Každá duše má svůj osud (nebo-li karmu), který si vybrala před tím, než se reinkarnovala do lidského těla. Osud vlastně znamená cestu plnou překážek, která vede od narození až po smrt. Do této cesty si duše vybrala rodinu, příbuzné, kamarády, školu, práci, děti, nemoci, vztahy, nehody. Vše co je v osudu, je předem dané. Osud nelze změnit. Dá se ale oddálit nebo zmírnit. Pokud si duše vybrala například nehodu a ten člověk se o ní dozví dřív než se stane a pokusí se jí vyhnout, tím ji oddálí a možná i zmírní. Člověk si své minulé životy i svůj naplánovaný osud pamatuje maximálně do 5 let po narození. Pak vše zapomene a žije podle toho, v jaké vyrůstá rodině.
Dalo by se to přirovnat k rozvětvenému stromu. Všechny větve a větvičky si člověk tvoří sám vlastním egem, které je ovlivňováno rodiči, okolím, atd. Na nevědomé bázi si duše může tyto překážky sama vytvářet z toho důvodu, aby se rozvíjela a poučila se, a to jsou vlastně ty zkoušky, který nám život přináší. Záleží na každém z nás, jak takový osud přijme. Pokud je duše nezvládne a je pod tlakem vlastního ega, pak se musí znovu po smrti reinkarnovat do jiného těla, aby dokončila to co si naplánovala. Pak je také možné a stává se, že dítě, které se narodí tak zemře předčasně anebo velmi brzy. A to z toho důvodu, že duše došla k cíli.
Původní článek najdete na
www.vestkynemarios.estranky.cz.
