„Archanděl Michael mi jednou řekl, že narození se nazývá také ,branou života‘. Pro mě je smrtí ducha, příšernou krutou smrtí, po které následuje většinou dlouhé churavění v noci, chladu a nevědomosti, s malým světélkem v nekonečné dáli. Závoj zapomnění se klade na duši jako dobrý přítel, jako malé sněhové vločky, které ji něžně stále více obalují. Neboť teprve pod tlustou sněhovou pokrývkou se dá život snášet, ona umožní učení a zkušenosti. Jen zde se může duch rozvíjet, až jako krokus na jaře prorazí sněhovou pokrývku a se široce rozevřeným kalichem bude pít ranní slunce.“
