Můžeme říct, že vše má své kvality, jako barvu, tvar, zvuk chuť nebo vůni. Skrze smyslové vnímání poznáváme jednotlivé předměty. Ty pak můžeme pojmenovat. Podle toho, co nám naše smysly říkají, také víme, máme-li být opatrní a obezřetní, nebo zda můžeme danou věc bez obav přijmout. Ale je ještě jedna kvalita: vibrace. Všechno má nějaké vibrace. Stejně jako někdo může být barvoslepý, tak může být také bez schopnosti vnímat vibrace. Před tím, než získáme seberealizaci, jsme vůči vibracím „slepí“, a vůbec o tom nevíme. Tato stránka našeho vědomí je nám nepřístupná. I přesto tu ale vibrace stále jsou a vždy byly.
Aby člověk mohl zachytit déšť, stačí otočit vědro směrem vzhůru. Když zapneme rádio, jako kouzlem začne přijímat hudbu, zprávy z celého světa. Neviditelné vlny začnou dávat smysl. A stejně tak seberealizací se nám zpřístupní nová forma smyslového vnímání. Začneme vnímat a přijímat vibrace.
Jednoduše řečeno: je to náš Duch, který k nám promlouvá. Není to umělé. Není to založeno na naší inteligenci. Není to živeno naším egem, není to vytvořeno našimi předsudky. Vibrace představují přímou informaci. Jdou přímo od našeho Ducha. A stejně tak, jako růže je rudá, oheň pálí a voda je mokrá, tak vibrace, které vnímáme, jsou absolutní. Náš Duch chce, abychom stoupali, abychom se dnes stali o něco lepšími, než jsme byli včera. Náš Duch je naše lepší Já. Je to naše pravé Já. Je to jiskra nebo záblesk v našem srdci, a to jsme my. Je to naše vnitřní Já, která zůstává, když všechno ostatní zmizí. A když nasloucháme našemu duchu, když vnímáme, jak k nám promlouvají vibrace – chladivé, teplé nebo horké – víme, jakou cestou se dát. Víme, co je správné a co ne. Skrze vibrace získáme rozlišování. A to je nástroj pro náš duchovní růst. Takže co jsou vibrace? Jsou novým smyslem, s jehož pomocí můžeme sami sebe provést skrz les iluzí, kterému říkáme náš život.
Vibrace proudí, když nám náš Duch říká, kterou cestou se máme dát. Ale napřed musíme naslouchat. Musíme se naučit, jak vyladit náš přijímač.
