Šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská je vytrvalý polokeřík, dorůstající běžně kolem 20 až 25 centimetrů, ojediněle bývá i vyšší, zejména v teplých oblastech, například na Balkáně. Ve spodní části rostlina dřevnatí. Lodyha má čtyřhranný průřez, lodyžní listy jsou vstřícné, podlouhle kopinaté, velmi jemně vroubkovaně. Lícní strana listu je hladká, rubová pak je vrásčitá. Mladé lístky jsou našedlé a plstnaté. Dvoupyské, obyčejně fialové květy tvoří chudé lichopřesleny. Kvete v červnu a červenci, plody jsou vajíčkovité, hladké tvrdky.

Šalvěj je pěstovaná rostlina, která má ráda teplé a suché podnebí, slunečnou polohu, výživné a propustné půdy. Někteří bylináři nedají dopustit též na šalvěj luční (Salvia pratensis L.), která má ovšem prokazatelně jiné složení účinných látek, s menším podílem těch nejdůležitějších.

Předmětem sběru a použití je list (Folium salviae). V lidovém léčitelství se někdy používá celá nať (Herba salviae).

Šalvějová droga obsahuje silici s thujonem, cineolem, kafrem, borneolem, dále katechinové třísloviny, pseudotřísloviny, kam patří některé organické kyseliny jako kyselina kávová, dále triterpeny, hořčinu carnosol, diterpenové hořčiny abietanového typu, lakton salvin s fytoncidní účinností, saponiny, pryskyřičné látky, vitamíny skupiny B a látky podobné ženskému hormonu estrogenu.

Působení je široké. V malých dávkách podávaná formou chladného nápoje sníží pocení. Je prospěšná při gynekologických obtížích, především u žen začínajících menstruovat a v období přechodu. Droga silně antibioticky působí na široké spektrum mikrobů při léčbě močových cest, bolestí v krku a angín, zažívacího ústrojí a gynekologických zánětů. Droga má i rozsáhlé zevní použití na nehojící se rány, jako koupelové médium, kloktadlo apod.

Nejúčinnější formou je tinktura, obvykle v dávkách 20 až 25 kapek 3krát denně. Koncentrovanější tekutý extrakt (extractum salviae fluidum) podáváme po 10 až 15 kapkách. Velmi účinnou formou je též šalvějový vinný nálev. Z vodných výluhů dáváme přednost nálevu. Šalvějová silice se podává samostatně. Výluhy působí poměrně silně, podáváme je tedy v menších dávkách než ostatní čaje.

Protizánětlivé látky jsou špatně rozpustné ve vodě, proto se v takovém případě volí často forma lihovodného roztoku. Zevně dávkujeme 1 čajovou lžičku tinktury na sklenici čaje, vnitřně obvykle postačí 1 kávová lžička tinktury na 125 ml nálevu.

Používání šalvěje je tak hluboce rozšířeno, že lidé začali v šalvěji vidět zcela obyčejnou bylinu, kterou lze používat prakticky jakkoli. Především je třeba si uvědomit, že thujon, obsažený v silici, je poměrně toxický. Proto šalvěj není vhodná k dlouhodobému podávání. Nejúčinnější, ale také nejtoxičtější jsou lihové výtažky, z vodných výluhů nálev, případně macerát. Odvar poskytuje léčivo, ve kterém jsou zastoupeny především třísloviny a toxická část silice vyprchá, takže odvar je méně účinný a relativně neškodný. Předávkováním by mohlo dojít ke vzniku pseudoepileptického záchvatu. Při logickém a rozumném dávkování šalvěje však žádné nebezpečí nehrozí.

Šalvěj je vhodná jak k samostatnému podávání, tak i ke kombinaci do směsí. Zde však dbáme na to, aby předepsanou čajovou formou nebyl odvar, neboť v něm účinnost šalvěje rychle klesá.

Prostředek pro zvýšení krevního tlaku získáme, jestliže šalvěj macerujeme 10 dní v silnější režné pálence. Čerstvou bylinu užíváme v poměru 1:4, sušenou v poměru 1:6. Pro okamžité zvýšení krevního tlaku postačí u žen 1, u mužů obvykle 2-3 čajové lžičky této lihoviny.

Homeopaticky užíváme čerstvé listy, trhané nejlépe v době květu okolo desáté hodiny dopoledne. Zpracováváme je podle §3 lihem 85% a dále potencujeme lihem 40% až do ředění D3. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 4krát denně 7 kapek, před jídlem.

Užíváme vlastně stejně jako v alopatii, ale můžeme přesněji dávkovat, s jistotou a bez vedlejších účinků. Speciálně nasazujeme tuto tinkturu při potížích v klimakteriu a při potížích krevního oběhu.

