Kukuřice - Tabbouleh
Z historie
Jihoameričtí a středoameričtí praobyvatelé Nového světa kukuřici hýčkali. A projevovali jí úctu a vážnost. Mayové dokonce v peruánském Cuzku postavili chrám, který zasvětili této rostlině, a zaplnili ho zlatými a stříbrnými symboly kukuřice - uchovatelky života. A jak jinak: první obilky kukuřice přivezly do Evropy roku 1493 Kolumbovy lodi. Nejdříve zdobila královské zahrady a až o mnoho let později se stala i potravinou. K nám kukuřice přicestovala až v 17. století s největší pravděpodobností z Balkánu. Říkalo se jí turecká pšenice, nebo také turkyně či turčice...
Kukuřice setá (Zea mays L.)
V poslední době se
pěstování kukuřice velmi rozšířilo. V době
květu visí z konců palic niťovité čnělky. Nazývají se také kukuřičné vlasy. Právě ty jsou léčivou částí rostliny, která kvete od června do září. Kukuřičné vlasy se odřežou před opylením a rychle ve stínu usuší.
Potřebujeme-li osvědčený močopudný prostředek, pak pijeme čaj z kukuřičných vlasů, nadto je i účinným a neškodným prostředkem odtučňovacím. (To je aktuální u mnohých přetučnělých v naší blahobytné společnosti.) Když se kukuřičné vlasy na delší dobu odloží a jsou nedostatečně usušené, pak ztrácejí svoje močopudné účinky a působí spíše projímavě.
Čaj je účinný při onemocnění močových cest s tvorbou kamenů, při vodnatosti
srdce, opuchlinách, stejně i při zánětu ledvin, kataru měchýře, dně a revmatismu. Můžeme ho s úspěchem použít i při nočním pomočování dětí i starých lidí, při kolikách ledvin. Při všech těchto chorobách užíváme každé dvě či tři
hodiny jednu polévkovou lžíci
čaje.
Způsob užívání
Příprava čaje: 1 čajová vrchovatě naplněná lžička kukuřičných vlasů se spaří čtvrtlitrem vařící vody. Krátce vyluhujeme a čaj pijeme neslazený.
