodolatelnou pochoutkou pro myši, a tak začali olej ze semen anýzu používat také pro trávení myší. Později se anýzový olej používal i pro trávení holubů.

Používal se také v Číně a Indii. Význam měl při dehydrataci, při astmatu a nejrůznějších onemocněních dýchacích cest, při všech otravách, při nejrůznějších obtížích souvisejících s trávením, při bolestech, jako projímadlo a v řadě dalších indikací.

Zevně se používal nálev, k omývání při onemocněních očí. Dnes plody anýzu
používáme vnitřně i zevně. Anýz povzbuzuje činnost všech žláz, účinek protikřečový je
silnější než u kmínu a fenyklu. Podporuje správnou činnost střev, tlumí bolestivé křeče střev a působí proti nadýmání.

Plod anýzu je známý pomocný prostředek při onemocněních dýchacích cest. Silice se částečně vylučují plícemi (desinfikuje a podporuje produkci hlenu), anetol povzbuzuje činnost řasinkového epitelu dýchacích cest (podporuje pohyb hlenu směrem ven), tento dvojí mechanismus velmi příznivě podporuje vylučování hlenu a tím čistí
dýchací cesty.

Podporuje vylučování mateřského mléka.