Je v konceptu Trimúrti jedním ze tří hlavních hinduistických bohů (další dva jsou Brahma a Šiva), ovšem má mnoho přívrženců (tzv. vaišnavové či višnuisté), kteří ho považují za nejvyššího a jediného skutečného Boha (konkrétní atributy, které mu přičítají, se liší podle duchovních škol, apod.). Jako většina hinduistických bohů má i Višnu mnoho dalších jmen (existuje několik verzí jejich oslavných seznamů zvaných Višnu Sahasranáma, dosl. „1000 jmen Višnua“) - další nejčastější je asi Nárájana. Vztahují se k němu i jména jeho avatárů (nepřesně inkarnací).

Višnu se už devětkrát inkarnoval (vtělil) na zemi – jedná se o deset nejslavnějších avatárů (poslední, desátý, má teprve přijít). V každé z těchto inkarnací Višnu nějakým způsobem zachraňuje svět (Bhagavad gíta 4.7-9).

1. Nejdříve se Višnu zjevil jako ryba (matsja). Podle Véd je svět periodicky ničen a tvořen. Na začátku tohoto světa zůstaly Védy potopené hluboko v prvotním oceánu a bylo nutné je vyzvednout, aby vůbec Brahma mohl tvořit svět. Višnu se tedy zjevil jako ryba a vynesl je na povrch.

2. Poté se zjevil jako želva (kúrma) a vzal na svůj krunýř nově vzniklou zemi, aby jí zajistil stabilitu.

3. Třetí avatár byl kanec (varáha) a v této podobě Višnu vyzdvihl zemi potopenou v prvotním oceánu.

4. Pak se zjevil jako Narasimha (půl-člověk, půl-lev). Démon Hiranjakašipu uctíval boha Brahmu a ten mu za to dal požehnání, že ho nezabije zvíře ani člověk, že nezemře ve dne, ani v noci, ani na zemi, ani v nebi, ani ohněm, ani vodou, ani žádnou zbraní. Ovšem Hiranjakašipu se začal chovat jako tyranský vládce a bylo třeba ho zabít. Proto Višnu přijal podobu Narasimhy a při západu slunce chytl démona, položil si ho na klín a roztrhal ho.

5. Další Višnuova inkarnace byl trpaslík (vámana). Potomek Hiranjakašipua, král Bali, uctíval boha Indru a získal tak vládu nad třemi světy (země, nadzemská oblast, nebe), což doslova „vyřadilo ze hry“ ostatní bohy. Višnu se tedy zrodil jako trpaslík a řekl Balimu, že by od něho chtěl tolik země, kolik překročí třemi kroky. Bali byl potěšen, že vidí svatého muže a klidně souhlasil. Prvním krokem Višnu překročil nebe a druhým zemi. Protože byla ale Bali velmi milý a jeho děd Prahlád velmi ctnostný, tak třetí krok vložil na Baliho hlavu, kterou mu Bali nabídl na znamení odevzdání se. Vámana mu poté ponechal vládu na Patálou, podzemím. Tento příběh existuje v různých obměnách.

6. Šestá inkarnace bývá nazývána Ráma se sekerou (Parašuráma). V této inkarnaci Višnu působil coby bráhman, který sprovodil ze světa vládu zkorumpovaných kšatrijů. Někteří moderní učenci v tom vidí odkaz na dřívější spory mezi kastou bráhmanů (kněží) a kšatrijů (válečníků) o moc.

7. Sedmá inkarnace je jedna z nejslavnějších - je to Ráma, hrdina eposu Rámájana. Ráma byl král, kterému démon Rávana unesl jeho ženu Sítu, takže se vydal za ním a nakonec ji získal zpět a zlého démona zabil. Ráma jako ideální vládce představuje souhrn ctností.

8. Nejslavnější vůbec je osmá inkarnace, kdy se Višnu zrodil jako Krišna. Krišna se zrodil, aby porazil zlého krále Kamsu, který sužoval zemi. Jako malý kradl různé lahůdky a často si z lidí dělal legraci. Později se oženil s 16 008 princeznami a s každou měl deset synů. Jeho nejdůvěrnější partnerkou (šakti) však byla Rádha ve Vrindávanu.

9. Devátá inkarnace představuje podle moderních názorů synkretické tendence hinduismu, který se snažil začlenit do svého schématu i jasně „heretické“ náboženství - je jí Buddha. Původně teistická mahájána však např. v Nepálu bez problémů koexistuje s vaišnavismem a šivaismem (např. společné uctívání Višnua-Avalókitéšvary jako Muktinátha na stejnojmenném poutním místě). Podle ortodoxního hinduismu se Višnu zrodil jako Buddha, aby zmátl malověrné a nechal je bloudit (Bhágavata purána 1.3.24). Podle jiné interpretace tak chtěl Višnu nabídnout možnost spásy i pro ty, kdo nebyli hinduisty a vytvořil pro ně jinou cestu. Jako další důvod se uvádí rozšíření učení o nenásilí (ahinsa).

10. Poslední inkarnací je Kalki. Ten by se měl objevit na konci Kali jugy, současného věku, kdy bude většina lidí zcela pohlcena temnotou nevědomosti. Višnu se zrodí a opět zachrání lidstvo skrze dharmu a nastane další zlatý věk. Tato inkarnace bývá zobrazována jen vzácně.

Z tohoto seznamu je někdy vyjmut Buddha a místo něj (chronologicky před Krišnu) je zařazen Balaráma.

Jeho manželkou či družkou (šakti) je Lakšmí, bohyně štěstí, která Višnua doprovází v jeho inkarnacích (jako Rámova žena Síta, Krišnova partnerka Rádha), atd.).

Zobrazovány bývá s do modra zbarvenou či tmavou pletí („šjáma“) a se čtyřma rukama, v nichž drží:

1. ulitu (pančadžanja), z níž tryská pět živlů,
2. disk (sudaršana), který seká hlavy všech démonů,
3. lotos (padma) představující čistotu a pravdu,
4. palcát (kaumodakí) představující základní sílu, z níž jsou všechny ostatní síly odvozeny.

Tyto předměty mají ještě mnohé další významy.