Příběh Mojžíše, hebrejského proroka, zákonodárce a zakladatele Izraele je popsán ve Starém zákoně. Podle něj se Mojžíš narodil v Gosen, části starověkého Egypta. Hebrejci se tehdy nacházeli pod egyptským útlakem, pod vládou faraona. Faraon se bál populačního růstu hebrejského obyvatelstva, proto nařídil, aby každé hebrejské dítě mužského pohlaví bylo usmrceno. Aby Mojžíšova matka zachránila svého syna, vložila jej do koše a nechala plout po Nilu. Faraonova dcera, která se v řece koupala, košík zpozorovala, vzala jej a odnesla k faraónovi. Chlapec byl přijat jako vlastní syn a dostal jméno Mojžíš. Když dospěl, v jedné osudové chvíli Mojžíš zabil Egypťana, který týral hebrejského otroka a ukryl jej v písku. Z obavy, že bude odhaleno, co udělal, utekl z Egypta. Usadil se v Madianu, kde žil jako pastýř.
Jednou pásl své stádo a přišel k hoře Orebu. Tam uslyšel Boží hlas a uviděl hořící keř. Bůh mu přikázal, aby se vrátil do Egypta a vyvedl svůj lid z otroctví; aby je zavedl do Kanaánu, zaslíbené země. Mojžíš vyvedl svůj lid z Egypta. Dříve, než jeho lid dosáhl vytoužené země, obdaroval Bůh Mojžíše desaterem přikázáními. Stalo se to na hoře Sinaj. Desatero obsahuje základní ctnost dharmy pro veškeré lidstvo. Šrí Mátadží připodobňuje tyto ctnosti k vazbám atomů. Tak jako atom každého prvku má určitý počet vazeb, například kyslík ma vazby dvě, uhlík čtyři a podobně, má obdobným způsobem na jemné úrovni člověk deset vazeb, deset základních morálních pravidel odpovídajících deseti lístkům nabhí čakry (3. energetického centra). Pokud těchto deset lístků bude v pořádku, je to dobrý základ pro náš růst, rozvoj, vzestup.
Podstatný rozdíl mezi vazbami atomu a jemnými vazbami člověka je v tom, že člověku byla dána svoboda rozhodovat se, jestli tyto vazby bude respektovat. Hmota je těmito vazbami spojena ze zákona přírody.
„Slyš! Ó, Izraeli: Hospodin, Bůh náš, jest jediný Bůh; budeš milovat Hospodina, Pána svého z celého svého srdce, z celé své duše a celou svou myslí.“
