Chřest obecný

Vytrvalá bylina vysoká 30-150 cm s masitým oddenkem. Postranní větvičky jsou zploštělé a nahrazují listy, které jsou přeměněné na šupinky. Dvoudomá rostlina. Kvete v červnu až červenci. Plodem je tobolka. Vyskytuje se na okraji doubrav, v lesostepích a suchomilných travních společenstvech.

Sbírají se mladé a nezdřevnatělé výhonky z tří až čtyřletých rostlin. Jsou výborné vařené se strouhankou a zapékané se sýrem.

Má stejné vlastnosti jako artyčok zeleninový.

Není dobré když chřest užívají lidé s nemocným žlučníkem, dnou, nebo lidé trpící žlučovými kameny.

Chřest je ve světě velice oblíbená zelenina. V řadě zemí je doba jeho sklizně obdobím slavností chřestu, který je připravován na spoustu způsobů. U nás se na něj tak trochu zapomíná, což z něj dělá poměrně vzácnou zeleninu.

Pěstování chřestu není jednoduché. Především vyžaduje lehké, hlinitopísčité půdy. Na podzim před výsadbou je nutné půdu hluboce rigolovat do hloubky 50–90 cm. Do brázdy uložíme vrstvu kompostní zeminy smíšenou s dobře rozloženým chlévským hnojem. Vápněním upravíme půdní reakce na 6–6,5 pH. V březnu vysazujeme do brázd 30 cm hlubokých a 40–60 cm širokých, v řadách 150 cm od sebe ve sponu 35 cm předpěstované, vyselektované samčí sazenice A třídy (tj. nejméně s 5 kořeny), zakoupené nejlépe přímo od pěstitelů. Sazenice zasypeme 5–7 cm kompostní zeminy a mírně přitlačíme. Pak už pravidelně zaléváme, odplevelujeme a při okopávce postupně přihrnujeme. Při této péči vyraší během prvního roku zelené prýty, které ponecháváme růst až do podzimu a teprve pak je u země odřízneme.

Během vegetačního období je nutno rostliny zavlažovat a přihnojovat kompostem s příměsí minerálních hnojiv s obsahem dusíku, hořčíku a síry. Druhým rokem na jaře nakopčime nad řadami rostlin hrůbky asi 40 cm široké a 30 cm vysoké. Postup pěstování je obdobný jako v prvním roce. Teprve třetím rokem, kdy již rostliny dostatečně zesílily, je možné sklízet první výhony. V polovině března nahrneme nad řádky 50 cm vysoké a široké hrůbky, vrcholy utužíme, nebo celé řady pokryjeme černou, netkanou textilií. Jakmile se začne povrch země nebo fólie nadzvedávat, což bývá tak koncem dubna, odhrneme půdu a bílý výhonek v délce asi 25–30 cm opatrně nad sazenicí odřízneme. (Pěstitelé chřestu používali speciální dlouhé nože.) Hrůbek opět přihrneme.

Chřest roste velmi rychle a sklízíme ho až do konce června. Potom sklizeň ukončíme, hrůbky rozhrneme, rostliny přihnojíme a další výhony ponecháme až do podzimu volně narůstat, aby rostliny zesílily. Chřest vydrží na stanovišti (chřestovně) 10–15 let. U nás je pěstována odrůda chřestu Ivančický, v Německu Ruhm von Braunschweig a ve Francii d’Argenteuil Hativ. V současnosti je konzumenty stále oblíbenější zelený, nebělený chřest. Pěstování je vpodstatě stejné, rozdíl je jen v tom, že nad rostliny nahrnujeme jen nízké hrůbky, výhony necháváme růst nad zem a světlezelené je odřezáváme. Z odrůd Zeleného chřestu jmenujme například Spagavia Lucullus nebo Marry green.

Historie chřestu je obdivuhodná. Nejstarší doklady o pěstování této zeleniny byly v podobě nástěnné malby nalezeny v Egyptě v pyramidě u Sakkary a pochází z doby před 4,5 tisícem let!

Je známo, že Egypťané tuto rostlinu přinášeli jako oběť bohům. Hippokratés chřest používal jako močopudný prostředek a Julius Caesar jej miloval vařený. Tehdy se mu ale ještě neříkalo chřest, ale asparagus (výhonek). Pojmenování ‚chřest‘ rostlina získala v době Karla IV., kdy lidé věřili, že je ochrání proti ‚chřastnutí hromu‘.

Čerstvý chřest je dnes k sehnání po celý rok, nicméně ten nejlepší a nejchutnější je k dostání jen v chřestové sezoně - od poloviny dubna do konce června. Existuje řada odrůd: nejběžnější je chřest bílý, zelený a fialový.

Chřest je mimořádně zdravý. Obsahuje velké množství vody, což z něj dělá ideální pokrm pro lidi, kteří mají problémy s dodržováním pitného režimu. Bohatý je též na bílkoviny a vlákninu, ale má málo sacharidů a tuku.

Nutriční terapeutka Tamara Starnovská upozorňuje, že ale pouze čerstvý chřest je zdravý. Při nákupu chřestu proto věnujte velkou pozornost kvalitě. Čerstvý chřest poznáte tak, že nelze ohnout (praskne) a při zatlačení nehtem na řeznou plochu vytéká z řezu tekutina. Rozhodně nekupujte chřest zvadlý a oschlý.

Tip na recept:
Chřest s holandskou omáčkou

čerstvý chřest,
3 žloutky, 220 g másla,
1/2 citronu, sůl, bílý pepř

Postup: Chřest oloupejte, uvařte v osolené vodě, vyndejte a nechte okapat. Žloutky s vodou vyšlehejte v rendlíku se silným dnem do pěny - rendlík vložte do vodní lázně a za stálého intenzivního šlehání připravte hustou pěnu (nesmí se přehřát, jinak se srazí). Odstavte a za stálého šlehání vmíchejte přepuštěné máslo. Omáčku dochuťte citronovou šťávou a solí, případně bílým pepřem.

(Kateřina Havlenová, Family Star)