Zj 6,7-8: „A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“ 8 A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.„
Rozlomení čtvrté pečeti uvolňuje koně, jehož sinavá barva (chloros) připomíná smrt a teror. Tento kůň je ohlašován čtvrtou bytostí podobnou letícímu orlu, který je připraven se vrhnout na svou kořist - obrazem, který v Písmu připomíná pronásledování a hrozbu smrti (viz Dt 28,49; Jb 9,26; Pl 4,19; Abk 1,8; Mt 24,28). Církev nyní zosobňuje smrt v nejvyšší míře. Nejen jezdec, jehož jméno je “smrt', ale i skutečnost, že je poprvé doprovázen druhým jezdcem se jménem hádés (místo mrtvých). Tímto řeckým slovem Septuaginta překládá hebrejské slovo šeól, což znamená místo, stav mrtvých. Tato dvě slova - „smrt“ a 'území mrtvých' jsou v knize Zjevení často pospolu (Zj 1,18; 20,13.14), aby zároveň označila přicházející smrt i stav mrtvých, který po ní následuje. Tato poslední rána zahrnuje a převyšuje všechny ostatní: po meči a hladu přichází smrt. Pokud jde o „dravé šelmy“, ty pouze zesilují myšlenku smrti. Místo zemřelých, šeól, je v biblické symbolice často představováno dravými zvířaty (viz Ž 22,14-29; 91,13).
Je to doba, kdy se církev projevuje jako nositelka smrti a útisku. Stíhá a pronásleduje všechny, kdo jsou podezřelí, ty, které považuje za bludaře a nevěrné. Doba křížových výprav, hranic, inkvizice a náboženských válek. Na horizontu takového způsobu myšlení církve můžeme už dokonce zahlédnout stín nacistického útlaku, živený právě totalitním a uzurpátorským „učením pohrdání“ (výraz Julese Isaaca v Génese de ľantisémitisme, Paris, 1956, s. 131 a násl.). Sinavý kůň je také připomínkou holokaustu se svým průvodem mrtvých a svým zlověstným dílem systematického vyhlazování. Takové čtení prorockého poselství může překvapit. Nechtěli jsme totiž vždy chápat vztah mezi antižidovskou zuřivostí Hitlera a stavem společnosti připraveným církví během osmnácti staletí výzev k nenávisti a antižidivskému násilí.
Když Hitler vyhlásil v jednom rozhovoru se dvěma katolickými biskupy, že jeho záměrem je docela jednoduše převzít a dokončit dílo napáchané církví na Židech během několika staletí (Hitler„s Table Talk, citované Rosemary Ruetherovou, Faith and Fratricide, New York, s. 224), sám netušil, jak výstižně se vyjádřil. A dokonce jestliže šoa (nacistické vraždění) s náboženstvím souviselo poze nepřímo, nemění to nic na skutečnosti, že vzniklo díky církvi jako ovoce o to nebezpečnější, že se zrodilo v oblasti mimo její vliv. I když se na něm církev přímo nepodílela, přesto za ně zůstává v jisté míře zodpovědna. Víme totiž, že se na něm podílela svým spoluvinným mlčením a také pokaždé, když se na ni odvolávali nacističtí vrazi (k tomuto tématu viz Saul Friedlander, Pie XII et le IIIe Reich, Documents, Seuil, 1964). Čtvrtý kůň tedy představuje poslední období džihádu církve. Zatímco dobývání světa začalo mírumilovně - na bílém koni s jezdcem s lukem a bez šípů, tedy dobývání bylo vedené samotným Ježíšem Kristem, počínaje druhým koněm přebírá církev sama otěže a bojuje za Krista. Už to není Kristus, který bojuje za ni. Cosi se změnilo v křesťanském myšlení a náboženské války jsou toho nejvýmluvnějším dokladem. Už není hlásána křesťanská pravda o Bohu, který sestupuje a pracuje pro člověka.
Nyní je tomu obráceně. Církev se staví do pozice obránce Boha, je to ona, kdo za něj jedná. Dílo člověka, tradice, touha po moci nahradily spasení přicházející shůry. Netolerance se vždy projeví, když se člověk, který měl být svědkem o Bohu, staví na Boží místo, když úspěch náboženství je ceněn víc než hlásání Boží pravdy a Božího království, když obavy o impérium převažují nad obavami o evangelium, když statistiky a počet věřících převládají nad obrácením, když východisko je hledáno ve strategii a v receptech spíše než v hledání Boha. Když člověk nahrazuje Boha, je třeba počítat se všemi zlořády. Důvod tohoto mechanismu je jednoduchý. Vychází z povahy přesvědčení. Bezpečí viditelného, hmatatelného, lidskou institucí ihned kontrolovatelného nahrazuje pokorné hledání neviditelného Boha, který přesahuje lidské chápání a spekulace. Právě zde pramení pyšné a sebejisté přesvědčení, které v sobě skrývá všechny zárodky netolerance.
Násilí a útlak jsou přirozenými následky snahy postavit se na Boží místo. Od křížových výprav až koncentrační tábory - pokaždé, když se člověk postavil na Boží místo, aby se bil ve jménu kříže nebo s “Gott mit uns' ve znaku, byly výsledkem tisíce nevinných obětí, které volaly po spravedlnosti.
Sedm pečetí
První pečeť - Bílý kůň
Druhá pečeť - Ohnivý kůň
Třetí pečeť - Černý kůň
Čtvrtá pečeť - Sinavý kůň
Pátá pečeť - Oběti
Šestá pečeť - Vesmírný hřmot
Intermezzo - Jákobovi zachránění - vsuvka mezi 6. a 7. pečetí
Sedmá pečeť - Mlčení nebes
Bible - Apokalypsa, kniha Zjevení apoštola Jana
Volně zpracováno podle knihy „Křik nebes“
(Jacques Doukhan - profesor hebrejštiny a Starého zákona na Andrewsově univerzitě ve Spojených státech)
