O pádu člověka
„Moc vám děkuji, že mám takové privilegium ptát se vás … V Kurzu zázraků se mluví o vzniku individuálního vědomí, o tom, že bylo pádem člověka. Můžete o tom říci více?“
Omyl, že jsme oddělenou entitou, je součástí vzestupu a převládnutí ega. Je to omyl, že nejsme spojeni mezi sebou, ani s přírodou, a zejména, že nejsme spojeni se zdrojem života, který je někdy nazýván Bohem. Je to velice rozšířená iluze, většina lidí, kteří nyní žijí na planetě, jsou chyceni v pasti iluze oddělenosti. Například, lidé říkají, že existují VE vesmíru. Jako že tady jsem já, a tady je vesmír a ostatní lidé. Pravda je taková, že nejsme VE vesmíru, ale že my jsme vesmír. Jsme neoddělitelnou součástí reality, ne v ní. Když si myslíme, že jsme v ní, jsme odděleni … (:-))) Takže vesmír jste vy. Nejste VE vesmíru, ale vy jste vesmír.
Vesmír se probouzí. A vy jste maličká částečka, základní částečka probouzejícího se vesmíru. Vědomí přicházejícího z bezčasovosti do této dimenze. Vědomí vyzařuje do světa času, do naší dimenze, a můžeme tomu říkat probouzení. A vesmír se probouzí skrze formy života, a životní formy se stávají stále více způsobilými pro probouzení vesmíru. Vy jste toho součástí, i vy, i já, prostě my všichni. Takže, Já se probouzí, a to Já jste vy, probouzíte se z iluze, že jste oddělenou entitou.
Tato iluze přišla proto, že lidé se naprosto ztotožnili s lidsky vytvořeným pojmem Já, vytvořili si iluzi oddělenosti.
Iluzi oddělenosti, že jsem já a ti druzí, odstraňuje prostá věc: dívat se na jiné lidi bez vměšování pojmového myšlení. Jenom se dívat. Pouze tehdy, když přijde posuzování toho druhého, se ten druhý stává „druhým“. A ego miluje, když se může zdůrazňovat a také se posilovat pocitem „druhosti“ toho druhého. A to činí pomocí kritizování, posuzování, stěžování si na druhého, říkání, jak je špatný.
Lidé to dělají i jako kolektivy. Jeden kmen třeba nepokládá jiný kmen za lidi. Říkají, že jsou to démoni. A ten druhý kmen si myslí o nich to samé. Dělají to i státy. Možná dnes už méně, ale když se podíváte na začátek 20. století, kdy byly dvě světové války, bylo politicky přijatelné činit z jiného státu démona. Dělal to kdekdo. Japonsko udělalo démony z Američanů, a Američané udělali démony z Japonců. Nevědomost v některých národech byla hlubší než v jiných. Démonizování jiného státu, to je ego, kolektivní ego. Propaganda.
Takže, dělá se to na osobní úrovni i na kolektivní úrovni. Ego miluje, když může zdůrazňovat „jinost“ druhého. To vše je součástí iluze.
Ale zpět k praktické věci: Dívat se na jiného člověka bez zásahu myšlení je nádherná věc, krásné duchovní cvičení, a postupně to přestane být cvičením, a stane se to přirozeným způsobem jednání s jiným člověkem. Jen se dívat, aniž by se do toho pletlo nálepkování, posuzování, a co já chci po něm a co on po mně chce... Věnovat pozornost. V tom už není pocit oddělenosti.
To je to, co dalajláma nazývá „vlídnost“. Vzniká tím skutečná laskavá vlídnost. Když je zde laskavá vlídnost, pocit oddělenosti jiné entity musí odejít, protože oddělená entita nemůže mít milující laskavost. Může se o to snažit, ale dlouho nevydrží. A v tom je ta krása.
Takže, vy jste základní částečkou probouzení vesmíru.
Čili když já se probouzím, probouzí se vesmír?
Ano.
I vesmír kolem mě, každá věc, do níž patřím, je ovlivněna?
Ano. Nejen kolem vás, ale všichni lidé jsou spojeni na hlubší úrovni, vaše probuzení ovlivňuje i lidi, kteří s vámi nejsou v kontaktu. Protože jste součástí kolektivního vědomí lidstva.
Děkuji.
Zdroj: OrgoNet