Dost často se u nás pěstuje šalvěj velkolistá muškatelová (Salvia sclarea L.). Je to dvouletá rostlina, jejíž květy voní podobně jako muškát. I když někteří autoři tvrdí, že terapeuticky je zcela zaměnitelná za šalvěj lékařskou, ověřili jsme si ve více případech, že to není zcela pravda, a doporučujeme vyhradit šalvěji muškatelové místo zejména v kosmetice.

Z planě rostoucích šalvějí pokládáme za dobré zejména šalvěj přeslenitou (Salvia verticillata L.) a zajímavě působící, žlutě kvetoucí šalvěj lepkavou (Salvia glutinosa L.). Planě rostoucí šalvěje využíváme zejména ke koupelím rukou a nohou, které úspěšně aplikujeme jako zevní doplněk vnitřně vedené protirevmatické léčby.

Vzhledem k obrovské paletě možného použití šalvěje, uvádíme jen několik nejzajímavějších postupů.

• Při pásovém oparu přelijeme po 1 polévkové lžíci šalvěje a majoránky šálkem vařící vody a necháme 10 minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme 3 šálky denně, před jídlem.
• Při padání vlasů vezmeme 100 gramů čerstvých šalvějových listů na sklenici třtinového rumu a necháme uzavřené na tmavém místě 2 týdny vyluhovat. Slijeme, listy vylisujeme a tekutinu jemně přefiltrujeme. Pravidelně s ní pak masírujeme pokožku hlavy.
• Při zápachu z úst a plísni vezmeme hrst čerstvých šalvějových listů, přivedeme ji v půl litru studené vody k varu, přikryté necháme 5 minut vařit a pak 10 minut vyluhovat. Odvarem několikrát denně vypláchneme ústa formou kloktadla.
• Bezesporu nejzajímavějším receptem je starý slovinský návod proti cukrovce. Jednoduše při něm sníme během dne 5 až 7 čerstvých syrových listů šalvěje.

Pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje v zahradách. Je třicet až sedmdesát centimetrů vysoká, fialové květy jsou uspořádány v lichopřesleny. Proti sobě stojící listy mají stříbřitý povlak a šíří trochu hořkou, kořenitou vůni. Pěstuje se na chráněných slunných místech. Na zimu potřebuje přikrýt chvojím, protože je choulostivá na mráz. Jiný druh, šalvěj luční (Salvia pratensis) najdeme na náspech, loukách a pastvinách. Do dálky prosvítají tmavomodrofialové květy, šířící aromatickou vůni.

Obsažený komplex účinných látek, zejména třísloviny, hořčiny a silice zaručuje adstringentní, desinfekční a antibiotické působení. Přípravky ze šalvěje regulují činnost potních a mazových žlázek, snižují pocení a působí desodoračně.

Ze šalvěje luční používáme květy, především na kloktání, ale i na přípravu šalvějového octa. Hrst květů vyluhujeme v octu, který potom používáme k masáži nemocných, kteří delší čas leží. Listy se sbírají před rozkvětem, v květnu a červnu. Rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů ve slunných, suchých dnech, proto sbíráme listy v takovém počasí, nejlépe v poledne. Sušíme ve stínu.

Mnohem léčivější je však šalvěj lékařská, kterou se zabýváme dále. Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou už u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo roku 1300, říká: „Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?“ Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova 'salvare' - spasit, vyléčit.

Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při chvění končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem.

Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uvolnění zubů. Kloktá se jím nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny (paradentóza a zvředovatění dásní).

Lidé se slabými nervy, ba i ženy s nemocnou dolní částí těla, měli by si dávat sedací šalvějovou koupel. Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený list.

Šalvěj je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček měli bychom pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje.


Způsoby užívání

Čaj: Jedna čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme.

Šalvějový ocet: Láhev naplníme až po hrdlo květy šalvěje luční, zalejeme přírodním octem tak, aby byl až nad květy a láhev necháme stát 14 dní na slunci nebo na teplém místě.

Sedací koupel: Dvě vrchovaté dvojhrstě listů na noc vložíme do studené vody. Druhý den se všechno zahřeje až k varu a výtažek přilejeme do vany.

Šalvějová mast: Obsahuje v masťovém základu výtažek z listů šalvěje lékařské. Mast je vhodná pro pravidelnou péči o pleť trpící náchylností k akné. Má zklidňující a čistící účinky, snižuje vylučování kožního mazu a omezuje pocení. Odstraňuje nepřirozené červené skvrny a zarudliny na pokožce. Šalvějová mast je vysoce účinná a lze ji doporučit v různé míře pro všechny typy pleti.