Česnek pažitka

Pažitka má jemnou cibulovou chuť a krásně voní po česneku. Díky svému výraznému aroma a jemné chuti se používá již po staletí jako zelené koření. Proto ji najdeme v truhlících a květináčích, na oknech a balkónech. Někdo ji má po ruce v malém květináčku třeba přímo v kuchyni. Výhodou této zeleniny je, že ji lze zajistit kdykoliv po celý rok.

Roste v trsech, v zemi má nahlučené drobné a podlouhlé cibulky s bílými tenkými šupinami. Z nich vyrůstají duté, trubkovité a hladké listy. Také přímé, nevětvené stonky, někdy až 50 cm vysoké. Květenství je složené z bohatých, hustých, kulovitých okolíků. Díky krásné nafialovělé, někdy narůžovělé barvě okvětí, plní pažitka za okny a na záhonech i funkci okrasnou. Květy pažitky jsou také jedlé a posloužit mohou jako ozdoba pokrmů. Ke konzumaci pro nás mají význam hlavně její duté listy.

Vytrvalá, trsnatá, až 50 cm vysoká bylina s nevýraznými cibulkami. Listy duté, trubkovité, do 0,5 cm v průměru, lysé. Květy v koncovém, okoličnatém, kulovitém květenství se dvěma listeny, 6-četné, okvětní lístky kopinaté, delší než tyčinky. Kvete od května do srpna.

Různé druhy pažitky rostou po celé Evropě, nachází se i v Asii a Severní Americe.

Pažitka pobřežní (nazývaná též pravá pažitka) - planý druh vyskytující se u nás hojně kolem řek, potoků a mokrých luk. Na první pohled i chuťově je stejná jako zahradní.

Pažitka sibiřská (pažitka horská) - roste v horách na mokrých skalách, na vlhkých loukách a u pramenišť. Nemá využití.

Pažitka čínská - hodně rozšířená v Asii, je mohutnější a připomíná česnek


Pěstování pažitky
Pažitka je vysévaná plodina druhé trati a může vytrvat na stanovišti několik let. Je velmi odolná vůči zimě. Pokud záhon ochráníme před mrazíky např. netkanou textílií, můžeme sklízet až do zimy.

Pěstovat pažitku můžeme na záhoně, v truhlíku či květináči. Vyžaduje záhřevné polohy, polostín, nesnáší přímé slunce. Půda kyprá hlinitopísčitá bohatá na humus. Osivo vyséváme od března do srpna mělce do hnízd ve vzdálenosti asi 20 cm od sebe. Můžeme též předpěstovat sadbu z výsevu únor - duben, s výsadbou od dubna do května po 20 rostlinách do hnízda. Vyžaduje stále vlhkou zeminu. Rozkvétá až druhým rokem v květnu. Květy uštipujeme, vysilují rostlinu a její listy ztrácí aroma.

První rok po výsevu je produkce natě pažitky slabá. Rostlina si musí vytvořit zásobní cibulky a z těch pak sklízíme kvalitní pažit. Takže první rok nesestřiháváme, případně až v pozdním létě. Pak je seřezávání otázkou Vaší spotřeby. Pokud však listy zestárnou a vy je nestačíte sklízet na konzum, pak je vhodné je čas od času seřezat, aby narostly nové, mladé listy.

Rychleji než ze semínek vypěstujeme pažitku, když trsy cibulek vyrostlé v zemi rozdělíme.

Škůdců se při pěstování pažitky obávat nemusíme, díky svému aroma, hmyz odpuzuje.

Pěstební spon je 20 x 20, tj. 250 hnízd na 10 m2, nebo řádky 30 cm. K rychlení používáme trsy vyryté na podzim, které se po kratším promrznutí přenášejí do skleníku.

Obsahuje až 4 % bílkovin. Dále karoteny, vitamín C, a B2, draslík, vápník, železo, fosfor, množství sodíku a síry.

Pravidelné pojídání pažitky má vliv na nechutenství, podporuje trávení, snižuje krevní tlak, dokonce působí proti plísním a má antibiotické účinky. Před plísňovými chorobami ochrání nejen nás, ale i rostliny, které jsou nasázeny na záhonku v její blízkosti.

Vlastnosti pažitky ocenili kuchaři už ve staré řecké a římské kuchyni, po staletí se jako koření používá v Číně a Indii a v kuchyních evropských. Je oblíbeným zeleným kořením do polévek, masitých vývarů, zeleninových salátů, vaječných pokrmů, do pomazánek, slaných tvarohů. Poslouží k přípravě bylinkových másel a různých omáček.

Pažitka se často využívá ve „studené kuchyni“ jako náhražka cibule. Má jemnější chuť než cibule a na krajíci chleba s tvarohem, ji neodmítnou ani malé děti. Navíc, pažitka zvýrazňuje slanou chuť a nemusíme už tvaroh dětem tolik solit. Potřebu solit snižuje pažitka samozřejmě u všech pokrmů, ve kterých je obsažena.

Pro svou krásně sytou barvu se hodí na zdobení mnoha teplých i studených jídel. Ke zdobení lze použít i její květy nebo pažitku sušenou. I sušená si zachová svou krásnou barvu. Bohužel ale sušením ztrácí na své chuti i aroma a je pouze ozdobou.

Místo sušení si ji do zásoby raději zamrazíme. Připravíme si formičky na ledové kostky. Čistou pažitku rozkrájíme na malinké kousky. Do každé části formy nasypeme trochu nasekané pažitky a dolijeme po okraj vodou. Dáme do mrazáku. Po zmrznutí ledové kostky vyklopíme a přendáme do igelitového sáčku, který uložíme zpět do mrazáku.

Také tepelným zpracováním bychom ničili jedinečnou chuť pažitky, proto ji do jídla přidáváme až na konci přípravy, nebo až do jídla hotového.