Po smrti se dostaneme do psychického světa do úrovně, jež odpovídá naší duchovní úrovni.
Psychické úrovně představují místo odpočinku pro vědomou osobnost, než začne nový školní rok (ve smyslu nové inkarnace). Pokud však člověk nepropadl a nebude opakovat ročník.
Zpracováváme tady informace a zkušenosti získané z posledního života, čímž se nadále rozvíjíme. Dá se tedy říct, že jsou to také školy, kam chodíme získávat další potřebné zkušenosti a ponaučení a po určité době se přesuneme do vyšších zářivějších rovin.
Až budeme připraveni na další inkarnaci, musíme ještě získat povolení od velkých Mistrů karmy. Komu se ale narodíme a kde, si vybíráme sami. Samozřejmě je to ovlivněno i karmou, ale většinou se snažíme být nablízku lidem, které známe z minulých životů. Vyhledáme si tedy nějaké spřízněné duše (rodiče), kterým se narodíme. Jasnovidci vidí ducha (v tomto případě nás), jak se drží aury potencionálního otce nebo matky a čeká na početí. Často kmitá mezi aurami otce a matky.
Když se narodíme, nic si nepamatujeme. Paměť jsme nám byla odepřena díky Boží milosti. Dává nám tím šanci postupovat na další cestě, aniž by jsme byli ovlivněni starými zvyky a touhami. Proto by nám ani žádný Mistr neměl prozrazovat a vyprávět o našich minulých životech, ty zvyky a touhy by v nás mohl probudit.
Jak budeme duchovně růst, postupně si na naše minulé životy začneme sami vzpomínat. Nejdříve je procítíme intuitivně a později se objeví celé vzpomínky. Ale to se stane, až budeme schopni se povznést nad představu dobra a zla, abychom mohli postupovat na své cestě, aniž by nás rušily a ovlivňovaly naše minulé slabosti a chyby.
Před inkarnací naše duše svůj osud a zkušenost, které získá, nezná. Trvalá osobnost (naše vnitřní Já) to však podvědomě ví. Všechno v životě je totiž založeno na tom, co si přinášíme z minulých životů a jak to v tomto novém životě projevíme či rozvineme.
Předurčený je pouze náš sestup do hmoty poté, co poprvé projdeme Ideou člověka. Pak se během opakovaných zrození navrátíme tam, odkud jsme přišli. To je základní zákon inkarnace. Člověk sestoupí do hmoty s konečným cílem navrátit se do původního zdroje.
Jak dlouho nám to bude trvat je jen na nás. Musíme si uvědomit, kdo jsme a získat vědomí sebe sama, získat individualitu. Pak se můžeme vrátit zpět k Absolutnu.
Učit se a duchovně se vyvíjet musíme však pozvolna. Nesmíme příliš spěchat, jen by nám to ublížilo a ničeho by jsme stejně nedosáhli. „Nic neškodí našim očím víc, než příliš silné světlo.“
