To, čemu zjednodušeně říkáme nadpřirozený svět. Vnímáme jej a vytváříme svou duší, nikoli fyzickými smysly (čich, hmat, chuť, zrak, sluch).
Je to čtvrtá dimenze, kde neexistuje prostor. Ten, kdo se nachází v tomto světě, se může v mžiku přenést na velké vzdálenosti.
Na různých úrovních a podúrovních psychických světů neexistuje pouze to, co je na této planetě, stvořené archandělskými silami, jako voda, hory, lesy, ale i všechno to, co vytvořili lidé, ať už během života, či po smrti. Je to mnohem bohatší svět. Přesto většina lidí, jenž v něm po smrti žije, jej vnímá pouze prostřednictvím elementálů, které si sami vytvořili. Není tam např. slunce, které každý den vychází a zapadá, pokud si jej nevytvoříme. Ale i pak se bude nacházet pouze v našem individuálním, subjektivním psychickém světě, ne v tom vnějším. Proto člověk, když do těchto světů přijde, začne žít na dvou úrovních existence: na skutečné psychické úrovni nebo ve svém vlastním subjektivním psychologickém světě. Většina lidí je na tolik pohlcená svou vlastní subjektivní ulitou, že si neuvědomuje povahu psychické úrovně, na níž vibruje. Je to jako když cestujeme, ale kvůli svému duševnímu zmatku si nevšímáme krásy okolní krajiny.
Musíme se naučit rozlišovat mezi skutečným psychickým světem a subjektivním psychickým prostředím.
Subjektivní psychické prostředí si lidé vytvářejí sami pomocí elementálů. V těchto psychonoetických světech je ošklivé právě to, co lidé skrývají ve svých subjektivních ulitách, jejich vlastní psychické světy plné vibrací zla, nenávisti a vulgárnosti. Lidé si vytváří podobné prostředí, jaké měli v hmotném světě, staví celé vesnice, kostely, či putyky, vše na čem byli v hmotném světě závislí. Žijí dál v této své iluzi a jsou přesvědčeni, že nic dalšího lepšího již pro ně není. Vnímají to jako jasně vymezené hranice, v jejichž rámci se mohou pohybovat a jednat.
Skutečný psychický svět
Nejnižší roviny psychického světa nazýváme peklo a očistec. Ve skutečnosti je Božská milost naplňuje nádhernou scenérií s příjemným soumračným světlem. Je to místo oddechu a zotavení. Účelem je, aby se zde nemocné osobnosti, jež se vydaly špatnou cestou, mohly zotavit a dál se vyvíjet.
Čím se dostáváme na vyšší roviny, tím je světla více. Nejvyšší úrovně, kterým říkáme ráj, se koupou v přenádherném zářivém světle. Světlo však nevychází ze slunce nebo jiného zdroje, zde své vlastní světlo vyzařuje každý atom.
V psychickém těle nemyslíme mozkem, každá buňka psychického těla je totiž samostatným centrem vědomí, jež přijímá a zpracovává různé vjemy. Zrovna tak nepoužíváme našich pět smyslů. Nejsme však od věcí vně nás odděleni, stačí se soustředit na nějakou věc a ihned s ní splyneme. Jsme uvnitř i kolem toho předmětu. To lze však udělat pouze ve skutečném psychickém světě. V té naší ulitě, kterou si sami vytváříme, která je naším vlastním psychickým světem, vše zastíráme svými představami a dojmy.
